Antonia
Antonia
Obsahy(1)
Antonia Pozziová se narodila v roce 1912 v rodině milánského advokáta a od šestnácti let psala básně. Film líčí její rodinné prostředí, nešťastnou gymnaziální lásku k profesorovi i vztahy s mladými radikály Milána v létech fašismu. Debutujícímu Ferdinandu C. Filomarinovi se podařilo vystihnout fyzické i psychické dospívání dívky v mladou ženu, toužící žít plný život a bouřící se proti konvencím, díky citlivému využití autentických fotografií, ale i úryvků z její poezie. Vnitřní drama, jímž se Antonia trápila, vyvrcholilo počátkem prosince 1938, kdy v pouhých 26 letech spáchala sebevraždu. Do té doby nebyla žádná její báseň publikována, ale dnes Antonia Pozziová platí za největší novodobou italskou básnířku a ke stému výročí jejího narození byl natočen dokument nazvaný Nebe ve mně (Il cielo in me). (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (7)
Nebyl to žádný filmový zážitek, ale na druhou stranu se povedlo navodit příjemně lehkou atmosféru doby a pohnutek jedné básnířky. Nic hlubokého, film klouže po povrchu a opírá se o hezké obrazy i výkon hlavní herečky. Zbytek za řeč moc nestojí. ()
Působivá je hudba i vizuál, především záběry hor, avšak kdykoliv má film potenciál nabrat na obrátkách, je tato naděje s pečlivostí utnuta. Dobře je v něm zachyceno zoufalství tehdejší konvencím se vymykající ženy, která nenachází štěstí v lásce a nenaplňuje tak ani představy svého okolí. Antonia je takový rozervaný Mácha v sukních, nadto velmi labilní a se sebevražednými sklony. Ale podobných příběhů už bylo ztvárněno spoustu a to i mnohem lépe. Některé scény jsou povedené, např. výbuch spontánní radosti z hudby, ale film je dvakrát delší, než by zasloužil. ()
Kdyby byly tenkrát facebooky, Antonia by se vyblbla tam a byl by klid. ()
Zažila jsem desetihodinový let nacpaným Airbusem, který se zdál kratší než tento film. Nevím, co je línější, dát dlouhý záběr na básničku v knížce nebo nechat hlavní hrdinku psát začátkem třicátých let do deníčku propiskou (hned v jedné z prvních scén). Film ve mně zanechal dojem Antonie jako rozmazleného otravného fracka, který prožíval pubertu ve dvaceti. Pobavila mě pečlivě vybraná kamarádka, která vypadá podobně jako hlavní herečka, jen je pro jistotu o dva stupně ošklivější. ()
KVIFF 2015 - Dlouhé nudné záběry na jednu konkrétní věc, kde se nic neděje. Antonia jen píše, píše a píše. Některé scény jsou vizuálně skvěle, ale převažuje ta většina, která by tam vůbec nemusela být, ale po hudební stránce je to krásné. Jinak jsem docela zklamaná. ()
Reklama