Les Déracinés, l'Europe en 45
No Way Home
Bez domova
Obsahy(1)
Po skončení 2. světové války se na nechtěnou pouť střední Evropou vydaly miliony lidí. Jaro roku 1945 je spojováno s euforickou radostí evropských národů z konce války. Ale ono jistě oprávněné nadšení se netýkalo všech Evropanů. Pro miliony z nich byl konec 2. světové války spojen s pocity křivdy, zmařených nadějí, ožebračení a ztráty domova. Vzhledem k nové geopolitické realitě musely miliony Němců opustit své domovy v Polsku, Sovětském svazu, Československu, Maďarsku a Jugoslávii. Bolestný, a v podstatě nedobrovolný transfer postihl také Poláky z oblastí připojených k SSSR a ukrajinské obyvatelstvo žijící na území poválečného Polska. (Česká televize)
(více)Recenze (8)
Instruktážní snímek o evropském civilizačním poslání a jeho výsledcích. 1) Podle filmu celkem 800 tis. Ukrajinců bylo přesídleno z Polska do Sovětského svazu, asi 12 mil. Němců z Polska, Československa, Sovětského svazu, Maďarska a Jugoslávie do Německa. Celkem se stěhovalo asi 15 mil. lidí._____ 2) Bylo by vhodné uvést počty těch, kteří se museli stěhovat kvůli fašistům - ze Sudet, z Polska, do koncentračních táborů a ghett, na nucené práce do Říše..._____ 3) Jistě by neškodilo doplnit přehled o lidi, které přestěhovával Stalinův režim (např. Kozáky) a kteří se stěhovali v souvislosti se sovětskými válkami a zábory (Pobaltí, Západní Ukrajina, Finsko, Zakarpatská Ukrajina, Moldávie a další)..._____ 4) Taky by možná bylo na místě připomenout stěhování národů po první světové válce v souvislosti s rozpadem Rakouska-Uherska, změnou hranic Německa, rozpadem Osmanské říše, občanskou válkou v Rusku, genocidou Arménů Turky..._____ 5) Když na to tak koukám, tak se za evropské dějiny posledních sta let hluboce stydím. ()
Dokument sleduje menej známe, ale vážne následky druhej svetovej. Inak ako vážne sa nedá nazvať nútené presídlenie 15 miliónov ľudí podľa nanovo stanovených hraníc na jaltskej konferencii. Tak sa mal naplniť sen Stalina a Churchila o homogénnych štátoch. Osobné príbehy ľudí dokresľujú situáciu, ktorá je vždy jasne zobrazená na mape. ()
Moderní francouzské historické dokumenty jsou světová špička kvůli funkčnímu propojení tří hlavních faktorů. Za prvé jde o srozumitelný a přitom vysoce odborný přístup k historii a její televizní prezentaci (tzv. strukturalistický či poststrukturalistický, který analyzuje spíš společenské jevy a roli jedince v nich, na rozdíl od anglosaského vypichování individuálních osudů a emocí). Pokud k takto zpracované látce Francouzi přidají nějaký méně známý postřeh, ten podtrhuje celé dílo...zatímco v anglosaském podání má vztah k celku mnohem volnější a často je jen samoúčelný. Za druhé kvůli mnohem menšímu ideologickému omezení odborné práce. To když si vzpomenu na jeden čerstvý anglický dokument, který odsuzoval vyhnání Němců ze středovýchodní Evropy a prakticky zapomněl připomenout, že před tím byla nějaká druhá světová... Za třetí je to skvělé technické provedení v čele s málo známými a kolorovanými záběry, které však slouží celku. Opět dám do protikladu anglosaské (někdy hrané) dokumenty, které objevily kouzlo počítačových efektů a posílají proti sobě více či méně efektně armády...aby pak v obsahu zazněly v lepším případě nepřesnosti či subjektivní názory, v horším úplné kraviny. Tento francouzský dokument je ale jiný. Je totiž smíšeným pokusem o anglosaské emocionální výlevy pamětníků, zasazené do méně známých a přitom naprosto zásadních událostí přesunů desítek milionů obyvatel roku 1945. Nového stěhování národů. Námět je tedy skvělý, jenže...popis událostí roku 1945 je naprosto zahlušen množstvím chaotických emocionálních výpovědí oněch pamětníků. Samy o sobě jsou cenné, jenže celek je velmi nepřehledný a jeho informační hodnota malá. Další pokus o smíření anglosaské a francouzské dokumentární školy tedy nevyšel, na rozdíl třeba od Velké války: 1914-1918. Velmi slabé tři. ()
Francúzsky historický dokument o dianí sa na východnej a strednej Európe v čase oslobodzovanie zo smeru z východu. Je to už v poradí niekoľký, ale nie všetky im vyšli. Skôr si myslím, že sa im darí zhotovovať kvalitné dokumenty o svojej krajine, veď tam z obdobia 2. svetovej vojny je priam studnica námetov. A niečo pre osvieženie pamäti, prečo nie francúzsky dokument o strednej Európe. Francúzsko dodávalo Židov do koncentračných táborov vo veľkom. Keď počet nežidovských utečencov (z Nemecka, Československa, Poľska) dosiahol 60 tisíc ľudí, Francúzsko v roku 1941 vyhlásilo utečeneckú krízu a ďalších ľudí do Francúzska už nevpustili. Pritom, každý z vojnových migrantov sa tu musel preukázať, že má prostriedky na živobytie. Pokiaľ nemal, bol ihneď deportovaný do domovskej krajiny, tým pádom to znamenalo do koncentračného tábora, na šibenicu, respektíve rovno pred popravčiu čatu. Niektorí z týchto československých migrantov spomínali, ako na ulici na nich Francúzi pľuvali a nadávali im, že oni sú príčinou zatiahnutia do vojny samotného Francúzska. A už keď sa budete chcieť zasmiať doporučujem si prečítať vojnové dejiny parížskeho hotela Ritz, kde sa tvorila povojnová budúcnosť Európy. Takže preto ten odmietavý môj postoj k takýmto dokumentom. ()
Inu, obrazový doprovod vybrán kvalitní. Jinak ale dojmologie vytržená z kontextu, se zřetelnou protiruskou linkou, v samotném závěru bizarně gradující. V kontextu roku výroby nepřekvapí, i když z ranku francouzské produkce méně obvyklé. Polská frustrace z těch časů je řekněme pochopitelná, na druhou stranu jako obvykle zůstává bez povšimnutí, jaké že síly dominovaly Polsku v letech předválečných a jaké koneckonců nabírají na síle i nyní (i když upřímně, ani z druhé strany není moc o co stát). Svědomí samotných Francouzů je zde načechráno v jiném komentáři, netřeba dále rozebírat. A připadá mi už jako mlácení prázdné slámy připomínat, že Polsko mělo v té době za sebou sotva 20 let samostatné existence, předtím skoro 150 let praktické neexistence (nehledě na proměny území předtím) a že exponovaní pamětníci neměli vztah k Vratislavi (Wroclawi), protože to pro ně v pětačtyřicátém byla jenom Breslau... ()
Galerie (14)
Photo © Česká televize
Reklama