If Walls Could Talk: The History of the Home
Obsahy(1)
Proměny základní místnosti našich domovů během sedmi století. Mladá průvodkyně čtyřdílného cyklu BBC „Kdyby stěny mohly mluvit" je Lucy Worsleyová, hlavní kurátorka britských královských paláců se sídlem v Hampton Court. Jako historička se zajímá nejenom o velké paláce, ale i o mnohem menší historické objekty a intimnější okamžiky, které nám toho řeknou o životě tehdejších lidí nejvíc. V tomto cyklu dokumentů BBC se vydáme po stopách domácího života prostřednictvím koupelny, ložnice, obývacího pokoje a kuchyně. Prozkoumáme vývoj domácností od středověku až po dnešek, zaměříme se na vývoj našich postojů a zvyků... Podíváme se, na to, jak se britské pokoje vyvíjely během uplynulých sedmi století. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Kdyby stěny mohly mluvit! to by nám toho mohly tolik říci, dozvěděli bychom se mnoho pikantností, drbů, odhalili bychom pravdu o dosud utajených případech a vůbec bychom se určitě velmi dobře bavili a stali se o hodně chytřejšími. Jenže stěny neumí mluvit a proto britská televize BBC natočila roku 2011 čtyřdílný mini seriál, abychom se prostřednictvím našich televizních přístrojů ony informace dozvěděli. A já autorům za to tleskám ve stoje ! Povedlo se jim přivést na svět výborný čtyřhodinový dokument, který v žádném případě nenudil, dal mi hodně nových informací a stal jsem se díky němu chytřejším. Myslím, že výborným krokem byl volba hlavní a jediné moderátorky, kterou se stala historička Lucy Worsleyová, hlavní kurátorka britských královských paláců. Ohromily mne její znalosti historie a zápal, s kterým se pouštěla do zkoušení běžných prací našich předků. Sama tak poznala, jaké to bylo se týden nemýt, jak náročné bylo prát prádlo ve středověku i renesanci, jak tvrdá postel tehdy bývala či jak pohodlné je prostě spláchnout na záchodě v dnešní době. A všiml jsem si ještě, jak při tom moderování mluvila poměrně hlubokým hlasem a přitom jí z úzkých očí létali čertíci. Takových seriálů bych chtěl vidět více a přivítal bych, kdyby se natočení ujal někdo v české televizi. V tomto anglickém seriálu jsme se postupně dozvěděli, jak žili naši předkové v obývacích, jak vařili v kuchyni, jak se jim spalo v ložnicích a kde dodržovali základní hygienu předtím, než se koupelna stala součástí našich bytů a domů. Překvapilo mne, jak tehdy lidé žili rozdílným způsobem, jak vařili v kuchyni bez komínů, jak vylévali výkaly na ulici či jak chodili do parních lázní, kde se mohlo stát cokoliv, protože byly společné pro muže i ženy a to i v konzervativní Anglii. Ano, bylo toho opravdu hodně, co jsem se dozvěděl z úst Lucy, která chrlila jednu informaci za druhou až jsem někdy nestíhal vše uložit do mého lidského hardweru. To však nemění nic na tom, že seriál Kdyby stěny mohly mluvit! ode mne získal pět hvězd na stěně *****. ()
Velmi milý dokument, který potěší zejména ženy. Je natočen pro ty, co si z dějepisu ještě něco pamatují i pro ty, kteří se o historii příliš nezajímají a ani širší znalosti nemají. Například ten díl o obývacích pokojích je roztomilost sama a potěší mnohé oči, ale moc příjemný bude jistě i ten díl o ložnicích. Ne každý dokument musí nutně poučovat o tom, co téměř nikdo nezná. Tenhle patří do dokumentů dělaných druhým pro radost.- Alespoň třikrát denně je divákům k dispozici dokument o druhé světové válce apod., tohle je příjemné vypadnutí z TV stereotypu (například o vojenství).- Britská historička poutavě a zajímavě vypráví o životě a zařízení domů i bytů vyšších vrstev, které určovaly bytovou módu, vzory a vybavení v měšťanských i v chudších domácnostech, kteří u těch bohatších hledaly skromnější inspiraci. Vybavení domácností ve Velké Británii jsou sledovány od středověku až po současnost, napříč stoletími. Čtyřdílný seriál BBC, vyrobený už v roce 2011, na české TV obrazovky uvedený však až letos. ()
Po dlouhé době opět dokumentární cyklus, který potěší. Člověk se poučí a najde zde i inspiraci. Krásný je například moment, kdy se díváte na lidi jak žili dříve než přišla televize do obýváku. Jak si lidi povídali, pletli, četli, hráli i hry a pak najednou sek a všichni čumí do jednoho místa a v tom místě je televize. Ha ha. Tupé zírání na TV obrazovku člověka úplně zblblo a ještě všichni věří tomu, co se tam říká. V tom vidím inspiraci pro zítřejšího člověka - život bez televize a pochopitelně taky internetu. Zkrátka tento dokument krásně mapuje žití člověka. ()
Nemám co bych vytkl. Jen dodám,že mě nejvíce u každého dílu zajímalo období 19.st. A nemyslím si,že by měl primárně těšiti jen ženy. Tato minisérie je pro všechny,které zajímá víc,než jen co je dnes v tv. ()
Zajímavý pohled na dějiny bydlení. ()
Galerie (2)
Photo © Glenn Dearing
Reklama