Underground

Podobenstvo o násilí a chamtivosti, kde všetky tri hlavné postavy sú negatívne ale spája nás s nimi humor a akýsi nekonečný temperament, ktorý z postav cítiť v každom obraze. Filmársky je to priam neskutočná záležitosť, už len natočiť nájazdy nacistických lietadiel na Belehrad cez zologickú záhradu je famózny nápad a taktiež aj ten podzemný svet bol doslova fantastický. Svojou formou je to podobne hravé a snové ako Devojka(1965) od Puriša Đorđevića, inšpirácie či odkazy práve na tento a tiež nasledujúci Đorđevićaov film San(1966) sú jasné, dokonca aj tie prestrihy na dobové dokumentárne zábery do ktorých sú umelo dosadený súčasný herci, či neustále korčuľovanie medzi groteskou a surrealizmom a to priamo na bojisku 2. svetovej vojny. Kusturicova hra s imagináciou je naozaj špecifická, postavy sú v neustálom pohybe, schválne prehrávajú, absurdnosť a fantázia sa mieša s realitou a humor so smútkom. Keďže bol režisér študentom FAMU, cítiť tam aj vplyv od ranného Jakubisa a Chytilovej. Lenže aj cez všetky klady tak je fakt že po 2 hodinách zábavnej energickej jazdy sa to asi na 40 minút zmení na nejaké nudné "bádanie" v súčasnosti. Nebyť snového epilógu a výbornej hudby Gorana Bregovica, tak to nieje na 5 hviezd, ale ten soundtrack aj väčší zbytok filmu to zdarne udržal. (16.02.2021)

Tak tohle je, přátelé, opravdu něco. Rozhodně nejlepší, co jsem od Kusturicy měl možnost k tomuto dni vidět. První půlka filmu ještě z druhé světové války neuvěřitelně rychle odsýpá, spousta neotřelého humoru a typického folklóru v doprovodu znamenité hudby. Druhá půle bych řekl pravda je trochu poslabší, ale vyrovnává to famózní závěr. U toho filmu se nedá nudit. Scény s opilou Nataljí anebo to jak někdo jen tak bezděky narazí do nějakýho trámu nebo něco, no super. (03.04.2009)

Velmi dlouhý a zajímavý filmový zážitek. Najdete zde jak nezapomenutelné scény (bombardování zoo), tak i scény které nedávají příliš velký smysl ( a to i na Kusturicu). Hudební scénky jsou zpočátku velmi zajímavé, zvláště pak ta úvodní, bohužel postupem času jsou už trochu monotoní a začínají vás tak trochu otravovat. Celkový dojem z filmu také částečně kazí jeho délka, kvůli které je zde i velké množství hluchých míst. Přeze vše je však underground unikátní filmový zážitek, který rozhodně stojí za to. (11.10.2009)

Je to trochu na hraně. Přece jen mám občas pocit, že se Kusturica nechal až příliš unést vlastní obrazotvorností a je svými nápady uhranut až tak, že některé scény nedokáže včas utnout. Ale jsme na Balkáně! Mentalitě a temperamentu zdejších obyvatel nemůžu nikdy plně porozumět, ale jejich poetika, hudba i výtvarná stylizace - tak to mě vždycky dostane. (01.07.2016)

Rodina se rozhádá a země krvácí, trhá se na kusy. Rodina se hádá, ale alkohol teče proudem a všichni tančí. ___ Underground = sled podobenství ve zběsilém tempu. Divák se může snažit odhalit co všechno Kusturica za každý záběr schovává a místy si trochu loknout vody z moře vrstvících se rovin symboliky, nebo nechat působit jen samotný živel na povrchu, a to bez snahy o historický exkurz. V takovém případě bude nejspíš trochu rozezlen místní nesmyslností v návaznosti jednotlivých scén a v logice postav, hlavně ale ochuzen o 90% toho, co se film snaží předat. ___ Kusturica se snažil narvat do snímku hrozně moc a myslím, že to trochu přehnal - nehledě na to, jak úžasný snímek je, při sledování mě nejednou rozčiloval. Na jedno zhlédnutí se nedá pojmout a za druhé zhlédnutí mi asi stát nebude. ___ "Válka není válkou, dokud bratr nebojuje proti bratru." Události na území bývalé Jugoslávie tesknou notou prochvívají každý obraz. Láska k Balkánskému naturelu a smutek i radost nad místními osudy Kusturicovi nelze nevěřit, ať už je tato představa filmovým jazykem (a Kusturicovým náhledem) jakkoliv deformována. ___ Ten jde proti bratru. Jiný bratr hledá bratra - přes mrtvoly. Hrdina se zasekl v časech dávno minulých a stojí v konfliktu vedle pragmatika, který umí tahat za nitky. Syn následuje otce a válka slepých emocí pokračuje. Jednotky UN jsou často neužitečným důkazem bezzubosti a striktně pragmatického jednání světového společenství. Chorvati proti Srbům, Srbové proti Chorvatům, všichni proti Bosňákům, muslimové proti křesťanům, všichni proti všem. Takhle si představuji snímek točený s bolestnou láskou k vlasti (aniž by tvůrce příliš řešil, jestli jde o bývalou Jugoslávii nebo například o jeho rodnou Bosnu). A to nehledě na to, jaké mám na nacionální smýšlení názor, nehledě na vypravěčské lapsy a zmatenost. (02.10.2013)