Režie:
Mary LambertScénář:
Stephen KingHudba:
Elliot GoldenthalHrají:
Dale Midkiff, Fred Gwynne, Denise Crosby, Brad Greenquist, Michael Lombard, Miko Hughes, Stephen King, Andrew Hubatsek, Kavi Raz, Blaze Berdahl (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Se snem o lepším životě se mladý lékař Louis Creed se svou rodinou – manželkou Rachel, dcerou Ellie a tříletým synkem Gagem – přestěhují do nového domova ve venkovské městečku Ludlow ve státě Maine, znepokojivě blízko rušné dálnice. Když Rachel přijde při nehodě o milovaného kocoura, zoufalý Louis neochotně poslechne radu svého přátelského souseda, aby kocoura pohřbil na starém mikmackém hřbitově – tajemném pohřebišti s oživující mocí. Navzdory hrozným výsledkům a neustálým varováním od nedávno zesnulých se Louis zasažený tragédií musí na indiánský hřbitov vrátit a doufá, že tentokrát to bude jiné. Ale mohou se mrtví opravdu vrátit z hrobu? (Filmbox)
(více)Videa (1)
Recenze (320)
Knižnú predllohu som nevidel,ale aj tak to je dobré,lebo už by ma to asi tak nebavilo,keby som vedel čo sa tam stane.Do asi polky filmu nas príbeh zoznamuje zo skutočnostami ohladne cintorína zvierat a keď zomrie ten chlapec až odtadial to má tú správnu hutnú atmosferu,lebo len to že mu zomrie syn a jeho svokor ho napadne na pohrebe je dost drsné a vtom si neuvedomí čo može sposobit tým,že syna zakope na tom indianskom mieste,zaujímalo by ma keby to vedel či to aj tak urobí.Filmu ešte silnejší dojem dotvarajú masky,no hlavne ten duch ktorý sa mu ziavoval bol dost realny.Ponurí,drsný a vo finále dosť strašidelny. ()
Film byl super, ale to herecké obsazení bylo hrozné. Uječená Ellie, děsně nesympatická Rachel (které jsem od první chvíle přála drastickou smrt) a polopsychopatický Louis s pohledem sériového vraha (který vypadal, že nedokáže projevit špetku citu). A to pohřebiště jsem si taky představovala o něco ponurejší a strašidelnější. ()
Knížka boží. Pomalá, tíživá, velmi, velmi depresivní (i na Kinga). Zatím jsem moc adaptací jeho hororů neviděla, ale zdá se, že až na výjimky se opakují stejné nešvary - ne zrovna přesvědčiví spíš televizní herci a nepříliš přesvědčivé triky. Řbitov zviřátek patří určitě k tomu lepšímu. Když už nic, tak se celkem věrně drží knihy (bodejď by ne, když si King psal scénář), triky jsou hodné dobré i na tu dobu (Zelda je vážně děsivá), má to atmosféru a uspokojivý konec. S čím se asi bohužel nedá nic dělat, je zkratkovitost. SPOILER. Podstatnou část v knížce zabere žal nad ztrátou dítěte, která je motivem k zoufalému činu otce, ve filmu se otec sbalí a jde hned na věc jako by se nemetlo. KONEC SPOILERU. Jinak to ale bylo lepší, než se čekalo. ()
Rutinná práca, striktne natočená, bez akéhokoľvek režisérovho rukopisu, čo je koniec koncov aj dobre. Neviem ako môže vnímať film divák, ktorý nepozná knižnú predlohu, ale mne sa pri zoznámení Creedových a Juda Crandalla vyčaril na tvári obrovský úsmev. Najväčšie sympatie si však získal perfektne zahraný Victor Pascow (Brad Greenquist). __ Záverečná 15 minútovka bohužiaľ pôsobila skôr smiešne než hrôzostrašne - úplny opak knihy, kde posledných 20-30 str. bol dokonalo vygradovaný záver. ()
Hřbitov domácích zvířátek lze interpretovat dvojím způsobem. Za prvé jako velmi důslednou polemiku se zombie filmy, která tvrdí, že někdy je lepší prostě zemřít. V podstatě se tu dosti vehementně filozofuje, zejména ústy souseda Juda, o špatnosti celého jednoho hororového subžánru zvaného zombie filmy. Za druhé ten film lze chápat jako komentář k počínání sériových vrahů, kteří také zpravidla začínají na zvířatech a na lidi přejdou až později. Není pochyb o tom, že tím vrahem tu je hlavní postava, otec rodiny, který si akorát racionalizuje své vražedné činy. Chce to akorát trochu přetočit optiku. Nebo si vzpomenout na Osvícení. Popravdě tím ten film trochu připomíná Holbeinův obraz Vyslanci, kde se pyšní dva francouzští poslové, ovšem pří pohledu zcela z pravé strany zahlédneme na obraze zprvu skrytou lebku. Geniální zástěrka celého příběhu tak spočívá v tom, že dcera tuší ve snech budoucnost a matka má šílené halucinace, nicméně tím hlavním, kdo tu trpí bludy, je otec rodiny, kterou postupně vyvraždil. ____ Má se obecně za to, že natáčet jednoduché filmy, mezi něž patří i tahle notně přímočará a lineární podívaná, není nic náročného. Problém je v tom, že to tak docela neplatí, protože u jednoduchého filmu se není za co schovat a každá chyba je ihned vidět. Jednoduché filmy tím připomínají karate nebo taekwon-do, kde také platí, že jednoduché katy (sestavy bojových technik) mnohem častěji prokážou chybu bojovníka než katy složitější, kde to lze skrýt za rychlé či komplikované pohyby. Z toho důvodu mám velký respekt před filmy, jako je tento, který ve své jednoduchosti představuje dokonalý opak stylistických triků mistrů audiovizuality á la Tony Scott či narativní rošád různých příběhových linek á la Nolan, nicméně je velmi dobře zrežírovaný, neboť každá scéna perfektně funguje, a celý to má minimálně zpočátku takový až hitchcockovský parametry ve smyslu obyčejných lidí, v jejichž životech se pod povrchem začne odehrávat cosi zničujícího a tajemného. Je sice fakt, že natočit nějaký vyloženě složitý film je asi těžší než natočit film ryze jednoduchý, ale natočit jednoduchý film je pořád těžší než natočit něco středně složitého. Ostatně když krachují firmy, jdou prvně ke dnu ty středně velké (stáhnou je dolu fixní náklady, které musí platit bez ohledu na výrobu), poté malé (díky své štíhlosti jsou s to chvíli vydržet) a nakonec velké (coby nejkonsolidovanější firmy jištěné rezervami vydrží nejdéle). Stejně se to má s filmy – nejméně náročné je natočit ty středně složité, následují jednoduché a nakonec složité. Ta analogie je zjevná. Ono dávat rovnítko mezi filmy a firmy se může zdát trochu jako úlet (který navíc nahrává moralizujícím kritikům mainstreamové kinematografie), jenže v praxi to tak skutečně chodí. Stačí připomenout známou kauzu Warner Bros., kteří kvůli tomu, aby nemuseli platit hercům procenta ze zisku, u svých filmů uměle navyšovali náklady. Dělali to jednoduše – nechali ty filmy natáčet fiktivní firmou (která byla ovšem normálně součástí Warner Bros.), které účtovali přemrštěné licenční poplatky za to, že pro ně ten film může natáčet. Tím navyšovali náklady svých filmů, respektive snižovali jejich zisky, a herci měli smůlu. Proto je lepší si dát do smlouvy procenta z celkových tržeb, a nikoliv ze zisku, který se dá v rámci „kreativního účetnictví“ různě šmelit. () (méně) (více)
Galerie (78)
Photo © Paramount Pictures
Reklama