Vymítač kanibalů

Notně zastaralý dobrodružný snímek a další z těch, jenž pro ochránce zvířat znamená jasný odpad. Trocha jemné erotiky, jedna mírnější kanibalská etuda a spousta krvavých a vcelku samoúčelných scén se zvířaty. A film, který právě díky oné výše zmíněné scéně s lidožrouty odstartoval sérii brutálních a pokleslých fláků na podobné brdo. (13.07.2018)

Vždyt vlastně tam vůbec o kanibaly nejde jen o "normální divochy" co zajmou prchajícího novináře a mučího až ho přijmou za svého. Kanibalové sice na ně útočí , ale žádné orgie se nekonají. Jen jí uříznou jazyk. Mimo krásný přírody, tam toho moc není. Spousta zabíjení zvířat pro rituály. Mě tohle moc nebralo a hororové to taky zrovna moc není. Jen soužití bělocha s divochy. (10.09.2009)

Počátek nejen éry kanibalských horrorů, ale taky velkého rivalství mezi Lenzim a Deodatem. Nicméně, byl to právě Umberto Lenzi, kdo položil základy a prvně definoval kritéria tohoto subžánru. Ať už jde o násilnosti páchané na nevinných zvířatech, tvrdé tresty a praktiky s povětšinou silně sexuálním podtextem (což především Lenzimu působí veliké potěšení) nebo výrazný hudební motiv, který porvází celý film a o který se tentokrát postaral Daniele Patucchi. A jak už zmínil Flipnic, tahle kanibalská prvotina není čistý horror, nýbž žánrový mišmaš sestávající se také z dobrodružného filmu, dramatu a v neposlední řadě i romance, která byla o více než jednu dekádu později vykradena Mariem Gariazzem a jeho (jedním z řady) alternativním pokračováním Deodatových Cannibal Holocaust - Amazonia: Catherine Miles Story, kde za oběť domorodým divochům padla na oplátku žena. Nicméně, Lenzi zvládá žánrové přechody s přehledem a dík poměrně kvalitnímu příběhu o fotografovi zajatého primitivním kmenem se mu daří držet divákovu pozornost i přes to, že ti praví kanibalové se ve filmu objeví pouze dvakrát, zvládnou spořádat jen jednu ženu a k tomu až v poslední dvacetiminutovce. I efekty ´sou na dobu vzniku relativně zdařilé a tradice prvního "hodného" kmene natolik primitivní a divoké, že zvládnou uspokojit. Vzávěru snad jen malá perlička, pohledná thaika Me Me Lai, co se zamilovala do onoho nešťastného fotografa, se objevila o pět let později také v Deodatově Ultimo Mondo Cannibale coby domorodka Pulan a v roce 1980 opět pod Lenziho taktovkou v Eaten Alive. (26.08.2008)

Vo filme je len jedna scéna kanibalizmu a jedna obeť-žena.Ani horror to asi nie je,ale dobrodružno romantický film,prešpikovaný sexom.A to dosť prehnane.Veľa zbytočnej krutosti na zvieratách,kohútie zápasy,pekná príroda,mučenie domoradcami,celkovo nie zlý film a miestami aj dosť zábavný.Nie je až taký krutý a bez kanibalskej zvrhlosti.Vo Veľkej Británii bol film povolený až v roku 2003,aj to zostrihaný.Je zaradený ako prvý kanibalský film. (01.05.2010)

První kanibalský horror vůbec. Fotograf Bradley (Ivan Rassimov - na této postavě je zajímavé, že Lenzi jako by se nemohl rozhodnout, jestli bude vypravěč, nebo jen hrdina, nebo obojí - tak prostě natočil film jakoby byl hrdina a pak přidal několik sekvencí, kde má úlohu vypravěče, čímž zkazil celou kompozici =) napřed chvilku cestuje po světě, konkrétně do Thajska, a fotí různé blbosti. Z nějakého záhadného důvodu přitahuje problémy s domorodci, až je - nesmyslně - zajat kanibalským kmenem. Chvilku mezi nimi žije, dokonce se zamiluje do jedné kanibalky (on tam vlastně nikdo není kanibal, ale co byste chtěli). Scény jsou občas i docela vtipné (chtěně i nechtěně, například když po barmském či thajském blábolení komparsisté zřetelně pronesou 'Go to hell!'), ale krvavé moc ne (v podstatě jenom dvě vyříznutí jazyka, jedno probodnutí břicha, dekapitace opičky a posléze kozy a pár podobných nic moc morbidit), rovněž vedlejší romantický příběh je úděsný (co všichni vidí na té Me Me Lai?). Má to ovšem vynikající hudbu, docela inteligentní scénář, zmůže se dokonce na několik dějových zvratů, a značné množství erotických scén. Pro Lenziho tak typické neuvěřitelné množství dějových chyb a nesmyslů (scéna s probodnutím v úvodu filmu je v tomto směru extrém, nemluvě o tom, že Me Me Lai začne najednou mluvit dokonalou angličtinou) a rovněž úděsná výprava (oproti precizním deodatovkám, ale i dílkům méně známých autorů žánru). Na druhou stranu, pořád je to asi to nejlepší, co Lenzi v dotyčném žánru natočil. Mimochodem, pokud se to odehrává v Thajsku, proč tam jsou scény se sochami z Velikonočního ostrova :-)? (17.09.2009)