3 dny v Quiberonu

Z bohatej filmovej kariéry Romy Schneider sa v tejto filmovej dráme toho veľa nedozvieme, teda až na niekoľko zmienok o jej najslávnejšej úlohe Sissi. Emily Atef neponúka klasický životopisný film, vyberá si krátku epizódku zo života asi najslávnejšej európskej herečky svojej doby, necháva vo svojom filme nahliadnuť do duše prostredníctvom jej posledného poskytnutého a veľmi otvoreného rozhovoru... Fascinujúca výpoveď slávnej ženy, plná emócií, silných, depresívnych i dojímavých momentov, otvárajúca tému veľkej slávy v showbiznise v kontraste s často trpkým súkromným životom. (Pozor, spoiler! V závere si Romy celkom získala môj obdiv, ako sa dobrovoľne dokázala vzdať ďalšej kariéry a nájsť svoje šťastie v novom mužovi svojho života a láske k deťom, o to viac ma zarazilo, keď som si dodatočne prečítal, že len krátku dobu po tom pod vplyvom stále zhoršujúceho sa zdravotného stavu vydýchla naposledy. Koniec spoileru.) Marie Bäumer podala vynikajúci herecký výkon a čiernobiely vizuál snímky je rovnako neskutočne pôsobivý. Veľké skúsenosti režisérky s divadelnou a televíznou tvorbou je vo filme vo výsledku v komornom ladení cítiť, ale 3 dni v Quiberone rozhodne zapôsobia aj na veľkom plátne. Osobne nemám žiadne výhrady, hoci v druhej polovici sa stopáž trochu nadmerne tiahla. Nesúdim, ale tlieskam! (90%) [Kino Úsmev, Košice - Be2Can] (29.09.2018)

Už to bude pomalu 10 let od životopisu Romy Torstena C. Fischera, ve kterém hlavní roli ztvárnila Jessica Schwarz. Dnes máme jako Romy Marii Bäumer v intimní epizodě ze sklonku jejího života. Předchozí životopisný film se zaměřil na 60. léta, tentokrát jde o zachycení atmosféry na začátku 80. let. Nikdo doposud neměl odvahu na ten německo-rakouský zázrak z 50. let, ani na francouzská 70. léta, což jsou mnohem tradičnější vrcholy kariéry fenoménu Schneider. Ale budiž, soudobý trend životopisů se vyhýbá velkým časovým úsekům jak jen může, móda velí prožít s hvězdou jen pár dní, týden už je přeci jenom příliš dlouhá doba. Takže 3 Tage in Quiberon vypráví spíše o médiích a vztazích mezi hvězdným objektem (v tomto případě Romy v době před La passante du Sans-Souci), lidmi ze soukromí (v tomto případě její přítelkyně z dětství Hildy Fritsch), novináři (Michael Jürgs zde získal nesmrtelný portrét) a fotografy (dávný přítel Romy Robert Lebeck). Komorní drama se škálou emocí v uzavřeném prostoru, to je přeci oblíbený formát. Tak proč ty emoce nefungují? Portrét zralé Romy je naprosto v pořádku, arogance vůči generaci Sissi je směšná a neznalost kariéry její matky Magdy Schneider spíše trapná než co jiného. Ale dnešní trend miluje vyprávění ve zkratce bez složitých úvah, příliš mnoho dat, informací a názorů by mohlo uškodit. A proto je výsledný film tak úspěšný, festivaly tleskají a někdo by mohl být nadšen i z té černobílé estetiky. #DasFilmFest (24.10.2018)

I když o echt tragických posledních letech Romy Schneider nevíte (jako já) před projekcí ale lautr nic, tak režisérce Emily Atef se daří svébytnou posmutnělou emotivní sychravou náladou, kde se střídají letargická deprese se záchvěvy činorodosti, a atmosférou neodvratného blížícího se konce, je nebývale podmanivě navodit. Což je počin ještě o to více fascinující, že se jí to daří na omezené ploše několika mála hotelých prostor, a to aniž by jakoukoli z těch tragických událostí ztvárnila či byť jen mezi řečí zmínila. (24.10.2018)

Životný osud jednej z najlepších európskych herečiek Romy Schneider je hodný filmového zmapovania a treba uznať, že Emily Atef sa to podarilo. Ocitáme sa medzi smrťou manžela a smrťou jej syna, pár mesiacov pred jej vlastnou smrťou, Romy čaká posledný film a zotavuje sa v letovisku v Quiberone. Sledujeme silnú intímnu drámu ženy, ktorá miluje svoju prácu a deti, ale nedokáže to skĺbiť. Vo svojej rozorvanosti robí chyby, ktoré dokáže odhaľovať divákovi aj dohodnuté interview v hotely. Za zmienku stojí vynikajúci herecký výkon Marie Bäumer. 4+ (03.03.2021)

Portrét hvězdy jako obyčejné nešťastné ženy. Základem je slavný rozhovor s novinářem Sternu a děj sestávající z všedních chvil v lázeňském hotelu ve Francii ukazuje ženu, která má potíže s pitím i rodinným soužitím a do jejíhož života vstoupily tragické události ještě předtím, než rok po jejím posledním rozhovoru zemře nejprve její náctiletý syn David a brzy nato také sama Schneiderová. Berlínská rodačka Atefová biografické vyprávění natočila netradičně.Je to jemné a intimní, místy však také odlehčené, až živelné drama, jehož všeobecná výpověď dalece přesahuje úzký časový i tematický záběr. Stačí čtveřice protagonistů - Romiina kamarádka Heidi, novinář a fotograf z časopisu Stern - a pár převážně hotelových interiérů. Kamera visí na protagonistech, všímá si pohledů, úsměvů. Díky tomu, že fotograf Robert Lebeck se přátelil se Schneiderovou, atmosféra během rozhovoru, před ním i po něm je důvěrná. Přesto v pozadí neustále visí napětí. Ze života, který jako by už nešlo zachránit, z neschopnosti navázat běžný mateřský vztah s čtrnáctiletým synem, usínat bez prášků a šampaňského. Scény vykazují řádnou porci melancholie.V závěru Romy Schneiderová tančí po kamenech poblíž vln a také divák v tom vidí poctu dávným obrazům filmových nových vln. Režisérka Emily Atefová však nestaví pomník ani své hrdince, ani kinematografii její doby. Mezi řádky je to film o mnohém. O novinařině, přátelství, ba co víc, o samotné možnosti nezištného přátelství, když je člověk slavný. Snímek, který stejně jako jeho protagonistka shodil veškeré líčení. A nabízí divákům tvář, v níž lze vidět skutečné vrásky. (14.04.2020)