Toni Erdmann

Velice netradiční film o odcizení a sbližování starého otce s úspěšnou dcerou. Skvěle to dokáže vystihnout prostředí. Z hlavní postavy cítíte smutek a touhu po obyčejné, klidné konverzaci. Oproti tomu všichni ti manažeři používají přesnou korporátní hantýrku, která je všude stejná. Přišlo mi, že některé situace vyzněly do ztracena a určitě to mohlo být kratší. Vrcholem filmu je týmová party u ní doma. To nemělo chybu. (17.04.2017)

Niektoré veci v živote robíme len tak automaticky, pretože si myslíme, že to od nás spoločnosť očakáva. Veríme, že po ich odškrtnutí z pomyselného zoznamu príde sadisfakcia a na stupnici šťastia postúpime o schodík vyššie. Lenže ten pocit vykúpenia sa veľa krát nedostaví a tak si povieme, že po ďalšom odškrtnutí to už ale iste príde. Nakoniec prejde pár rokov a pochopíme,že miesto nezmyselného plnenia jednej úlohy za druhou je rozumnejšie nechať aspoň občas život len tak plynúť a len jemne poťahovať za nitky,ak sa vychýli zo svojej trate. Toni Erdmann má pekné myšlienky, je aktuálny, no napriek tomu ma nechytil za srdce tak, ako som čakala. Možno to bolo tým, že som ho konečne odchytila v kine po celodennej 10 hodinovej ceste vlakom. Ale uznajte, že téma sa dala spracovať aj do dvoch hodín a nič by tam nechýbalo. Boli chvíle, kedy som sa pozrela na hodinky a to sa mi často v kine nestáva. V porovnaní s I, Daniel Blake u mňa vyhráva Daniel. Pre niekoho možno zvláštne porovnanie,ale oba snímky boli aktuálne a riešili ťažké sociálne problémy, ktoré sa snažili vyvážiť originálnym humorom. Toniho teda odškrtávam zo svojho zoznamu, ale za stratu času to nepovažujem. (17.11.2016)

Bláznivá (tragi)komedie o (polo)šíleném bodrém fotříkovi natočená jako tříhodinový art film. Ta délka je místy dost znát, ale celkový dojem je přesto zatraceně dobrý. Po skončení v hlavě utkví nejedna pasáž, ale bezkonkurenčním vrcholem filmu je mnohaminutová sekvence teambuildingové oslavy narozenin. Něčeho tak vtipného a roztomile absurdního a mimoňského se divák v kině dočká přinejlepším jednou za 2-3 roky... 80 % (29.10.2016)

Jsem samozřejmě rád, že je tu opět nějaký německý film tak vysoce ceněný, ale sám bych tak vysoko nešel. Tedy - bezpochyby je to skvělý film, smál jsem se, postava Winfrieda se svou neschopností brát cokoli či kohokoli vážně a dělající si ze všeho srandu nemá chybu a můžu mu jen tiše závidět, neb já svůj smysl pro humor zřejmě nikdy na jeho úroveň nedotáhnu. Ačkoli... ještě nemám pošahanou, workoholickou dceru, že... Celá řada vynikajících scén (brunch, jen tak namátkou), ale asi mi tam chybělo takovéto filmové, kýčovité, takovéto tamto, kdy jeho dcera zjistí, že se chová jak píča a všichni kolem ní jsou materialističtí idioti, a tak s tím sekne a jde rodnému táteři pomáhat se skalkou, nebo něco v tom smyslu. A ne že ho jen obejme, dá vale bukurešťským kokotům a vymění je za ty singapurské... No nevadí. Hodně silné čtyři... 90% (02.11.2016)

Spoilery! Nevidím to, co na snímku viděli ostatní. Že se lidé rádi a často přetvařují není snad žádnou novinkou. Každý je sám sebou až v okamžiku, kdy se schová za nějakou masku. Z tříhodinové stopáže jsem měl neskutečný strach. Nicméně nesmírně pozitivní ohlasy všech mých oblíbenců mě ke zhlédnutí přinutily. Měl jsem stejný problém jako moje spolusledovatelka. Taktéž jsem měl problém udržet svoji pozornost na delší dobu. Rozhodně to nebylo tím, že jsme se na film koukali společně. Svojí nepozorností jsem vlastně ani o nic nepřišel. Příběh pojednává o totálně hnusné a neskutečně netalentované workoholičce, která se snaží prorazit. Její snaha však vyznívá dost naprázdno a tato workoholička bývá i přes svůj neatraktivní zevnějšek spíše prorážena. Nedivím se, že do snímku bylo třeba vložit dvě úchylné scénky(zákusek se smetanou a oslava nahoře i dole bez), jejichž prostřednictvím jsem udržel pozornost alespoň na chvíli, neboť něco tak divného puritánsky zaměřený člověk přeci jen nevídá a nezažívá denně. Proč byl snímek tak špatný jsem pochopil, až po nahlédnutí na režisérskou židli - ona tam celou dobu seděla cicina. Celkem mě zaskočilo, že vztah otce s dcerou napravilo až to, když si tatínek prohlédl svoji dceru nahou. Z mého pohledu je tento snímek jedním velkým a prázdným zklamáním. Mnoho povyku pro nic! (01.02.2017)