Synonyma

Pana režiséra zjevně zaujal výrazný obřezaný penis hlavního hrdiny - mává nám s ním před obličejem během filmu několikrát v možných i nemožných situacích.... A pochopil jsem dobře lehce protimigrantské vyznění filmu? Nakrmte mě, ošaťte mě, dejte mi práci, já stejně nebudu spokojený a když mě vyhodíte, přijdu zas, i kdybych měl vykopnout dveře...?!! (19.10.2019)

Po celý film bezprizorní hrdina jen bloudí městem a to je dost málo. A stačilo to na Zlatého medvěda pro vítěze Berlinale. Nervní, těkavé, sebestředné hledání na spirále odnikud nikam se promítá do pohybu kamery, řazení záběrů včetně ilustrovaných historek z armádní minulosti a nekonečných toulek vnucujících publiku už obehranou pocitovou manýru, že v Paříži nelze potkat normálního smrtelníka, pouze rozervané bytosti, jež namísto běžných existenčních starostí řeší světoborné problémy existenciální povahy a povětšinou sní o umělecké dráze. Vidíme rozborem trojské války z dětské četby nebo početné výjevy velice názorné mužské nahoty, počínaje onanií vymrzlého hrdiny ve sprše a konče jeho trapným pornografickým přivýdělkem. Okatě hysterická přepjatost snímku ubližuje, zatímco tam, kde se drží věcné střízlivosti, jeho podprahová podmanivost zabírá. Týká se to zejména zábavných titulních hrátek se souznačnými výrazy, které si mladík hlasitě za chůze osvojuje podle slovníku, načež mu přátelé musejí příliš zastaralé či literární obraty opravovat. Mimo konverzační linii se do paměti uloží třeba zběsilá taneční scéna, do haléře přesný denní rozpočet na nejlevnější jídlo ze supermarketu nebo groteskní situace z kurzů pro cizince, kde se neuměle zpívají státní hymny včetně Marseillaisy. Zkrátka Synonyma patří k dílům, jež sice mají něco do sebe, jenže stodvacetiminutovou dávkou bezcílné vykořeněnosti v deštivém městě plném lidí, kteří nevědí, co chtějí, vyhánějí diváka ze svého artového ghetta. (22.04.2020)

Neuzavřený, neusazený film, plný elips a navzájem se rušících nálad, který až do konce hledá svou řeč. Stejně jako jeho vykořeněný protagonista, který svou identitu znovu skládá z mnoha fragmentů, jimiž je tvořeno i vyprávění filmu, podnětné a iritující svou proměnlivostí a nestálostí (projevující se nejen napříč snímkem, ale někdy i v rámci jednoho záběru, který proti sobě staví elementy v různých plánech obrazu). Podstaty enigmatického hrdiny se nemůžeme dobrat, protože je stále v pohybu, stále hledá sebe a ta správná slova. Nedokáže se vzdát své někdejší identity, ani se asimilovat v nové zemi. Zas a znovu selhává a začíná od znova (podobnou výstavbu má Narušitel systému, který ale po hodině začíná být monotónní, což se Synonymům nestane). Film svým nervním rytmem (ani ne tolik vysvětlující, jako rytmizující funkci plní též flashbacky z izraelské armády) a synonymickým variováním jedné (neřešitelné) situace tuhle energii (spíš než psychologii) protagonisty výborně vystihuje. 80% (05.10.2019)

Vcítiť sa do hlavnej postavy tohto "novovlnného" filmového experimentu je ťažké za prvé vďaka samotnej postave a za druhé vďaka spracovaniu. Verím, že autorský scenár a konečný výsledok na plátne je pre Lapida presne taký, akým ho aj zamýšľal, ale naplno sa zrejme doňho vcíti snáď len on. Synonymá rozhodne nie je žiadne utrpenie tie dve hodiny sledovať, celkom mi odsýpali, len som mal dojem, že ďaľší dvaja Izraelčania vo filme by boli vhodnejším objektom pre stvárnenie hlavnej postavy, už len z toho dôvodu, že boli aktívnejší. Náš mladík v podstate len fňuká a veci okolo neho viac menej len plynú. Zaujme metafora mosta, na ktorom sa odohráva viacero scén, respektíve sa cez neho prechádza. (02.11.2019)

Kdyby někdo natočil film jak jsem kdysi s partou kámošů přijel do Paříže, okradli nás tam do slipů a naboso, pak jsme vydělávali v metru s půjčenou kytarou na cestu zpátky, byl by to skoro akční film. Ale Nová vlna je holt jiná. Alce není, zato se hodně mluví o ničem. No, na Medvěda to stačí, jinak tak lehce poklimbávat za nedělního odpoledne, jelikož během snímku Vám děj opravdu neuteče. Navíc ten chlapec je uřvaný pitomec, což ho nedělá prorokem... (15.11.2020)