Zloději

Dnes večer nemám na vybranou, tady musím jít do plných a to hned z několika důvodů. Ze všeho nejdřív chválím dětské herce, to, co tu předvádí cca dvanáctiletý chlapec a pětiletá dívka, je něco úchvatného. Tuším, že bych také byla schopná vzít si Yuri domů, spálit její věci, vybrat nové jméno a už nikdy ji nevydat biologické matce.. Tvůrce Hirokazu Kore'eda tu rozehrál velice zajímavou psychologickou sondu, ve které jde o rodinu, zvláštní rodinu, nepojí je totiž pokrevní pouto.. Poslední třetina na mě zapůsobila jako rána palicí a já si to musím celé nechat projít hlavou v klidu.. Chválím netradiční příběh, pozoruhodnou kameru, přirozenost hereckého osazenstva a v neposlední řadě i haldu otázek.. (17.10.2020)

Včera po projekci jsem byl ještě rozhodnutý, že dám plnou. Při psaní recenze jsem si tím už tak jistý nebyl a nakonec tedy jen 80 %, ale rozhodně Zloděje doporučuju, i když to ani náhodou není film pro masy. Více zde. (12.10.2018)

Vypravecsky to bylo krasne, ale cele to bylo takove nejake utahane a nektere postavy byly zcela neuchopene. Ale clovek si uvedomi, ze ma ten film v hlave a premysli o nem i dalsi den. V zivote clovek pozna lidi ruznych vekovych kategorii a obcas si rika, toho tak mit za bratra, to by byla fajn teta/babicka. Rodinu si nevyberes a nektera pouta mohou byt jeste silnejsi. (23.03.2023)

Koreeda dál rozvádí téma alternativních rodinných modelů, u nichž nezáleží na pokrevní příbuznosti, ale na tom, co dotyční sdílejí (opět se zde hodně pracuje s chuťovou pamětí), zda se spolu cítí pohodlně a bezpečně. Film zároveň ukazuje a nijak neomlouvá pochybné základy některých mezilidských vazeb. Členy „rodiny“ nepojí jenom láska, ale také finanční závislost nebo pozvolně, promyšleným dávkováním informací odkrývané temné tajemství (přítomna je tak i pseudodetektivní linie, držící nás až do konce v napětí). Na otázku, kdo by měl na konci filmu ideálně zůstat s kým, neexistuje jednoduchá odpověď, hlava říká něco jiného než srdce. Nahrazení expozice postupným rozkrýváním minulosti hrdinů a upevňováním pout, která je spojují, přispívá k proměnlivosti vztahů a nutí nás neustále přehodnocovat názor na jednotlivé postavy, mezi něž Koreeda „demokraticky“ dělí pozornost. Dostává se nám tak zároveň nesmlouvavého sociologického řezu dnešní japonskou společností od teenagerek, které buď raději odcházejí do ciziny, nebo dostávají peníze za to, že „houpou prsama“ (a nabízejí společnost citově deprivovaným mladým mužům), přes (těžce) pracující třídu, která nemá nic jisté, k seniorům zabíjejícím čas u výherních automatů. Temné, ale ne úplně beznadějné, v mnohém komplexní, v jádru vlastně docela prosté drama se jako všechny Koreedovy filmy vyznačuje zvolna plynoucím vyprávěním (rozděleným do několika bloků oddělených zatmívačkami), členitou mizanscénou a úspornou, ale přesnou kamerou, která nedělá žádné zbytečné pohyby a své hledisko dle potřeb vyprávění uzpůsobuje jednotlivým postavám. Zloději s vámi nijak citově nemanipulují, ale přesto vás bez jakéhokoliv nátlaku dokážou dostat do bodu, kdy stačí, aby jedna postava pronesla jedno slovo, a rozbrečíte se. Jde tak o další doklad Koreedova neokázalého mistrovství. Možná formálně méně inspirativní než Třetí vražda, divácky vstřícnější než Nobody Knows a ne tak křehký jako Still Walking, ale pořád je to jeden z nejlépe zrežírovaných filmů, které jsem letos viděl. Zatím dvakrát, ale určitě se k němu budu vracet. 90% (21.09.2018)

Film, ktorý bude dozrievať. A ktorý ukazuje majstrovstvo rozprávačského talentu akým disponuje Koreeda v tej najlepšej možnej forme. Jeho filmy nikdy nie sú zlé. Sú na akejsi hrane sociálnych drám obohatených o korenie každodennej všednosti a krásy. Taký ten poetický presah akým život disponuje ak sme ochotní nazerať pod povrch. A Koreeda je kuchár, ktorý vám dovolí pričuchnúť. On nerieši problémy svojich hrdinov. On vám ich predstavuje vo výseku života s chybami aj krásami aké ľudský charakter môže mať a rozpráva o tom krásne.. nenásilne a pokiaľ sa dá, tak úprimne. Shoplifters sa radí k tým silnejším filmom minulého roku. Dostáva sa pomaly pod kožu a s hrdinami prežívate každú jednu výraznú scénu a drámu. Ako píšem tieto riadky - dúfam, že každý z nich zažije šťastný koniec. Zaslúžia si to. (02.04.2019)