Zloději

Hezky napsané melodrama Shoplifters se nese v podstatě ve velice podobném duchu, jako Cuarónova Roma, se kterou snímek zcela zaslouženě sdílel nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Bez zbytečného patosu a sentimentu film prezentuje nelehký život velice sympatické chudé rodinky, která své osvojené děti mimo jiné učí umění zlodějskému po obchodech. Ve své podstatě se ale jedná o velice smutný film, jehož žal se však skrývá pod maskou milé a úsměvné atmosféry. Ta rodinka prostě přiroste divákovi k srdci. Všichni její členové jsou mistrovsky napsaní, plus vzájemné vztahy mezi nimi jsou uvěřitelné a nepůsobí lacině. Obzvlášť s těmi dětmi film pracuje skvěle. Na jednu stranu prezentuje krutou realitu sociálně slabých jedinců, plus zároveň stíhá vše sledovat (částečně) nevinnýma očima prcků, kteří závažnost a tíži rodinky vlastně ještě úplně nechápou. Jen docela škoda, že film to ke konci tak natahoval, se svým tempem mohl být tak o 20 minut kratší. Byť je Roma určitě lepší, i tak klobouk dolů. Aspoň tu nominaci si to definitivně zasloužilo. Lepší 4* (10.04.2019)

Mírumilovný únos dítěte? To je pěkně divný nápad... Ale ono to překvapivě funguje a rozhodně to není blbě vymyšlené. Hlavně v téhle povedené rodince, kde každý krade a něco na ní nehraje... Ale víc už psát nebudu, abych nespoileroval. I tak, trošku rozporuplné pocity z toho mám. Po filmařské stránce je to slušné, ačkoli u pár záběrů jsem měl pocit, že by líp vyzněly, kdyby byly zabírány z jiného úhlu. Děj je taky dobře vymyšlený, aspoň v tom, jak graduje, jak na sebe navazuje, jak začíná a jak končí, ale některé podstatné věci neřekne. Víme, že ta rodina krade, hlavně tatínek, ale proč? Nějaký náznak, že třeba na tom jsou finančně mizerně tam není (teda jo, tatínek maká jako dělník, ale je to lenoch a na tu práci většinou kašle - ale i tak to není nic, co by ho nějak obhájilo, ukázalo v nějakém lepším, sympatickém světle). Prostě se divák musí smířit s tím, že to tak prostě je a hlavně ať nad tím nepřemýšlí... SPOILER Smrt babičky byla tak jako pěst na oko, protože je to typické klišé těchto rodinných filmů - a mě už dokáže spíš naštvat, než abych ho "chápal". Stejně bych ji chtěl vidět ve finále, jak by dopadla. KONEC SPOILERU Většinu času se to snaží mít takovou tu poetiku všedního dne, ale tady to na mě působilo jak kdy - někdy skvělé, někdy poměrně nudné. Navíc místy je znát, že se to Kore'eda snažil mermomocí natáhnout na ty 2 hodiny, takže by tomu slušela i kratší stopáž, ale to by si to pak zase nemohlo hrát na "velkofilm". Ten film se mi líbil, filmařsky je povedený, dějově taky a má i pár příjemných poetických scén (a sem tam i jemný humor), ale má i své mínusy, kterých bohužel není málo. Slabé 4* ale dát musím, protože kdybych dal míň, cítil bych, že jsem to podcenil. Tak jako tak, Naše malá sestra se mi líbila o něco víc. Tu bych si klidně pustil znova. U Zlodějů mi jedno zhlédnutí bohatě stačilo. Slabé 4* (27.11.2020)

PAN Koreeda je v mých očích bůh pro přirozená dramata a dokazuje to dalším filmem z jeho mnoha skvělých, na které se příjemně kouká, nenudí a mnoho scén v sobě ukrývá úžasné nenásilné přenášení emocí. Např. při komunikaci mezi maličkou Rin a její novou mamčou, která ji vypráví o tom, že není její chyba, když jí pravá máma ubližuje. V těchto scénách jim prostě vše věříte. Hercům není co vytknout, protože z nich Koreeda opět udělal žijící lidi a ne jen postavy v nějakém filmu. Za mě absolutní spokojenost a doporučuji všem kdo dramatům ze života holdují. (16.12.2018)

Je to pár dní po projekcii a ja sa doteraz opakovane pristihnem, že o Zlodejoch premýšľam... či si ich nosím v hlave. To sa až tak často nestáva. Ale pri filme, ktorý to všetko, čo obsiahol, tiež neobsiahol pri plnom vedomí (vedome), skrátka takým JE, to vlastne nie je žiadne prekvapenie. Kore'eda sa po Našej malej sestre tentokrát už definitívne dostal do môjho hľadáčika. Ale ponáhľať sa do jeho ďalších filmov nebudem... nie ešte pár najbližších dní... (19.05.2020)

Film zaobírající se podobnou tématikou jako Soshite chichi ni naru (tedy zda pouto mezi cizími lidmi dokáže být stejně silné nebo dokonce silnější než rodinná vazba), avšak atmosférou je mnohem blíže Koreedovu staršímu snímku Dare mo shiranai (včetně hlavní dětské klučičí postavy, který jakoby z oka vypadl hlavní postavě právě v Dare mo shiranai). Jak je u Koreedy zvykem, mísí se zde veselé i smutné životní momenty, ale závěr zanechává spíš tu smutnější, lehce melancholickou pachuť. Zůstává toho mnoho nevyřčeného, zamlčeného, či lží překrouceného, ale pouze divák je schopný vidět ten celek se vším všudy... a na rozdíl od zbytku společnosti zobrazené ve filmu je schopný vidět všechny postavy bez předsudků a s vědomím, že dělali věci ze správných důvodů. Právě z toho vzniká ta závěrečná atmosféra, která má hodně blízko k tak oceňovanému Dare mo shiranai. Koreeda zkrátka opět udeřil hřebík na hlavičku. Celkově zajímavý náhled na jednu nestandardní rodinu z okraje společnosti, včetně několika výmluvných a bravurně vyvedených scén, které přirozeně a s citem ukazují jejich pospolitost, vzájemnou náklonnost a pochopení. Radost pohledět. ~(4,4★)~ (05.11.2018)