Kafarnaum

Film s intenzivní obžalobou vlastních rodičů z nezodpovědnosti přivést na svět dítě, o něž se nemohou postarat. Ústřední jinoch Zain Alrafeea ždíme emoce na dřeň, přičemž prostředí rozbombardovaného hlavního města Libanonské republiky بيروت‎‎ (tj. Bejrútu) filmu jen přidává na intenzitě. 84 % Celosvětový příjem k 24. 4. 2019: $7,700,000, což je 1,93 násobek rozpočtu (24.04.2019)

Skoda, ze je film zase jen urcen cim dal tim uzsi skupine Evropanu, ve kterych to ma probudit nejaky soucit... U me soucit nula, nestydim se za to. Vysoka porodnost u financne ci jinak negramotnych lidi je postupnou zahubou nas vsech. A prave tento film by oni meli videt. Zajimave realie, uveritelny pribeh, pekna kamera a velmi dobre herecke vykony, vcetne malych roli. (01.09.2019)

Těžko snesitelná zpověď z regionu nechvalně proslulého dlouhodobou nestabilitou a s tím spojených všech možných negativních faktorů společenského života, na které člověk jen dokáže pomyslet. Na druhou stranu ne zcela systematicky odvyprávěný náročný životní příběh, který svou synopsí sliboval ještě větší emoční nálož, než ve finále doručí. I tak jej ale považuju jako povinnost pro všechny, co netuší, jak špatně by se mohli mít, kdyby se nenarodili tady, ale o pár tisíc kilometrů východním směrem. [viděno v Edisonline 6.10.2023] (07.10.2023)

Je mi z toho filmu smutno. Ne kvůli jeho obsahu, který jde do takové krajnosti, že pozbývá přesvědčivosti, ale kvůli tomu, nač Nadine Labaki mrhá svým talentem. Předkládá úmorné dvě hodiny záběrů smutných (často plačících) tváří citově i jinak strádajících postav (často dětí). Jde v zásadě jen o vršení důkazních materiálů, osvětlujících, proč se dvanáctiletý Zain rozhodl zažalovat rodiče za to, že jej počali. Doufám, že nešlo o záměr, ale film pohybující se celou dobu na hraně poverty/misery porn (ve scénách podkreslených sentimentální hudbou tu hranu překračuje) vyznívá tak, že chudí lidé, jejichž motivace nejsou nijak objasněny, by si děti vůbec neměli pořizovat. Systém, reprezentovaný ve filmu justicí a policií, totiž podle všeho funguje, a spoluvina vyšší třídy není vůbec zohledněna. Závěrečná „mrtvolka“ má sice zřejmě odkazovat k Nikdo mne nemá rád, ale Truffaut dospívání v nelehkých podmínkách nezbavil veškeré radosti a nenatočil film tak strašlivě didaktický a jednostrunný, v podstatě nikam se nevyvíjející, jenom nás ubíjející bídou, osamělostí a utrpením a dalšími a dalšími nešťastnými zvraty osudu. 40% (04.02.2019)

Pútavý príbeh, ktorý dokáže silne pohnúť emóciami. Takéto filmy, naplnené ľudskosťou, rozhodne môžem. Postavu približne 12-ročného chlapca Zaina (Zain Alrafeea) som si zamiloval za jeho odhodlanie a takú až dospelú zodpovednosť. Bol hádam jedinou rozumnou bytosťou v danom svete, ktorý sa našincovi môže javiť ako úplne iný vesmír. Nahliadnutie do tohto sveta s odlišnou kultúrou a spôsobom života. kde sa sa bežní ľudia musia ťažko pretĺkať životom, je pre nášho diváka určite zaujímavé a poučné. Hlavne pre takého, čo neustále frfle, ako sa u nás zle žije. Okrem Zaina sú vo filme aj ďalšie veľmi sympatické postavy, ako Rahill (Yordanos Shifera) s jej rozkošným synčekom Yonasom, Zainova sestra Sahar (Haita Izam), či jeho nová kamarátka. Snáď len tá trendová roztrasená kamera tam nemusela byť. (24.09.2021)