Kafarnaum

Skoda, ze je film zase jen urcen cim dal tim uzsi skupine Evropanu, ve kterych to ma probudit nejaky soucit... U me soucit nula, nestydim se za to. Vysoka porodnost u financne ci jinak negramotnych lidi je postupnou zahubou nas vsech. A prave tento film by oni meli videt. Zajimave realie, uveritelny pribeh, pekna kamera a velmi dobre herecke vykony, vcetne malych roli. (01.09.2019)

Chci zažalovat své rodiče. Za to, že mě zplodili. Filmů se sociální tematikou se primárně pro potřeby liberálního festivalového publika netočí málo. Jejich tematický záběr pokrývá celou škálu lidské mizerie. Diváci je ale vyhledávají spíš zřídka a hodně z nich s nimi zachází jako se sociální pornografií. Dopad jejich produkce je zvláštně dvousečný - na jednu stranu mohou představovat první krok k pokusu o zřízení nápravy (třeba čeští dokumentární Šmejdi), jindy poslouží jako šidítko - jakoby film samotný byl již řešením. Kafarnaum, film pojmenovaný podle vesnice, kterou proklel Ježíš (v přeneseném smyslu jde o metaforu nevídaného nepořádku, používanou ve frankofonním prostředí), zasluhuje uznání už jen za to, že úspěšně posouvá laťku zobrazené hrůzy a zároveň se vyhýbá samoúčelnosti, když nefabuluje, nýbrž limitně přibližuje diváka do bezprostředního sousedství nestvůrné skutečnosti. Hlavní hrdina Zain už nemůže mít život víc na hovno. Libanonská režisérka Nadine Labaki a její tým vyprodukovali životopis malého nešťastníka jakožto agregát všech představitelných protivenství, s nimiž se dítě svého věku může potýkat, když "bydlí" ve slumech Blízkého východu. Kdyby jeden nečetl Koukolíka a nevěděl o fenoménu tzv. odolných dětí, musel by odmávnout příběh jako nejčistší sci-fi. Nemá smysl jednotlivá vyjmenovávat, stačí být připraven na to, že zobrazuje propad již mizerného dětství do hlubin Tartaru, který se vymyká středoevropské představivosti. K tomu čemuž jí dopomáhá tým neherců, v čele se podvyživeným syrským uprchlíkem Zainem Alrafeeaou, mistrnou kamerou a foto[de]genickými kulisami zmaru, kam se na Blízkém východě podíváš. Kafarnaum vyčleňuje z řady běžně dobrých a angažovaných snímků s prostou edukativní hodnotou vypravěčská figura žaloby: Snímek začíná a končí soudem s rodiči chlapce, kteří se hrubě zpronevěřili všem myslitelným povinnostem. Jde o soud morální a s postupem času čím dál víc nejednoznačný, neboť film zobrazuje, jak sám Zain, vydaný všanc sebe-obživě, upadá nevyhnutelně do stejných pastí jako rodiče. Ve výsledku je film apelem nejen na milosrdenství člověka, ale též drze na jeho odpovědnost. Apelem o to silnějším, že mu nelze vytknout nic kromě strašidelné autenticity, která přesvědčivě zmizíkuje nejapné pokusy obviňovat autory z vydírání. Škoda, že lidé, kteří se pohledům na otevřené rány lidstva brání, aby se nemuseli zabývat otázkami odpovědnosti, pomoci a nápravy, se s tímto snímkem asi minou - buď doslova, nebo přeneseně. (12.04.2020)

Otevřený pohled na libanonské slumy a jejich obyvatele v tomto případě se primárně zaměřující na jednu místní a poměry bohužel standardní rodinu. Těžká a bohužel zbytečně zdlouhavá podívaná, která dokáže tématem zaujmout ale jako plnohodnotný film, úplně nefunguje a vznikla tam pouze standardní kritika. (22.04.2024)

Další výpověď o tom, jací lidé žijí na Blízkém východě - prý v kolébce naší civilizace. Každopádně se za těch cca 7000 let daleko nepohnuli, tak proč je nevzít k nám a něco je zde nenaučit, o vzdělání přece všichni hrozně usilují. Možná kdyby tam ženy neuměly jen rodit, tak by tam logicky nemuselo být tolik chudých lidí a hlavně dětí. "Zain" to svým rodičům řekl dobře a za svůj herecký (ale díky perfektní autentičnosti možná spíš neherecký) výkon zasluhuje 70%. (23.11.2019)

Poměrně nenápadný, o to víc syrový a drsný film z nehezkého prostředí slumů v Libanonu. Jako Češi máme velké štěstí, že máme tu čest ze svých daní nedobrovolně financovat Fialovu neziskovku, která bojuje za smíření v Barmě, či za práva barmských žen. Je jen otázkou času, kdy budeme z našich daní dotovat boj proti chudobě v Libanonu, kde se má o tamní obyvatelstvo starat výhradně tamní vláda. A bohužel to není jen příběh Libanonu, kde ve slumech živoří spousty lidí, kterým by mělo být jakýmkoli způsobem zakázáno přivádět do tohoto nelidského světa další potomky, kteří jsou již samotným porodem odsouzené k boji o holé přežití a jejich nejlepší vyhlídky končí někde u čichání lepidla. Opravdu krajně nepříjemný film, kde jako divák 2 hodiny sledujete trpění dětí. Rozhodně bych něco podobného v budoucnu nechtěl vidět znovu. Těžko se to hodnotí. Filmové kvality jsou zde nezpochybnitelné. Od dětských rolí po ty dospělé. Ale vzhledem k tématu, kde sledujete opravdu krajně stereotypní utrpení dětí. Co se týče emocí, tak jsem během sledování pociťoval zhnusení a vztek, jak se vůbec tohle může kdekoli ve světě dít. Od podobných filmů si dám velmi dlouhou pauzu. [77 %] (17.05.2022)