Na shledanou, chlapci

Velmi jemný a krásný snímek o chlapeckém přátelství, poznamenaném těžkým židovským údělem roku 1944. Mladý Julien postupně poznává, co se to vůbec v jeho okolí děje, kdo jsou to Židé a co jim v současné době hrozí. Hlavní předností filmu ovšem není jen toto silné téma; je jí velmi sensibilní vylíčení světa v chlapeckém katolickém internátu, vztahů mezi dětmi. A pak především napjatá situace, kterou vnímáme očima ukrytého židovského chlapce Jeana. Konec filmu je velmi silný a závěrečné Au revoir les enfants v sobě má mnoho symboliky. Poněvadž byl snímek točen ve francouzko-německé koprodukci, dostane se i na zamyšlení nad rozdíly v povahách těchto dvou národů a nad německou vinou holocaustu - Němci tu nejsou vlastně vůbec záporné postavy z vlastní vůle. Možná tak důstojník gestapa, který však také koná svoji povinnost. Ostatní Němci, pokud mohou jednat z vlastní iniciativy, se dokonce o chlapce zajímají a starají. (My jsme také katolíci.) Kolaborace, zbabělost a podlost tu zůstaly vyhrazeny Francouzům. (30.08.2006)

smutný , trocha romantický trocha sentimentálny príbeh odohrávajúci sa v chlapčenskej cirkevnej škole, kde mnísi , medzi bežnými žiakmi , ukrývali aj niekoľko židovských chlapcov. Samozrejme film nemohol inak skončiť ako skončil. Všetko bolo odhalené. Nemôžem si odpustiť jednu "rasistickú" poznámku, že scenárista aj s režisérom malého židovského chlapca (jeana) vykreslil v duchu biblickej " pravdy" ako "vyvolenca" ... ten chlapec vynikal v algebre , matematike, zemepise, v písaní esejí a dokonca v hudbe (keď hral na klavíri 12 ročný chalan americký jazz to ma už naozaj trocha štvalo) (19.02.2015)

Holu kost, teda holokaust nespochybnujem len ma sere par veci. Za prve spomina sa permanentne vecne a stale len utrpenie Zydov, jakokeby spolu so zydy netrpeli aj Cigani, asociali atd. atd. No ale vime kto sa o co stara a nestara a preto je v popredi zas a len zydovsky holokaust. A tak davam nizke hodnotenie, lebo bych radsej bol, keby ta katolicka skola zachranila mladeho Cigana nez zyda. 50 % (06.08.2019)

K niektorým komentárom: Shadwell spomína reality show z internátu - s tým sa celkom stotožňujem, veľmi realisticky pôsobiaci opis študentského života jednej katolíckej internátnej školy okupovaného Francúzska, akoby s odstupom sa ukazuje popri bežnom žvivote školy, zápasiacej s chladom a nedostatkom jedla aj snaha katolíckych duchovných o ukrytie a začlenenie židovského chlapca do kolektívu. Užívateľ Maq zase trefne nadväzuje na film otázkou - ako by sme sa zachovali my v podobnej situácii? Napadli ma Cigáni. Prijal by sa zákon o ich vysídlení kamsi do paže, väčšinová populácia by vláde (moci) nadšene zatlieskala, veď konečne sa zbavíme tých odporných zlodejských parazitov, vláda by posilnila svoje pozície a udavači by naplno naštartovali svoje čidlá a hor sa do odhaľovania a následného vysťahovania každého s tmavou pokožkou a čiernymi vlasmi. Koľko by sa našlo odporcov režimu, ochotných ukrývať cigánskych spoluobčanov? Navyše s tým rozdielom, že pokiaľ od Židov sa v niektorých prípadoch ukrývania predpokladal peňažný profit (viď film A. Hollandovej V tme), tak u väčšiny Cigánov len veľmi ťažko. (12.07.2013)

Svatost často trpí nedostatkem akce. Svatý člověk se nepodrobí zvůli, protože je slušný a jiný být neumí, nemůže a nechce. Jakákoli (sebe)propaganda, gesta, či fráze jsou mu cizí. Většinou si ani nepřipouští své hrdinství: dělá co dělat musí, akceptuje riziko a docela lidsky se přitom bojí. --- Toto je filmový pomník jednomu takovému případu svatosti. Citlivě a realisticky provedený, a tedy subtilní a zdrženlivý ve výrazu. Úplně chápu a souhlasím, abychom takové příklady ctili a připomínali si je. Stejně tak ovšem pochopím, bude-li nám tento příběh připadat dramaticky chudý. Tohle není míněno jako zábava; je to spíše okamžik vhodný k zamyšlení nad sebou samým: dokázal bych něco podobného, a mám vůbec hodnoty, kvůli kterým bych se odhodlal nést riziko? (21.10.2012)