Spravedlnost pro mou dceru

Bylo to hodně dobré, ale mělo to být vynikající. Tvůrci měli k dispozici skvělý námět a perfektní herce, ale z mého pohledu chybělo víc emocí, což se odrazilo především v případě otce. Auteuil hraje dobře, o tom žádná, ale ta jeho umanutost, díky které se snaží takřka třicet let doshánout spravedlnosti, je tu na mě příliš plochá a i emoce jeho ex-manželky a ostaních aktérů kolikrát zůstávaly zcela nevhodně na bodu mrazu. Na druhou stranu jako ukázka toho, jak (ne)pracuje justice, lhostejno zda ve Francii či Německu, to funguje skvěle, ačkoliv ten výsledný efekt nebyl tak silný. Čekal jsem něco podobného Présumé coupable, což jsem bohužel nedostal, ale i tak to stálo za to. 70% (21.06.2017)

Au nom de ma fille má silné příběhové podhoubí, který je brilantně rozvedeno do několika časových mezidobí, v nichž sledujeme zoufalý boj otce proti justičnímu systému. Po celou stopáž filmu se frustrace postavy s mimikrami výborného Daniela Auteuilho "vypalují" skrze obraz přímo do Vás, což má za následek téměř perfektní ponoření do tohoto depresivního děje. Jedinými atributy, které tedy mohu snímku Au nom de ma fille vytknout, obsahují pár hluchých míst a fakt, že z tohoto příběhu by se dalo vykřesat ještě o kousek více dramatických linií, což by klidně mohlo být i na delší stopáži. Až na tyto drobné detaily jsem navýsost spokojen. Skvělá práce! (23.06.2017)

35 let skutečného případu za méně než hodinu a půl. Za tu dobu se nedá vybudovat soudní drama, protože tu máte třeba jedinou scénu se dvěma právníky následovanou dalším titulkem „o rok později“. Stejně tak se nedá vystavět drama o tom, jak posedlost spravedlivou pomstou ničí život hlavního hrdiny. Buď to můžete brát jako civilizovanou verzi známého Přání smrti, nebo jako obžalobu (ne)fungování evropské justice na konkrétním případu. Film je natočený podle autobiografické knihy hlavní postavy, takže je hereckým sólem Daniela Auteila, nikdo jiný (včetně Sebastiana Kocha) tu nemá moc prostoru. Přes všechny výhrady to má cenu vidět. Kéž by podobných filmů nemuselo vznikat více... (03.01.2017)

Jasné poučení, když člověk tápe a vybírá si stále horší a horší filmy, stačí sáhnout po něčem francouzském a ideálně s úžasným Danielem a hned je z toho plný počet, resp. čtyři hvězdičky a jedna navíc za jeho excelentní a naprosto uvěřitelný výkon o zarputilosti otce, jenž obětuje vše, aby dosáhl spravedlnosti a vnitřního klidu a smíření. Sluší se neopomenout rovněž výtečného Kocha a Croze. (25.12.2017)

Silné nosné téma automaticky nezapomenutelný film neudělá. Povrchně zpracované, zkratkovité, s podivně zvoleným hl. hereckým představitelem (nic proti Auteuilovi). Je prostě divné, když herec, kterému je 66 let (8-10 mu lze ubrat) hraje otce šestileté dívenky (později 14leté dívky, na konci ženy, které by bylo 44 let) a během příběhu vyjma pár šedin navíc téměř nestárne - stále stejně zachovalý muž v roce 2010 jako na počátku let sedmdesátých. Film se odehrává na prostoru 38 let. Jako "hraný dokument" pro informační hodnotu přínosné, jako film bohužel zcela zbytečné a nefunkční. Vše korunuje stopáž, necelých devadesát minut. [FFF 2016] (29.11.2016)