The Wind

Silné emoční a traumatické zážitky mohou vyústit ve změněný stav vědomí, kdy lidé komunikují s duchy, slýchávají hlasy či zažívají pocity sjednocení s přírodou. Integrace těchto zkušeností však zpravidla nebývá bezproblémovou záležitostí, a proto také mnoho diváků velmi rychle uvízne v osidlech Lizzyny vnitřní krajiny. Debutující režisérka Emma Tammi zde rafinovaně využívá nelineární narace, čímž vytváří zcela realistický obraz roztříštěné mysli. Zároveň se zaměřuje i na zdánlivé detaily, které laické publikum nejspíše vůbec nepostřehne. Kupříkladu vítr není degradován na nahodilé proudění vzduchu, ale vystupuje jako vědomá entita, která neustále interaguje s hlavní postavou a zrcadlí její aktuální duševní rozpoložení. Zaposloucháme-li se důkladně do jeho zpěvu, uslyšíme hned celou škálu lidských emocí. V tomto případě se jedná o výsledek znamenitého zvukového designu, jenž výrazně přispěl k vybudování plíživé atmosféry strachu, temnoty a obav, která převažuje nad výskytem samotných monster. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku The Wind čtyři silnější hvězdy. (06.04.2019)

Minimalistické počátky osidlování divokého západu z pohledu ženy, kterou v době manželovy nepřítomnosti straší démon z prérie. Psychologicky vystavěnému hororu sluší nelineární vyprávění, přeskakující překvapivě přehledně mezi několika časovými rovinami, v nichž se postupně systematicky odkrývají tragédie dvou spřátelených manželských párů. Nadprůměrní herci i nadprůměrná režie, úspěšně se snažící budovat napětí a tajemno, aniž by přitom upadala do rutiny nebo ukazovala příliš mnoho. Spíš jde o sice psychologické drama než o horor, ale chytře a schopně realizované. Vtipné je, že film točící se kolem ženských hrdinek, který režírovaly a napsaly také ženy, je v podstatě o tom, jak to ty hrdinky nemají v hlavě v pořádku. (13.10.2018)

Chápem, že niekomu sa tento "westernový horor" môže páčiť, pochváliť atmosféru a pod., ale ja teda k nadšencom nepatrím. Snažilo sa to budiť umelecký dojem, no výsledkom bola kolosálna nuda, ale tak strašná, že curling je proti tomuto fantastická zábava. Zvlášť to mrzí pri hororoch, pretože tam človek čaká nejaké to napätie už len z povahy filmu, no ale tu... jedno veľké nič. Mrle v zadku. Príbeh o ničom, nerozvinutý - kde sa vzali tu sa vzali štyria ľudkovia, ktorí sa rozhodli žiť v absolútnej pustine ktohovie prečo a načo, začo... ani burina tam poriadne nerástla, ale chystali sa pestovať... Jedna vraždička na konci akože"šokujúco" odhalená..... a nič.... Len pofľakovanie sa, prechádzanie okolo domu, čítanie knižiek, debaty o ničom.... Vraj psychológia a melodráma... cha cha. A hororové prvvky? Jedna rozpáraná koza, ktorá pravdepodobne ožila, ustrelená polka hlavy (vyzeralo to čudne), čierne oči a čierny dym... toť vsjo. K tomu dlhé, predlhé tiché a statické pasáže a nuda je dokonaná. Jediné čo stojí za zmienku je pekná kamera a sympatická herečka. Ledva podpriemer. 30/100 (16.04.2019)

„TOHLE MÍSTO JE ŠPATNÝ...“ /// Strašidelnej (hororovej) western. Čtyři osoby a pak jedný začne mrdat v kouli… a postupně se odhaluje tajemství… nebo spíš vylejzá ZLO. Představení o jenom herci – většinou… plný paranormálních jevů, vidin, nebo ďábla – chcete-li. Napětí dobrý, líbí se mi, kolik sem dokázali narvat hororovejch věcí. Minimalistický prostředí, pár herců… funguje to dost dobře! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Můj život je poskládanej z flashbacků. 2.) Zemřela matka… siroty po ní nezůstali... 3.) 3.) Thx za titule ,,num71“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (18.05.2019)

Mladý pár žijúci na samote sa dočká nečakaného prekvapenia. Tým sú noví susedia, ktorí sú taktiež v mladom veku a urobia tak prípravy na prichádzajúcu zimu jednoduchšími. Život ďaleko od väčších miest prezentuje mnoho komplikácií a tie sa stanú ešte nebezpečnejšími, keď sa do nich zapoja nadprirodzené javy. - Podla toho, čo sa o The Wind hovorilo na internete, som čakal nejaký ďalší horor, ktorý bude zbytočne pracovať viac s feministickými prvkami než s hororom, ale som rád, že novopečená režisérka sa touto cestou nevydala a zamerala sa hlavne na teror spojený s ludským myslením a obavami z nepoznaného, čo bolo vďaka zvolenému prostrediu uprostred ničoho výbornou volbou. Film je nekomplikovaný, režisérka nádherne pracuje s postupným odkrývaním tajomstiev a niekolko momentov odohrávajúcich sa v nočných hodinách a v chabom svetle sviečok oplýva nepríjemnou atmosférou. Za nedostatky považujem slabú prácu s prízvukom, ktorý robí v dobových hororoch vždy vela, a obsadenie mladej a neskúsenej Julie Goldani Telles, ktorá má talent, ale tu skvele hrajúcej Caitlin Gerard nedokázala kontrovať a úplne sa pri spoločných scénach strácala. Myslím si, že na týchto detailoch nie je problém zapracovať a nedajú sa úplne pripisovať režisérke, takže sa nebojím povedať, že v najbližšej dobe o tejto dáme ešte budeme počuť. Treba ale dodať, že ju chcem vidieť na Indie scéne a nie v nejakej komerčnej Hollywoodskej produkcii. + herečka z Slender Man + herečka z Smiley a Insidious: The Last Key + herec z Midnighters (06.04.2019)