Boží dar

Typická ukázka blbého konceptu. Autor má zajímavý námět - opuštěné chátrající město po sovětské armádě. Proč ho přerušeje záběry na sebe, jak tam chodí kamerou a komentuje, že natáčí tento film? Jak to ten námět doplňuje, či rožšiřuje? Co z toho vyplývá jiného než fádní metafilm, jakých vznikají v rukách amatérských filmařů stovky? Vyplývá z toho něco než okázalá potřeba být meta a poslat svojí práci mimo vesmír relevance? Přijde mi vtipný, že se tu standardizovaná podoba dokumentu s dramatickým "nezpřítomněnoiu" voiceoverem bere jako důvod parodie - přitom takový film, udělaný správně, by byl mnohem zajímavější než tohle. A ne že by to nešlo udělat takhle - všechno jde udělat všemi způsoby -, to by se pak ale muselo propracovat a najít alespoň nějaké ozvláštnění. Fakt zakončíš film tak, že si stoupneš před kameru a řekneš "nevím, jak zakončit film?" Fakt to někomu přijde vtipné nebo chytré? Po tisící? (12.11.2018)