Diego Maradona

S ohledem na hydeovskou strukturu by seděl spíše název "Diego/Maradona". Na sedmiletém neapolském období, které udělalo z Diega pojem, legendu, Boha i ďábla, Kapadia umně vykresluje osud rozměrů antické tragédie. Je v něm vše; revolta, vzestup ne na vrchol, ale vysoko nad něj, ikarovský pád, destruktivní láska (osobní i davů) a čirá nenávist (osobní i davů), ďáblovo našeptávání skrze Camorru, (ne)přející okolí, společenské, sportovní i politické přesahy, otcovský problém a jako středobod rozháraná mysl svébytného génia. Je zcela jedno, zda vás fotbal zajímá či nikoli. Je jedno zda Diega obdivujete či jím opovrhujete, zda ho považujete za politováni hodnou smažku, podvodníka a lháře či nejlepšího fotbalistu všech dob, fotbalového hračičku a bojovníka s vášní v srdci. Funguje to totiž především v univerzální lidské rovině "tragického osudu génia". A pokud vám přeci jen není fotbal jedno, tak pak to platí tuplem. Je obdivuhodné, jak se Kapadiovi bezpočetné stovky hodin materiálu podařilo vměstnat do dvou hodin stopáže, udržet jasnou strukturu, linku, obejít se bez mluvících hlav, gradovat tempo a v neposlední řadě i udivovat zrestaurovanými záběry. A to už vůbec nemluvím o tom, co pro výsledné emoce dělá Pintova hudba. Ano, dala by se tomu (stejně jako Sennovi) vyčíst určitá zjednodušující přímočarost ve vykreslení událostí z velké části zcela ignorující jiné úhly pohledu (gentleman Robson by mohl vyprávět), ale... O to tu (stejně jako ve zmíněném Sennovi) opravdu vůbec, ale vůbec, nejde. (13.04.2020)

Na dokument o něčem natolik nudném, jako je fotbal, to nedopadlo špatně. Asif Kapadia vyhrabal dostatečné množství starých fotbalových záznamů dokazujících talent mladého Argentince. Pak samozřejmě dojde i na Camoru a kokain i monstrózní zjev bývalého sportovce v současnosti. Marně přemýšlím, proč jsou vlastně Kapadiovy filmy oblíbené... (31.10.2020)

Bůh i ďábel, milovaný i nenáviděný, přesně takový byl a je muž, o němž úplně všechno vypoví pouhé tři minuty ze zápasu Argentiny s Anglií v semifinále Mistrovství světa ve fotbale v roce 1986 - na jednu stranu člověk, který bez problémů dá gól rukou, nepřizná se k tomu a oslavuje jako bláznivý, na druhou stranu génius, který udělá sólo přes půl hřiště, obejde několik protihráčů a nekompromisně zavěsí. Asif Kapadia dostal k dispozici rozsáhlý archiv, kterým se probral a za sebe sestříhal velké množství záběrů, na jejichž základě vypráví příběh o muži, který byl Bohem, aby se později stal ďáblem a jedním z nejnenáviděnějších lidí v Itálii. Autor nepotřebuje mluvící hlavy, aby zapůsobil, stačí mu opravdu pouze archivní záběry, dramatická hudba a výtečné vystavění jeho života, které korunoval penaltový rozstřel na Mistrovství světa 1990, kde na "svém" stadionu v Neapoli popravil Italy a poslal je domů. I když je rozjezd hodně pomalý a zdá se, že nebude o čem vyprávět, závěr pak pomalu graduje a končí poměrně smířlivě, i když určitá pachuť zůstává. A vlastně vůbec nevadí na dokument dost dlouhá stopáž, která asi mohla být o něco kratší, protože uprostřed se snímek dost vleče, závěr to ale dost kompenzuje. Je možná škoda, že tvůrce alespoň textově nedoplnil, co se s Maradonou dělo po odchodu z Neapole, to ale asi nebyl ani jeho úmysl, takže ho za to asi nelze moc kritizovat. Kapadia má každopádně dar natočit dokument o někom z jakéhokoliv prostředí tak, aby bavil i ty, které zrovna ono odvětví moc nebaví a to se rozhodně cení. 80 % (12.01.2020)

Předchozí dokumenty tohoto režiséra (např Amy) jsem dosud neviděl a ačkoliv (nebo spíše právě proto) jsem viděl ve svém životě velkou spoustu dokumentů a vyhledávám je, zejména o tématech, co mě zajimají, jsem se musel do stylu anglického režiséra Asifa Kapadii celkem dostávat. V recenzích se často setkávám s negativním názorem, že dokumenty často sklouzávají k vystoupení mluvících hlav, avšak došlo mi, že to mi tu zkrátka chybělo. V omezené míře slyšíme v podkresu promluvit několik nezainteresovaných odborníků-novinářů/historiků, ovšem bez mnou provedené dodatečné rešerše jsem si jistý, že nic z toho nebylo nově nahráno pro účely tohoto dokumentu. O sebereflexi samotného Maradony nemůže být řeč. Neříkám poprvé, že obecně mám raději komplexní, byť několikadílné, dokumenty, jež se nezaměřují na konkrétní životní etapu dotyčného a dodají kontext. U tohoto filmu se na začátku z rychlíku dozvíme o Maradonově ne úplně krátkém avšak nepovedeném angažmá v Barceloně a něco málo více i o dětství, nicméně bych ocenil mnohem výživnější informaci o tom, jak se vůbec nejdražší a nejlepší hráč na světě dostal do takřka odpadu italské ligy, Neapole...krom informace, že ho nikdo jiný nechtěl, což je už zkrátka na samostudium. Obecně se dá říci, že dokument je velmi zvládnutý a záběrů i ze soukromého života Diega Maradony nebylo úplně málo a na konci přišla i nějaká ta katarze. Kvůli výše zmíněným důvodům však za mě pouze 7/10. (26.07.2020)

"S Diegem bych šel až na konec světa. S Maradonou ani kousek." Jsem velkej fanda fotbalu, takže jsem si dokument o Maradonovi nemohl nechat ujít. Když si vodil obrany soupeřů, tak jsem se královsky bavil a obdivoval jeho fotbalovou genialitu. Jakmile se Diego začal proměňovat v alkoholika, feťáka a cvičenou opičku mafie, tak jsem se začal znechuceně nudit. Chápu, že obojí patří do jeho života, ale já jsem skromnej a mně by stačil jen ten fotbal. (14.09.2021)