Cobra Kai - Série 2

První série Cobra Kai byla pro mě jedním z největších překvapení, jaké mi seriálový svět mohl nabídnout. Takže i přesto, že nejsem zastáncem sáhodlouhých pokračování u seriálů, u Cobra Kai tomu bylo přesně naopak. Příběh měl skvělé postavy, jejich propracované charaktery, možnosti odkazovat se do minulosti a celkově boží atmosféru, díky které jsem si Cobra Kai oblíbil. Zádrhel přišel na konci 1. série, kdy nastoupil na plac Kreese. Tady vznikly obavy o úspěšné pokračování a na začátku 2. série to bylo znát. Neměla takové grády a příliš se soustředila na rivalské válčení. To se změnilo se 7. epizodou Lull a závěrečné 3 epizody mi přinesly dokonalou euforii jako v 1. sérii. Poslední epizodu 2. série považuji za jednu z nejšílenějších, které jsem měl možnost mezi seriály vidět. Takhle enormní školní fight dokonale strká do kapsy všechny sestřihy z filmových školních rvaček, dokonce takovým způsobem, že jsem se asi první tři minuty v kuse smál, protože mi to přišlo už příliš a obával jsem se, že tahle až komická bojová scéna shodí celý předchozí průběh seriálu. Nestalo se, ale zároveň stalo se. Kdo viděl, pochopí, víc nebudu prozrazovat. Snad jen to, že se mnou hodně zacloumala. A pokud něco nemohlo být lepší, tak nalákání na 3. sérii. Je mi jasné, jak bude vypadat a už teď se na to šíleně těším. (14.05.2019)

Je k popukání, že asi v žádný jiný věci jsem necítil takovej živelnej odpor k přeslazenejm klaďasům, a místo toho fandil jejim drsňáckejm protikladům. Jasně, je to v tomhle seriálu takhle dělaný schválně, protože na konci jsou stejně všichni za frajery, a morální kompas jednotlivejch postav ukazuje pokaždý jinam, ale přesně tohle dělá Cobra Kai Karate Kidem: ta návykovost držet palce každou chvíli někomu jinýmu, a ve finále se bát úplně o všechny. Jestli tvůrci v další řadě ubrali na melodramatičnosti a zapracovali na choreografii (věrohodnost bitek občas dost skřípe), půjdu zas na plnej počet. [Netflix] (13.03.2021)

Druhá série se vyznačila jednoduchý okopírování konceptu první série, nicméně nyní už nešlo vyloženě o vtipný a originální pojetí, ale o pubertální vypětí a rozhodnutí hodné dvouciferného IQ. Obecně se to váže na nelogická rozhodnutí, pubescentní éter dodává tomu všemu svou glanc ničeho, kdy se řeší naprosté kraviny, a jelikož jde vlastně o show pro takovou cílovku, tak to i stejně končí v tom, že se podobně chovají i dospělý. Třetí série v tomto úhlu pohledu by mohla být už drásačka nervů, ale kdo ví. Třeba se ještě víc projeví můj masochismus. (14.05.2019)

Začátek série byl dobrý a její konec skvělý, ale ta cesta mezi startem a cílem byla průměr. Hlavní postavy (karate kidi) se začínají chovat jako spratci, zvraty ve stazích jsou klišé a naši dva senseiové se chovají nemožně a když už to vypadá, že se na něčem shodnou, tak se zase pohádají kvůli nějaké pitomosti. Oproti první sérii se mi zde moc nestávalo, že by mě nějaký díl nabudil na puštění dalšího, ale i tak jsem si sérii užil, hlavně tedy kvůli bitkám a konci, kde se opět všichni vyřádily. Druhé sérii dávám 7/10. (12.02.2021)

2. série - (8/10). O malinký chloupek slabší druhá série nám představuje nové postavy, kdy Tory je naprosto překrásná, ale je to totální svině, takže nevím kde ji zařadit. Rozhodně s tím krásně zamíchala a právě díky ní se tam toho tolik dělo. Zamilované linky mi vůbec nevadily, právě naopak. Myslím si, že tohle k takovýmto typům seriálů prostě patří a tady to je zachyceno fakt fajně. Co se týče samotného příběhu, tak se ze začátku série pomalinku rozjížděl, aby mi pak na konci série vyrval srdce z hrudi. Kdo viděl pochopí. Tohle mě fakt zasáhlo a nemůžu se dočkat dalších dílů. Líbí se mi ta rivalita mezi Cobra Kai a MijagoDo. V jednu chvíli fandíte pomyslnému dobru a pak zlu. Já osobně většinou fandím druhým zmiňovaným. Jsem fakt natěšený jako malé dítě. Karty mají rozdány teda parádně. Nejlepší epizoda: Žádné slitování (S02E10) (19.06.2021)