Ze života loutek

Po skouknutí se mi vybavil na kratičký moment Dostojevského Zločin a trest.Ovšem opravdu jen v záblesku.Raskolnikov je hnán k loupežné vraždě sociálně-ekonomickou situací, a ne rozpadem vztahu k druhému člověku.Ostatně jmenovaný po peripetiích končí v gulagu a katarze je konečnou stanicí.Tady nelze psychiatrické oddělení pokládat za "gulag", ovšem východ to není, je to konec. Rozehra je téměř komická.Pacient se svěřuje psychiatrovi o svých problémech ve vztazích k okolí a zmíněný lékař má "drobné" s jeho ženou.A k peklu v pacientově duši se přidává tento rozměr.To je fakt na zabití.Ale ne prostitutky, není-liž pravda?Etika psychiatra je na spláchnutí do záchodu, ale čím je nabourána ?Hrůza.Režisér napojuje na děj problematiku homosexuála či "lů" obecně a podává svou výpověď.Pasoliniho zpověď je v Teorémě jen obranná, má chránit "jinost".A myslím nejen v sexuální orientaci.Nejsem tak silným znalcem Freuda, abych pochopil úplně vše.Ale tady je sexualita a úvodní záběry o téměř pornografických charakteristikách jaksi nevtíravě dominantní.Nicméně vícerovinný film končí tam, kde tenhle příběh v moderní společnosti skončit nutně nemusí.Tedy v blázinci.Nádherný film, ale mrazivý.Ostatně jako vše, co pan Bergman natočil.