Tenkrát podruhé

Hladali sme prijemny filmik na vecer. Manzelka vravi: romanticka komedia by bola super, ale posledne roky take nic neexistuje.. Reku, presturame sa v csfd a daco najdeme.. Takze, posledne roky, romantika+komedia, podla hodnoteni.. A toto bolo prve.. Znelo to tak pekne, vyborny napad, FR produkcia, Daniel Auteuil nam utkvel z Kondomedie, reku, ideme na to.. Uz prve minuty nas stopercentne varovali, ze to bude dalsia odporna sracka. "Negra" (citat) najprv hladkaju, potom on odhryzne pery z teplosa, potom to ide uz jedno-za-druhym, vsuvky ako "chces jeho stavnateho vtaka" a "svedska trojka so synom" a "nech ti ho vyhoni daka z tvojich kurviciek" a "sprav si to rukou" a tak dalej a tak podobne. Stale sme dufali, ze sa to zvrtne, ved nie je predsa mozne takto dokurvit romanticku komediu: omyl, mozne to totiz je. Ked v dobovej restike akoze romanticka scena, kde kurvovsky oblecena ci skor vyzlecena cundra cizmou mliazdi cvajgulu tipkovi s gitarou, tak sme to fakt vzdali. ODPAD ODPAD ODPAD, nevhodne detom, pubertiakom, ludom v najlepsom veku, ludom v pokrocilom veku - proste nevhodne, hnusne, clovek by sa chcel osprchovat za tym a zabudnut. Ja sa necudujem, ze ta zapadna EU je tak skurvena a ide takym tempom do hajzlu, ked sa totok toci. To by bolo sice smutne ale nie priamo na depresiu - ale ze sa to paci nasincom, to uz je ovsem iny pruser. Jak potom davat deckam citat Maleho princa alebo Klobucnikov hrad? Kto pochopi hodnotnu tvorbu, ked tomuto zvratku da najvyssie hodnotenie? Chce se mi zvracet. Neuveritelny kontrast ku knihe, ktoru mame rozcitanu a mysleli sme, ze si kukneme filmik vynimocne, zial sa to nevyplatilo, este ze sa je kam vratit na dalsiu kapitolu "Neobyčajný príbeh Mary´s Meals", zo zivota, o zivote a pre zivot. Ked dakto hlada daco hodnotne na vecer, vrele odporucam namiesto tycho nepozeratelnych sraciek. (15.10.2022)

V jedné trampské písni se zpívá "pohádko mládí, mějme se rádi, šťasten ten kdo je mlád". Včera jsem se svou drahou ženou byl na Tenkrát Podruhé poprvé, a je to velmi podařená záležitost o tom, že na štěstí není potřeba být mlád, i když někdy to s tím mětím rád (in your face, češtino:)) je po desetiletích soužití těžké. Ano, je to trochu moc růžově zakončené, ale to, jakými cestami se vztahy v průběhu let ubírají, je tam zachycené úžasně. Stejně jako to, že nikdo není stoprocentní klaďas, a v čase se jeho "kvality" mění. Nádavkem k tomu je to i příběh muže, kterému všechny ty VR helmy, online platformy, navigace a podobné ptákoviny lezou krkem. A taky příběh vášnivého italského (dnes by se možná řeklo toxického:P) vztahu krapet šáhlého režiséra a jeho múzy:) Herecké výkony excelentní (aby ne), navíc jak víme, všechny pěkné Francouzky - těch asi dvacet:) - jsou u filmu (Doria Tillier, OMG). K tomu skvělá hudba z přelomu 60. a 70. let (ale ne, není to jako Tarantinovka...). No a humor v mnoha podobách - verbální, vizuální, situační, laskavý, ironický, černý, prostě skvělé. Vřele doporučuji zejména dlouhodobě zadaným:) A těm, kdo se chtějí smát hipsterům:D I když, jestli je pravda, že v Cannes to mělo osmiminutové standing ovations, tak je to poněkud přehnané... 80% (03.01.2020)

Zajímavý předpoklad, že by člověka strhla inscenace vlastních vzpomínek.  Osobně se tomu zdráhám uvěřit, proto, ale jen proto, hvězda dolů.  Na druhou stranu jsem asi dopadl jako Victor, který  se  nechal pohltit (svým vlastním) příběhem. Prostě jsem si na toho červíka nevěřícnosti zvyknul a vytěsnil ho. Hodně tomu tedy napomohly dámy Fanny Ardant a Doria Tillier, ta druhá tedy i nepatrně víc, nádherná, talentovaná, nebezpečná. Na druhou stranu postupné  prozření Marianne mělo rozhodně větší tah na branku než divoká vášeň  Margot, to zcela bez pochyb.   Při scéně se snoby mi okamžitě naskočila podobná z Lelouchova Šťastného nového roku a vzhledem k nenápadné zmínce o mistru Lelouchovi je vzor pana Bedose pak víc než jasný.  Na Auteuila pak byla radost pohledět a už se těším, až se za pár let oholím, vezmu si džízku, bohužel tedy i paruku, lehce natrhlý džíny a vyrazím do ulic o čtyřicet let mladší.. (25.01.2024)

4* po měsíci od sledování jsem se konečně dokopal k tomu, abych něco napsal k tomuto zajímavému romantickému snímku, který si užijí více spíš starší diváci než puberťáci. Nostalgické vzpomínky mají tu sílu překonat nástrahy krize středního věku a tento film se to snaží dokázat vtipnou formou. Když pominu fakt, že lze tak přesně rekonstruovat události z minula, jak to film předvádí, tak jsem si ho slušně užil. Pomohli k tomu kvalitní herecké osobnosti, beznátlakový nadhled a příjemný feeling. Nezbývá tedy než doporučit dalším. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (30.09.2020)

Romantické? Jistě, kdo by nechtěl prožít znovu největší lásku svého života! Nostalgické ? Rozhodně, komu by se nezasteslo po starých dobrých časech, kdy jsme nebyli 24 hodin v zajetí mobilních telefonů a když někde zazvonil telefon a někdo se po někom sháněl, dotyčný mohl jen zavolat: "Řekni, že tu nejsem!". Melodramatické? Přirozeně, zcela vypočítavě se zde kalkuluje s divákovy city. A přes všechny tyto šablony je děj filmu čím dál tím posouvá k vlastní originalitě a do poslední chvíle není jisté, kam nás dovede (nebo kde se zastaví). Za to patří Nikolasi Bedosovi velké smeknutí. Stejně jako skvělému Danielu Auteilovi a nestárnoucí Fanny Ardantové. Po dlouhé době film, který se nepochybně zařadí do zlatého fondu francouzské kinematogfie (a těším se na případný český dabing, skvělé a vtipné dialogy po tom přímo volají!) (13.01.2020)