Elisa a Marcela

Krásný, působivě černobíle natočený snímek o lásce dvou žen, odehrávající se ve Španělsku na přelomu devatenáctého a dvacátého století - v době, kdy vztah osob stejného pohlaví byl zcela nepřijatelný. Láska Elisy a Marcely byla neskutečně silná, čistá a upřímná a obě ženy za to, aby mohly žít společně, velmi srdnatě bojovaly a mnohé obětovaly. Isabel Coixet má jako režisérka i scénáristka můj velký obdiv a tento její počin ho jen upevnil. Nádherné představení opravdové, čisté lásky a vášně prostřednictvím pohledů očí, gest, výrazů tváří a krásně navozené atmosféry. Obě herečky jsou vynikající a maximálně přirozené a to vše ještě působivě doplňuje hezká hudba. Pro mne nebývalý zážitek. 90 %. (05.02.2023)

Přečetl jsem si na wikipedii, jak to bylo ve skutečnosti. A film zůstal až překvapivě věrný původnímu příběhu. Poslední písnička u závěrečných titulků je doják, tím, že je film černobílý, tak působí jednotně, má to klidný, uzemněný rámec. Herecky přesvědčivé, nijak tklivé nebo sentimentální, naopak místy velmi intenzivní. Jako fanoušek lgbtq kinematografie tohle řadím mezi dost dobré snímky - protože se nejedná o nic, co se veze na vlnách dnešních kulturních stereotypů, který nás ujišťuje o tom, že naše škatulky mají tu správnou etiketu a svět se točí stále stejným směrem.. je to zkrátka film o životě dvou žen, co se milovaly a musely se s tím nějak popasovat v době, kdy lesbický sex nebyl nijak starou sociálně zkonstruovanou kategorií. Na dnešní poměry asi obyčejný příběh v obyčejném filmu, na rozdíl třeba od filmu Nachové moře s podobným příběhem, ale v italském pojetí s poněkud živější kamerou a vším kolem.. (07.01.2022)

Roztahaně poetická freska, která by si zasloužila větší rozpočet a jinou dobu, která by ocenila, že film nemá v základu LGBT politickej podtext. Protože je to řemeslně krásně udělanej romantickej film. A absolutně by se mělo ignorovat, že je to o dvou lesbičkách, kterým se na přelomu století, kdy ženy neměly ani volební právo, podařilo se sezdat. Protože je to prostě jen černobílej film o lásce (jůůů), kterou snad v 21. století už nemusíme řešit, že... (20.04.2022)

Isabel Coixetová přeměnila skutečný životní příběh dvou španělských žen sezdaných v roce 1901, z nichž jedna předstírala, že je muž. Elisa Sánchez Loriga (hraná Natalií De Molina) a Marcela Graciela Ibeas (Greta Fernandez) byly dvě ženy. Byl z toho skandál v novinách a pár plánoval uprchnout do Jižní Ameriky, aby jejich svatba nebyla anulována. Coixet se evidentně snažila vytvořit něco tragického a inspirativního. Love story, která ukazuje odvahu páru a jejich vzdor. Moc vášně ve snímku nevidím, ani mnoho radosti. Monochromní černobílý film připomíná pohlednici z art shopu. Herecké výkony obou aktérek jsou vynikající, ale film jako by postrádal energii. (12.10.2019)

Komentáre na ČSFD bývajú mätúce. Tu som sa dozvedel, že je film podobný Rome (čo je pravda, oba sú čiernobiele), aj že je pomalý a nudný. Pričom v necelých dvoch hodinách zaberá kompletný vývoj vzťahu, niekoľko vkusných erotických scén, postupné budovanie odporu okolia, opakované striedanie lokácií a ústrednú nevšednú tématiku. Dobre sa to sleduje. Čiernobiela kamera robí hodne. Je to citlivé a tak trochu správne patetické. Dvakrát tam hraje fado, načo vo filmoch nie som úplne zvyknutý (jak to je krásne?!). A je to asi rovnako vzdialené nude, ako Cuaronovi.  75% (25.07.2022)