Sbohem, má konkubíno

Velmi intenzívní snímek, u kterého by vás nenapadlo, že bude jedním z nejlepších propojení osobního, lidského dramatu, spolu s dramatem společenským. Ale právě to se od něj dočkáte, a k tomu ještě máte navíc velmi silné scény, které jsou schopny se vám nadlouho vrýt do paměti. Snímek, který vás nenechá vydechnout. (02.03.2016)

Krátce řečeno: Tygr a drak bez kung-fu. Obšírněji řečeno: Nevyčerpatelný roh hojnosti božské kozy Amalthey vydal epos s nepřebernými scénami intertextuálními (které kladou nárok na znalost kulturního zázemí Číny) i soběstačnými (které tento nárok nekladou). Stylistická poznámka: U obrazu pracuje film obecně tak, že Vám nejprve ukáže dívající se postavu, a poté objekt, který postava sleduje. U zvuku je tomu obráceně, princip je založen na přechodu od zdroje zvuku k naslouchajícímu. V Sbohem, má konkubíno je řada zacyklených dvou-záběrů, kde je výše uvedené spojeno: 1. záběr - postava kamsi hledí a vyluzuje zvuky, nejčastěji jde o herce Opery a 2. záběr - sledovaný předmět je ve skutečnosti divák, který zároveň naslouchá a rovněž na cosi hledí, konrétně na herce, čímž se vracíme zpět k prvnímu záběru. Zvuk tudíž napomáhá k tomu, abychom se odtrhli od zdroje (herec) k naslouchajícímu (divák), a tím pádem si film vytváří motivaci k tomu, aby sledoval i nezáživné a „zbytečné" publikum. (11.11.2008)

Život – masky – divadlo. Vztah herců k čínské opeře a čínské opery ke zbytku společnosti během pěti dekád čínské historie. Barevností a kompozicí záběrů úchvatný počin, jehož délka vůbec není na škodu. Naopak, teprve po hodině jsem uvyknul odlišnému kulturnímu prostředí a začal pronikat do příběhu. Historická fakta nechybí, ale jsou méně důležitá než atmosféra té které éry a význam opery v ní. Pro úvodní trénink budoucích umělců a závěrečné brutální potlačení jednoho divadla jiným (komunistickým) nezůstává obrazově poetický film nic dlužen ani pověsti Číny coby drsné krajiny. 80% Zajímavé komentáře: Bluntman, Renesco, Aleister (09.01.2012)

Zvláštní film z velmi specifického prostředí čínské opery na jejíž velmi exotický ráz jsem si musel zvykat skoro celou stopáž. Naštěstí je s psychologií a vývojem postav svázána natolik, že postupně připravuje bolestný a působivý závěr, v němž vychází najevo metaforický význam tradičních masek a líčidel, zakrývajících lidskou tvář i celkovou identitu. Z tohoto hlediska jde o inteligentní a esteticky vytříbené dílo, které stěží najde podobné zpracování tématu. To, co však narušuje dojem soudržnosti i intimity je zvolený žánr historické fresky, jež bohužel tlačí drásavé události k povrchnosti a občas i nepřehlednosti. Samozřejmě jde o velmi nekonvenční a vizionářský obraz nedávného vývoje Číny, ale vadilo mi jak se tu byla naprostá originalita a tradiční čínské postupy s hollywoodskou snahou o efektnost, rozmáchlost a zkratkovitost, která začíná převládat v druhé polovině, která naštěstí vrcholí v nezapomenutelném závěru. (09.11.2010)

Uf. Tohle byl tedy nášup. Příběh herce, který se zžil se svou rolí. Kulturně-historický exkurz nedávnou historií Číny, aneb od teroru kulturního despoty, po teror kulturní revoluce. Příběh luxusní prostitutky s nejryzejším charakterem. Příběh sobecky sebestředného majetnického homosexuála se sklony k hysterii (prostě ta nejnepříjemnější a nejnesympatičtější verze gay charakteru - zajímavé na tom je, že je to hlavní postava). Tohle všechno tenhle film poskytne, a ještě mnohem více, v zajímavě pojaté formě vyprávění, s úžasným hudebním doprovodem. Tohle není přímočarý jednoznačný příběh, tohle je mnohovrstevnatý epos, který mě převálcoval jako parní válec. Opravdu kulturní zážitek. Tu operu bych chtěl vidět celou. Jen kdyby to sakra nebylo tak dlouhé. (10.01.2015)