Miquette a její matka (festivalový název)

François Truffaut ve svém známém textu Jistá tendence francouzského filmu napsal: „Myslím, že průkazný nezdar utrpěli například ti nejvěhlasnější scenáristé i režiséři z oblasti ´tradice kvality´, kteří se zaměřili na komedie: Miquette a její matka Ferryho a Clouzota (…), Červená krčma Aurenche, Bosta a Autant-Lary (…)." Pro Clouzota byl tento projekt skutečně vnucenou záležitostí, která ho měla zbavit závazků vůči producentovi, jemuž se upsal k tomu, že natočí film La chambre obscure (Tmavý pokoj). Musel se tak pustit do jediné komedie ve své filmografii. Šlo o adaptaci oblíbené divadelní hry Roberta de Flerse a Gastona Armana de la Cavailleta. Clouzot byl známý jako člověk, který neměl smysl pro humor, a tak psaní scénáře pro něj bylo spíše utrpením. Do hlavní ženské role byla vybrána tehdejší filmová hvězda Dani?le Delormeová, jejíž jméno samo o sobě zaručovalo vysokou návštěvnost. Natáčení probíhalo jedenáct týdnů ve studiích v Joinville. Snímek je charakteristickou dobovou zábavnou produkcí pro nejširší vrstvy, proto v něm nalezneme tehdejší výkvět francouzských herců, jako jsou Louis Jouvet nebo Saturnin Fabre. Budoucí slavný komik Bourvil byl po osvobození známější jako kabaretní zpěvák než jako filmový herec. Kritika se vyjadřovala spíše rozpačitě a nakonec se i přes všechna herecká esa ukázalo, že to byl jeden z mála Clouzotových neúspěšných filmů. Miquette a její matka je v režisérově filmografii spíš kuriózním intermezzem, avšak v dobovém kontextu představuje důležitou ukázku proudu tzv. tradice kvality a spojuje v sobě všechny neduhy studiové levné produkce. Je naprosto zřejmé, že budoucím režisérům francouzské nové vlny se musel tento druh kinematografie hnusit. Divadlo přenesené do filmu zde zůstává divadlem, a tak herci přehrávají, snaží se obracet se na diváky, dialogy jsou velmi strojené, jednotlivé dějové výstupy jsou oddělené přesně v intencích divadelní narace a v neposlední řadě nepřispěly k oživení děje ani kulisy. Na druhou stranu se ve snímku střetávají významní herci s různými přístupy. Clouzot do děje vkládá neobvyklé divadelní postupy nebo mezititulky a je v něm možná cítit i mírná snaha o rozvrácení poněkud přihlouplé filmově-vaudevillovské tradice francouzského filmu. - David Čeněk (Letní filmová škola)