Closed
Obsahy(1)
Koprodukční taneční film na hudbu Zoltána Kodályho... V této kavárně, ať už je kdekoli na světě, je každé pondělí zavřeno. Setkávají se tam puntičkářský majitel Jo, nejistý umělec Václav, autoritářský řemeslník Gerard a socioložka Nataša, která hledá bezpečí. Možná že tentokrát je to už naposledy. Dřív to s nimi šlo dobře, ale díky mnoha různým událostem a incidentům to už neplatí. Tohle pondělí Jo dokonce dovolil slavnému violoncellistovi Trulsu Morkovi, který se připravuje na svůj nadcházející koncert, aby přišel a zahrál. A aby svou hudbou rozehrál radost ze svobodného pohybu a nekonečné fantazie. (Česká televize)
(více)Recenze (4)
Čekal jsem něco ve stylu Bausch, to se vyplnilo. Čekal jsem úchylárnu, i to se vyplnilo. Toto oboje mohlo dát skvělé představení, ale nestalo se tak, spíš naopak. Bylo nutné se opájet extází? Nešlo to bez toho? OK, to bych přešel. Hudba a interpretr - výborné. Ale co předvedli tanečníci? Prakticky skoro nic, a to je největší zklamání. A nezachránila to ani přitažlivá Nataša. 40%. ()
Časem cestující půlhodinu dlouhý divadelní klip zakázaný na MTv. ()
Skvělá muzika! ()
... krásní lidé, kteří mají v krvi, co dělají, a krásná živá hra na cello. Stačí to? Lze obrazy TANCE zachytit v napjaté pavoučí síti bravury? Nebo tu zbývá něco, co před bravurou prchá, uhýbá, sebe skrývá? Všechno, co měla v hlavě těle srdci neobyčejná paní Bausch, když zaříkávala (nejen) své publikum svým, „Tanzt sonst sind wir verloren”. Pohříchu patřím k nerozumným, kteří se domnívají, že současný TANEC, tedy TANEC, který se vytrhl z předem daného,TANEC, který ukazuje, objevuje tělo, které myslí pohybem — dosti neobratný pokus vyjádřit neodbytný pocit, že to TANČÍCÍ tělo něco ví, něco, co jsem si nemohl přečíst v žádné knížce, i kyž jsem jich četl dost — že zkrátka tenhle tanec v sobě něco má. Co? Zajímavá otázka, ale položme ji lepším FILMŮM O TANCI /namátkou Vollmond Piny Basuch, Enter Achilles, Strange Fish, Dreams of Monochrome Men, Cost of Living (vše DV8), dokonalý dokument Vers Mathilde od Caire Denis, nebo Blush (Wim Vandekeybus a Ultima Vez), a tak dále, a tak podobně./. __ Skutečný problém se záznamem toho, co se děje v La Casa Blů - podniku, který byl vždy až příliš „in”, na to, aby se v něm našinec necítil tak trochu „out” - když je tam Zavřeno, ovšem dle mého nespočívá jen v bezešvém způsobu nasnímání, ale v otázce, nakolik se filmaři měli čeho zachytit, o co zadrhnout, co uchvátit, a nakolik je to, co filmaři snímali, již samo útěšně vyhlazené, pěkné a ladné, a naopak není dostatečně odvážné, dostatečně něvěří ve schopnosti těla v pohybu, aby jej nechalo bez držení padat do nepředvídatelných prostorů - špinavých, nejasných, nebezpečných nebo třeba prozářených jasem...? ___ PS: Doporučení: Chcete-li nahlédnoutt, jak to vypadá, když je tak trochu „totéž" pojato na ostří nože, najděte si libovolnou ukázku ze zfilmovaného představení DV8, s názvem Enter Achilles. ()
Galerie (9)
Photo © Česká televize / Mikuláš Křepelka
Reklama