Doom: Annihilation

Uf. Jeden z nejdivnějších filmů roku. Doom je nepochybně komplikovaná látka na zfilmování, protože zatímco jednička (1993) i dvojka (1994) si vystačí prakticky bez příběhu, remake (2016) pracuje s mytizací ústředního Doomguye a jeho ďábelské legendy. Není proto divu, že se Annihilation vydává cestou trojky (2005), jediného dílu se snahou o relativně klasické vyprávění. Jenže i tak příběh stojí na nepovedeném experimentu s teleportem, armádě zombíků, démonů a skupině vojáků z Union Aerospace Corporation. Na ničem jiném. // Je to ukázkové direct-to-DVD béčko se spoustou papundeklových rekvizit, naprosto bizarním hereckým obsazením a mořem diskontinuity nejen mezi záběry, ale i celými scénami. A mám trochu pocit, že celý film zabíjeli stejného komparzistu pořád dokola. Mimochodem ta příšera z plakátu? Není tam. Ale proč je to tak fascinujícím způsobem divný? Zaprvé snahou o parazitování na videoherní předloze. Annihilation nemůže adaptovat soudržný příběh, takže rozseká hry na fragmenty, kterými své vyprávění zahltí. A protože je neumí správně motivovat, vznikne z toho narativní verze Frankensteinova monstra. Jsou tu barevné vstupní karty, ale nikdo vlastně neví proč. Dostaneme peklo, jen je diametrálně odlišně strukturováno a není úplně jasné, jakým způsobem se váže k lidskému světu. Dokonce se bez zřejmého důvodu objevuje oblíbená zbraň BFG – která mj. vypadá jako podivné zkřížení jejích verzí ze SNES portu a Quake II. Spousta jednotlivostí, ale nikdo neví, co s nimi! // Tyhle útržky sice nejsou dostatečně motivovány na úrovni samotného filmu, ale otevřeně referují k širšímu encyklopedickému heslu Doom. Nejde o snahu adaptovat hru, ale spíš nějaký obecnější konstrukt se značkou spojený. Což je vlastně tak podivné, až je to super. // A to finále! 85 minut je složených z poměrně nezajímavé a klasické akce, v níž styl zůstává neviditelný. Ale pak dojde k něčemu podobně bizarně uvědomělému, jako v případě filmu z roku 2005. Všichni si pamatujeme ten dlouhý hlediskový záběr navazující na videoherní tradici FPS, ale kompletně bourající všechno, co mu předcházelo. Annihilation má v rukávu podobně rozrušující eso! A naprosto nečekaně se z něj stane dobrý film! Posledních deset minut pracuje se zpomalováním času, vytváří krásné kompozice a chytře rytmizovaný pohyb. Akce má hlavu i patu, dobře se na ni dívá a začnou se dost aktivně zapojovat ozvláštňující podhledy na hrdinku i démony. Tohle neviditelné béčko najednou získá vlastní stylistickou identitu. // Je bizarním způsobem vzrušující vidět 80 minut poměrně utahaného a nudného filmu, aby v závěru chytil druhý dech a zarazil mě zpátky do křesla. Ale spíš, než Pekelné nebe je to Peklo na zemi, který stojí Po kolena v mrtvých kontinuitách. (28.09.2019)

Mám s tím filmem dost problémů, ale jeden mi skoro nedá spát.....a to, proč se v hlavní roli objevuje postava ženského pohlaví......ono jméno DoomGUY by asi mělo hned napovědět, že do této role by se měla obsadit nějaká pořádná hora svalů a ne osoba, jejíž váha sotva dosáhne hodnoty 50 kg. Pro mě absolutně nepochopitelné. Kromě toho je to taková spleť plná logických děr, jaká se často nevidí. I tak to ale nabídne v pár sekvencích vskutku koukatelnou akci (berte to ale tak, že to myslím v rámci céčkové až déčkové produkce), jenž vygraduje na konci slušně uspokojivým finále (zamrzí, že asi z důvodu bídného rozpočtu jsme se dočkali jen tohoto segmentu odehrávajícím se v samotném pekle). O hercích radši asi zamlčím, protože tak špatné výkony ve mě zanechaly dost otřesný dojem, na druhou stranu jsem se někdy nad tou velikou špatností v tomto ohledu srdečně zasmál, tak aspoň něco. Doom z roku 2005 oproti tomuto výtvoru funguje skoro ve všem, když to srovnám, tak verze s Rockem vypadá jako snímek oceněný deseti Oskary. Smutný fakt. Za mě dávám 25 % (05.10.2019)

"Doom: Annihilation" alebo ako by som to reálne skôr ja nazval - "Resident Doom Evil". Neviem ako to lepšie celé podať. Budem celkom úprimný. Môj pocit z tohto filmu je ako keby náš režisér a scenárista Tony Giglio chcel urobiť Doom film, ale potom si to rozmyslel a chcel natočiť svoju verziu "Resident Evil". A potom si zrazu spomenie, že mu udelili možnosť natočiť Doom, tak sa tie nápady rozhodol spojiť a toto je výsledok. Pretože od začiatku až do úplného konca, toto je presne to čo sme mali možnosť vidieť v prvom Resident Evil filme. S tým rozdielom, že dokopy veľa monstier zo sveta Doom neuvidíme. Iba Impov. A uvidíme veľkú dávku modrých zombíkov. A máme tu tím mariňákov, na ktorých nám dokopy vôbec záležať nebude. No pravda je taká, že keď som pritom nakoniec úplne vypol svoju inteligenciu, tak som sa celkom fajne bavil. Nemohol som povedať, že mi na čomkoľvek záležalo, ale pozrieť sa to dalo. Nemôžem odporúčať, a určite to nie je dobrý film, ale na tento hororový večer mi to stačilo. Ak to znie ako film pre vás, čeknite si to. Hodnotenie: C (05.06.2020)

Nepotrebujem to videť celé ,aby som vedel ,že film je horší ako herné adaptácie Uweho Bolla. Uz od prvého pohľadu je vidieť ,že to nebude žiadna sláva - hrozné efekty ,blbý scénar ,ktorý nieje ani na smiech ani na zaplakanie (jednoducho je hrozný) ,vizuál ,ktorý vyzerá akoby ho niekto natáčal cez mobil a nevedel ,že sa obraz dá upravovať a filtorvať ( vyzerá to akoby to bolo točené amatérom na place). Skoro úplným vrcholom sú papierové rekvizity a prostredie (takéto efekry čakám od prvého Aliena ,nie od filmu z roku 2019!). A čerešničkou na torte tejto sračky je obsadenie ženy ako DoomGuya (ja nemám nič proti tomu ,aby ženy hrali mužské role ,ale to ako vážne tam nemohli dať aspoň trochu vyšportovanú ženu ,aby nevyzerala tak divne keď bude držať tak 100 kilové BFG ,alebo niečo takého!?) Takže je na tom filmu aspoň niečo dobré? Snáď to ,že nie som nasratý ,pretože som to čakal (keď sa od toho Bethesda odtrhla tak mi bolo jasné ako to dopadne) a narozdiel od Uweho Bolla sa Giglio držal aspoň Loru. 20% za amatérizmus ,ktorý môže konkurovat aj Edu Woodovi. (30.09.2019)

Filmové adaptace videoher jsou určeny převážně pro jejich hráče a to z čirého fanouškovství. Jenomže zachytit stejnou atmosféru je obtížnější než by jsi kdo myslel. A že to není žádná prča dokládá i tento snímek, který se v samotných základech herní podstaty velice snaží, ale na kolena celý koncept sráží opětovné kopírování již několikrát obehrané dějové šablony. Mix snímků 'Vetřelec' (1979) a hlavně 'Vetřelci' (1986) nebyl v tomto případě zrovna ten nejlepší nápad. Anebo se jen jedná o zoufalou z nouze ctnost v rámci nutnosti do příběhu naroubovat akční hrdinku, jak je v současnosti zvykem? Skutečně se tak nestalo poprvé a jako příklad by se dal uvést italský hororový snímek 'Zombie: Začátek' (2007), kde byl původní scénář snímku 'Vetřelci' použít na plné čáře. V případě snímku 'Doom: Annihilation' je to bohužel obdobné. Scénáristé mají tvůrčí krizi? Na druhou stranu ale když si nebudeme všímat videoherní a 'vetřelčí' předlohy a snímek pojmeme jako čiré akční sci-fi, nedopadá zase až tak špatně. Démoni vypadají tak nějak akorát, zbraně jsou dle dané sci-fi fantazie a akce se nese v plném průměru. Zároveň snímek obsahuje spoustu odkazů na danou hru, kterých si všimnou pouze samotní hráči. Vtom to je oproti předchozímu filmovému pokusu rozhodně vidět vývoj k lepšímu. Vizuální efekty jsou takové jaké jsou. I přes zmíněný nízký rozpočet vypadají dobře, takže něco jako u snímků studia Asylum rozhodně nelze očekávat. Po filmové stránce se jedná o solidní béčkový film. Jen je škoda, že po dějové stránce nesrší originálními nápady. (10.10.2019)