Dům bláznů

Ty klipovité záběry s Bryanem Adamsem z filmu opravdu zbytečně trčí, možná by bylo lepší je aspoň svítit stejně jako zbytek filmu. Ale co, jsou to sny naší mírně švihlé hrdinky, tak budiž. Jak mě totiž většina filmů z blázince nudí tím, jak se jejich tvůrci z toho snaží vytřískat alegorii našeho „normálního“ světa, Končalovskému se povedlo mne zaujmout. Už proto, že se mu celkem daří vyhýbat se všemožným klišé. I když se přes ten blázinec stihnou přehnat obě znepřátelené armády. A to pak opravdu těžko říci, kdo jsou větší blázni... (23.10.2010)

Film v ktorom je v hlavnej úlohe symbolika každého druhu. Bez pozorného sledovania a záľuby v lúskaní orieškov sa jeho hodnota stráca v obrázkoch a skrytých významoch. „Čo vidíš? – Jablko. – A ja národy, ktoré sa milujú, zabíjajú a bojujú. Ako ho môžem zjesť?“ „Boh odpúšťa. – Ktorý? – Všeobecne..Boh! – Odpúšťam Ti. Choď!“ Kto z nás je blázon? Ten, čo nemôže zjesť jabĺčko, alebo ten, čo chce slobodu, pomstu, trávu, jesť? Boh odpúšťa všetkým. Je to jeho práca a navyše – všetko vie a preto nesúdi. Necháva súdiť hlúpeho človeka. Hudba, ako symbol iného sveta, kde sú všetci šťastní a spokojní, láska, ktorá nás drží pri živote, kým sa niekto za nás modlí. Mnoho takýchto podobenstiev je vo filme o vojne, ktorá zbavuje ľudí zvyškov ľudskosti, ktoré v nás ostávajú, keď nám chýba sloboda a životy riadi diktát. Ľudstvo nikdy nepochopí, že sloboda je len vnútorný pocit, rovnako ako ten, ktorý nám navráva, že môžeme niekoho ovládať. A preto, kým na zemeguli nebude veľkým nápis „dom durakov“ a my všetci budeme dnu, neprekročíme svoj tieň a nedotkneme sa slobody ani jedným prstom. (18.03.2006)

Dramatický, komický i tragický příběh, navíc natočený údajně podle skutečné události. Andrej Končalovskij tu (po kolikáté už?) znovu dokazuje, že jeho filmy stojí hodně neprávem ve stínu tvorby jeho mladšího bratra Nikity. "Dům bláznů" má navíc jednu neooddiskutovatelnou devizu - bezprostřední herecký projev režisérovy čtvrté (a téměř přesně o 36 let mladší) manželky Julie Vysocké v roli pomatené harmonikářky Žany. Její výkon si u mne vysloužil jednu * navíc. Ta holka hraje vážně dobře, je roztomilá a její postavě není možné zazlívat ani to, že miluje Bryana Adamse. Jak ví každý fanoušek South Parku, za toho se přece Kanaďané omluvili už dávno :-)) . (17.05.2009)

Zajímavý ale poněkud nevyrovnaný film. Má řadu kladů, ke kterým patří protiválečné zaměření, řada scén ve stylu magického realismu a la Kusturica, slušné herecké obsazení a pochopitelně námět zasazený do šílené doby v šílící zemi. Válečné snímky obecně mají obrovský potenciál a pokud režisér dokáže správně pracovat s emocemi, může vzniknout hodně zajímavé dílo. Určitý problém je v tom, že Končalovskij je za zenitem, není to zkrátka Sibiriáda. Jeho film je poznamenaný určitou artovou manýrou, postavy jsou příliš typizované, některým dialogům moc nevěřím a především se v Domě bláznů projevují takové ty klasické neduhy ruské (sovětské) filmové školy, tzn. příliš velká tendence k lyričnosti a neochota prostříhat zbytnělé scény. Osobně mně přišlo neetické i obsazení naturščiků, tzn. skutečně postižených pacientů ve filmu. Místy režisér okatě diváka vydírá, záběry na společenství nervově nemocných. Co naopak funguje dokonale, jsou např. absurdní scény obchodování mezi ruskými vojáky a čečenskými povstalci nebo záběry na vystresované a vyčerpané vojáky. Celkový dojem: 60 %. (19.05.2009)

Rozmýšlam, kto vlastne bol v tomto filme bláznom?? Či pacienti, konkétne napr. - ženská, harmonikárka, ktorá si vo svojom halucinogénnom svete vysnívala, že sa stane ženou B.Adamsa alebo pravými bláznami boli skôr vojaci, ktorí nezmyselne bojujú proti tým, po boku ktorých kedysi priateľsky stáli. Vlastne ide o 2 dejové línie, ktoré majú veľa spoločného, aj keď sa to na prvý pohľad nemusí tak javiť. Končalovskij sa s pointou trošku viac vyhral, nezobrazil ju až tak prvoplánovo, no s citom a metaforicky. V tejto bláznivej a uletenej dráme možno nájsť rovnaké charakteristiky vojakov, aj bláznov. Aj keď výsledný dojem je rovnaký, irónia a podstatný rozdiel pramenia len v jednom : sú tí, ktorí za to jednoducho nemôžu a tí, ktorích zdravý úsudok by mal byť relatívne v poriadku, aj keď to v konečnom dôsledku tak nevyzerá... Výborné dielo nielen po dejovej, ale aj technickej stránke! (21.06.2007)