Cyklista

Cyklista je velmi silný film. Můžeme stokrát slyšet, že pro islamisty je žena až na posledním místě, ale pro Afghánce Nasima není žádná oběť marná. Poté co se mu nepodaří při kopáčské práci vydělat dostatečný obnos na pobyt své těžce nemocné ženy v nemocnici, přijme šílenou nabídku. Jeden obchodník jej zaměstná jako bývalého reprezentanta ve vytrvalostní cyklistice na sedmidenní maraton v jízdě na kole. Cesta však nevede krajinou. Nasim jezdí po malém náměstíčku stále dokola. Evropan tak má možnost sledovat nejen osudy hlavního hrdiny, ale zárovéň vidět tolik odlišné prostředí Íránu. A upřímně, když vidím ten věčný prach, hliněné domky, tu jejich nemocnici, všechny ty voušáče... Nechtěl bych tam žít ! * * * (24.04.2013)

Ohromný snímek. Sice během první poloviny občas vypadal, jakoby ani neměl celistvý příběh a podával spíše jakousi mozaikovou výpověď ze společnosti, kultury a života v nejmenovaném íránském městé, ale už tenhle zvláštní umělecký exkurs mě hodně vtáhl a od prvních minut pohltil zdařilými montážemi s útržky kombinujícími strhující závody, děsivé noční můry a zároveň pomalu vyvíjející se silné drama v několika liniích. Tu hlavní pak tvoří průběh nezvyklé, permanentně probíhající „reality-show“ na jedném íránském předměstí, nervy drásející závod pro jednu sázku a atrakci, realizovanou ze strany starého chudého muže ovšem z existenčních důvodů s ušlechtilým úmyslem ve výhledu. Jinak trvat tohle takových 10–15 minut déle, asi se normálně začnu bát, zda se Cyklista nepřeklopí do regulérního hororu... takovou měl každou další scénou z hlavního místa činu gradaci, blížící se svým napětím až k děsivému prožitku. Nejen u scény s vrcholní motocyklovou jízdou pro 4 diváky jsem ten strach tady skutečnně pocítil, byť napětí bylo častokrát provázené spíše tísnivým neklidem. Výpověď, kterou celý snímek podává skrze různé epizodní motivy, je přinejmenším pozoruhodná. Nesmím určitě opominout ani úžasnou hudbu, u níž jsem měl úplně pocit, jakoby jí skládal Zdeněk Liška... podobně emotivní tóny jednou v komornějším, jindy velkolepým orchestrálním aranžmá, včetně sugestivních sborových vokálů, které dotvářejí celkovou atmosféru filmu, povyšují celkový zážitek určitě ještě výš. [90%] (24.03.2022)

Milujem cyklistiku a rád si pozriem 7-hodinový prenos z nejakých pretekov, no sledovať chlapíka, ktorý šliape do pedálov dokolečka na pľaci asi 5 m2, to ma nebavilo. Odhliadnuc od toho že je to úplne nereálne, vytrénované nohy by to ešte zvládli, organizmus bez spánku asi sotva, no určite by to nezvládol zadok na tom asi sotva pohodlnom sedadle a hlavne to krútenie dookola by nedal nikto ani dve hodiny, nie sedem dní, z toho musí človeku mignúť. Inak príbeh nič extra, chlap sa obetuje, aby zachránil svoju ženu, silná téma, ale takých filmov tu už bolo... Inak zaujímavý spôsob zarábania si, ľahnúť si pred kolesá autobusu, to by ma nenapadlo. :) (26.04.2019)

Můj druhý snímek v rámci maratónu Challenge 2015 Tour, pro mne bylo celkem zklamání a to hned z několika důvodů. Sám jsem viděl už několik Íránských filmů, ale tohle byl celkem průšvih. Pod pojmem vytrvalostní cyklistika, jsem si představoval všechno, jen ne sice zoufalého, ale značně sešlého vesničana, který většinu filmu, krouží na pochybném bicyklu, na miniaturním náměstíčku. Samozřejmě že se odehrávají i jiné linie příběhu, které se ale ve finále všechny spojí v jednu, nicméně samotná podstata děje ruku v ruce s podivuhodnou hudbou, nepřinesla kýžený výsledek a film jsem si vůbec neužil. Bohužel. Viděno jako 2 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (01.04.2015)

SPOILER ALERT! Všimněte si opakujícího se motivu kruhu: krom toho, že hlavní hrdina Nasim za účelem záchrany nemocné manželky po sedm dnů krouží - původně s pobavením publika v zádech, poté jako nezlomný symbol odporu proti vykořisťování afghánských imigrantů Íránci – na bicyklu v improvizovaném šapitó (i volné prostranství se očividně snadno může stát cirkem, stanu netřeba), i Nasimův blízký přítel si vedle drobné kriminality přivydělává jízdou (mimochodem, scénu, v níž se při této činnosti vybourá, poté co celou noc jezdil za unaveného Nasim, považuji za nejsilnější z celého filmu, ukázkový příklad obětování se pro druhého; ostatně na logice pomoci druhému je založen celý film, proto s ním nelze nesympatizovat) na kruhové dráze (nadto pohled na ni nás vlastně uvádí do děje); a čím že se živil Nasim v Afghánistánu? Hloubením studní. A aby toho nebylo málo, nelze nevzpomenout, kterak si k zajištění obživy pomáhají Afgánci, kteří neseženou práci, a to i kdyby se rozkrájeli. Tito se vrhají pod kola kamionů, způsobují rozruch, a pak kradou, co se dá, aby se vůbec dožili dalšího dne. Je to právě kruh, jenž symbolizuje podobu života (dá se tomu tak vůbec říkat?) v materiální bídě, žití ze dne na den, z ruky do huby, života, který nezná o moc více než věčné zabezpečování se. Ale – a v tom pro mě spočívá naděje tohoto filmu (nikoliv tedy v silném individuálním osudu, v nezlomnosti ducha) – i kruh se dá rozlomit. Pokud někdo dokáže utratit takový obnos peněz za hru s elementární lidskou důstojností, že by to dokázalo zachránit lidský život, proč více nedanit, nebo alespoň nevyvíjet větší tlak na bohaté, aby byli solidárnější? Pokud se – v době, kdy – nebojme se je tak nazvat – íránští otrokáři potřebují odvrátit zrak od nového hrdiny národně-třídního boje - najde slušně placená práce pro tolik Afgánců, proč ji nevyžadovat i v dobách relativního klidu? Přijměme konečně, že chudoba je mnohdy politické rozhodnutí (nikoliv individuální selhání), a možná se Nasim a jemu podobní nebudou konečně muset bát, že zítra na tom zpropadeném kole budou muset znovu kroužit! 70 % (03.11.2022)