Mirai šónen Conan

Zas tu máme chlapce, který zachraňuje holku ze spáru zlotřilých nehumanistů s mizerným přístupem k životnímu prostředí. Říkal tu někdo Laputa? Opět bohužel nechápu roztahanost do 26 dílů, což je asi největší problém japonských anime mini-sérií. Nejsou to ani filmy a na seriály v tom západním slova smyslu je to příliš krátké. - 60 % (29.01.2011)

Postapo seriál pro děti? Kde to bylo, když jsem byla malá. Aspoň si to teď vynahradím. Některé díly slabší, některé skvělé. Dohromady pro mě krásný seriál, co budu pouštět svým dětem. Conan je geniální silák, tak bych chtěla tak silné palce u nohou, od Lany zas telepatii a mohla bych pokračovat dlouho. Paráda. (23.03.2013)

Ranná Miyazakiho tvorba. Prvních pár dílů mě opravdu bavilo, ale potom už jsem se začala docela nudit a cítila jsem nespokojenost, čemuž určitě pomohlo, že jsem v několika dílech měla posunutý zvuk, ale co se dá dělat. Navíc postupem času mě omrzela, roztrpčela, animace, takže, i když si mě asi ve 23. díle získalo to "všetečné zvedání prstů", tak víc jak tři * dát prostě nemůžu. Plus to, co jsem zde viděla, jsem už měla tu možnost spatřit v jiných jeho filmech, vím, že tohle bylo zpunktováno dřív, ale nebylo to viděno dřív. Takže asi tak. Pokud máte Miyazakiho opravdu rádi, určitě se podívejte, je to - řekla bych - jeho klasická látka. (20.09.2009)

Skvele anime, ktoremu jeho vek vobec neubera na kuzelnosti a ktore nie je urcite len pre deti. Pocas jednej PN-ky som preluskal vsetkych 26 casti a stalo to zato! Je to vyborna a velmi vtipna rozpravka, pri ktorej som prezival vsetky dobrodruzstva spolu s hlavnymi hrdinami a bolo mi smutno, ked som videl ako sa cely pribeh blizi ku svojmu koncu. Už v tomto anime je badať prvky neskoršej Miyzakiho tvorby (ekologické témy, nejednoznačné delenie postáv na dobré a zlé) a dalo by sa povedať že práve toto anime je ich praotcom. Ak by sa dalo, dám viac ako 5 hviezdičiek! Vsetkym Miyzakiho ale aj inym fanusikom anime doporucujem! (29.05.2006)

Číra ukážka predpubertálneho vitalizmu, eskapizmu a životného optimizmu. Ako keď vtáča prvý krát roztiahne krídla. Radostná výzva vrhnutá k nohám celému svetu i všetkým jeho nástrahám. Mijazaki tu vlastne zobrazuje svet, v ktorom je možnosť rozletu nekonečná a necháva tento detský pocit rozvinúť sa v celej jeho potencialite. Uvedomujem si však, ako silno chlapčenský pohľad na svet tu Mijazaki sprostredkúva. Krásne o tom píše Beauvoirová v Druhom pohlaví. Na druhej strane je tu konečne film, ktorý si tvárou v tvár kríze a brutálnej deštrukcii zachováva schopnosť konať, chuť prekonávať prekážky a pustiť sa do boja i extrémnu chuť po živote. Akoby každý rozkvitnutý kvet bol dôvodom na radosť, akoby sa tu skrátka manifestoval sám život pristihnutý pri žití. Samozrejme, aj takýto vitalizmus mladosti vie byť otravný a má svoje veľké mínusy, avšak to, že niečo takéto vyrástlo uprostred všetkých tých pasívnych hrdinov - obetí - deprimovaných (hyper)modernitou je priam zázrak. Lenže ako možno túto extrémnu vitalitu, až akúsi dravosť a schopnosť transcendovať sa, ktorá je tradične vnímaná ako príčina súčasnej ekologickej krízy, spojiť s ekologickým pohľadom na svet? Mijazaki tu vlastne ponúka dve možnosti - ludistické odmocnenie smerujúce k tradičnému poľnohospodárstvu (problém nie je v človeku, problém je rakovinovom bujnení techniky, v akomsi faustizme) a súčasne práve v samotnej detskej otvorenosti a láske k svetu, ktorá nemá potrebu ovládať, kontrolovať, uzatvárať sa pred svetom, ale vpúšťa si do života náhodu, pretože práve náhoda je život. Samozrejme, takýto život je omnoho nebezpečnejší, je plný žralokov, kontroly-chtivých ľudí atp., ale prostredníctvom cností a v kruhu priateľov je podľa Mijazakiho každý problém riešiteľný. Mijazaki teda hovorí: radšej nech bujnie život/náhoda než technika. Radšej nebezpečenstvo a hrozba smrti, než prežívanie. (16.09.2021)