Pořadník
-
Lista de espera
Komedie
Španělsko / Kuba / Francie / Mexiko, 2000, 102 min
Režie:
Juan Carlos TabíoObsah
-
Jsme opravdu schopni rozeznat, co je skutečnost a co sen? Alegorická komedie ze současné Kuby. Autobusové nádraží kdesi mezi Havanou a Santiagem. Dvě desítky cestujících čekají na autobus. Ten však přijede beznadějně přeplněný, a proto jsou nuceni pokusit se opravit náhradní vozidlo, aby se dopravili tam, kam potřebují. Společné problémy je stmelí dohromady, konflikty pomalu mizí a skupina si vytváří jakýsi vlastní mikrokosmos, oddělený od ostatního světa. Příští autobus už najednou není to nejdůležitější, co je spojuje. (oficiální text distributora)
Jsme opravdu schopni rozeznat, co je skutečnost a co sen? Alegorická komedie ze současné Kuby.
Autobusové nádraží kdesi mezi Havanou a Santiagem. Dvě desítky cestujících čekají na autobus. Ten však přijede beznadějně přeplněný, a proto jsou nuceni pokusit se opravit náhradní vozidlo, aby se dopravili tam, kam potřebují. Společné problémy je stmelí dohromady, konflikty pomalu mizí a skupina si vytváří jakýsi vlastní mikrokosmos, oddělený od ostatního světa. Příští autobus už najednou není to nejdůležitější, co je spojuje. Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
CheGuevara
Mé první setkání s Kubánským filmem. Hned napoprvé a hned taková bomba. O Kubánské kinematografii jsem neměl nijak valné mínění, jalikož zde vládne tuhá cenzura a diktatura, ale toto mě příjemně překvapilo, a to i tím že něco takového vůbec mohlo vzniknout. Jedná se spíše o vtipnou satiru na současný režim Fidela aneb jak by to bylo krásné kdyby to všechno fungovalo jak by mělo. Naštěstí tento film funguje aspoň u mě. Originální nápad propleten několika skvělými vtípky a ani tím že se jedná o komedii neztráci tu onu jakousi apelační notu. Rozhodně to není můj poslední kubánský film.(1.8.2006)
-
ScreamJay
Soudruzi, jedná se o jednoduchý, lehce úsměvný a mohutně odgestikulovaný příběh, kde pro nás nepochopitelná zápletka čekání na místo v autobuse, který jede kolem třeba jednou za několik dní, nabírá zvláštních a do jisté míry velmi zdařilých rozměrů. Lista de espera je vedený jako alegorická komedie, ovšem mnohem víc než absurdní situace sedí vystižení mentality různých typů lidí, soudruhů z rudého ráje, Kuby. Za vším stojí právě jeden porouchaný autobus, který evokuje ve skupince na první pohled zcela odlišných postaviček nejrůznější pouta a vzájemné sympatie. Jižanský temperament, který místy připomíná lecjakou telenovelu mi zprvu vůbec nesedl. Ovšem s postupujícím časem a s neustálým zamotávání se děje jsem mu nakonec na chuť částečně přišel. I ty místy až neuvěřitelně rychle vypouštěné dialogy či monology už mi ani tak nevadily. Navíc tam, kde si dali autoři nejvíce práci, na zvýraznění charakteru postav, tam lze jen těžko hledat chyby. Kontrast povah je opravdu bohatý a pár scén, kupříkladu ta s nastupujícím hladem a improvizačním řešením dvou mladých soudruhů, vykouzlí alespoň ledabylý úsměv. Záleží na náladě, jestli vám to přijde nudné, záleží na míře tolerance k místy trochu propagandistickým momentům na adresu režimu, které možná spíš než by byly zdůrazňovány, mírně se je snaží parodovat. Já se úplně nenudil a místy jsem se i zasmál, tak, abych si notně překvapivý konec celkem užil. Abych se vyhnul soudruhu spoilerovi, pouze zkonstatuji, že si Juan Carlos Tabío vysloužil nefidelovské 3&1/2 hvězdičky. [7/10](2.5.2005)
-
JANARYBA
Normálně bych asi dala 4, ale na Kubě jsem nějakou dobu žila, takže nejen z nostalgie ale proto, že je to výborný "jiný " film(2.7.2008)
-
Terminus
Milostný příběh, sen o lepší společnosti a nesmírně vtipná komedie v jednom. Skupinka lidí uvízne na autobusové stanici a brzy se přesvědčí, že „S pesimismem nikam nedojdeme, nesmíme ztrácet naději.“. Dostanou se hrdinové do cíle svých cest nebo je izolace definitivní? V Německu byl film uveden pod – vzhledem k příběhu malinko podvratným – názvem „Kubanisch reisen“. Pořadník je dedikován Titónovi, s nímž Tabío natočil snímek Jahody a čokoláda.(16.8.2005)
-
dezorz
na dobry film staci tak malo, dobry a netradicny napad a nasledne vytvorit filmovy svet, ktory danym napadom zije. (nestaic len vytvorit film ktory zije napadom, zit musia aj postavy, ze) a to sa v tomto kubanskom filme podarilo. napad - co by sa stao, keby par ludi, cakajucich na autobus uviizlo na stanici. neda mi to prirovnat ku korejskym filmom, ktore sa cim dalej, tym viac presadzuju vo svetomvom meradle ako semenisko napadov. zda sa, ze aj kubansky, hispansky co vobec iberoamaricky svet vie byt magicky nad vecou a pritom realne vo filme. bod oproti koreji. :)(24.7.2005)
-
cold
Toto by se vám při čekání na 177 státi nemohlo, ledaže by byla konečná na Kubě ( země nekonečně možností - Pilip s Bubeníkem mohou vyprávět). Vtipně natočená nesplněná přání lidí čekající na autobus.Hlavní role: Čekárna na autobus KDESI NA KUBĚ ___ "Když už usneš na zastávce, tak prosím tě nevzlikej nevíš co tě potká potom třeba příběh malinkej. Popovídej si tam z lidmi, každý něco tají jeden má rád tu či onu, jiný se rád nají. -- (hláška typu v sudý dny jedeme do Havany a v lichý do Santiaga mě dostala - na tento systém asi pomalu začínají přecházet ČD :o) ).(19.1.2004)
-
Lukoye
Příběh o lidech jenž se náhodou setkají na autobusovém nádraží někde na pobřeží. Polovina lidí jede do Santiaga a druhá do Havany. Jenže na Kubě jezdí autobusy stejně pravidelně jako v grónsku chodí pošta. Takže nezbývá než čekat na ten další, o kterém nikdo nic neví, ani jestli pojede, a když náhodou pojede jestli bude mít vůbec místo. Tudíž lidem nezbyde nic jiného než se společně podílet na opravě místního autobusu, jež je ve vlastnictví nádraží. Tomu předsedá vedoucí v podobě odvážného staršího muže Fernandéze. Lidé začnou společně komunikovat a pomáhat ve společném úsilí o odjezd. Jenže oprava je dlouhá a tak se stane, že postupem času se lidé tak poznají, že vytvoří malý ostrůvek lidskosti v prostoru nejisté a podezřívavé Kuby. Nehledí na zlé jazyky některých lidí, jež prohlašují že je to proti předpisům a podlehnou strachu. Strachu z lidskosti a radostné spolupráce, jež je ve všech diktátorských zemích potlačována. Postupem času začnou i nádraží přetvářet z neosobního, anonymního, sociálního a špinavého na líbivý prostor a vtisknou mu tak jedinečnost. Známku lásky a výhradnosti, vymaní ho s socialistické všepatřičnosti. Zušlechťování prostoru je odrazem lásky jež mezi nimi vznikla. Nakonec se ale všichni dozvědí, že vše co se stalo bylo pouze společným snem, snem o lepší společnosti, jež ale má nadějný konec. K vrcholným komediálním scénám patří rozhněvaná řeč vedoucího nádraží ve svém pokoji k zatím osobě stojící mimo záběr. Když se vypovídá, tak kamera sklouze k objektu na který vypřávění směřoval, a tam leží netečně černý kocour na posteli-boží.(27.1.2004)
-
VeeDee
"Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc." ...jenže pak se všichni probudí a vše je při starém...(25.7.2010)
