Kde je moje tělo?

Film je prostředek, jímž se dají říct i takové věci, které skrze žádné jiné médium sdělit nejdou. Nejnovějším důkazem je tento animovaný snímek, gejzír tvůrčích, scenáristických a režijních nápadů, formálně, obsahově i emocionálně strhující, nepředvídatelný, do detailu promyšlený a zkrátka krásný a úžasný. Příběh vypráví o vyrovnávání se se ztrátou na psychické i fyzické úrovni a odehrává se ve dvou rovinách, kdy v jedné sledujeme příběh hlavního hrdiny, zamilovaného doručovatele pizzy, a ve druhé jsme svědky surrealistické a napínavé odysey jeho omylem uříznuté ruky, která ožije a rozhodne se najít svého majitele. Působivý, intenzivní a prudce originální film je pokaždé o krok napřed před divákem, chytře si pohrává s jednotlivými motivy, konkrétními obrazy i vypravěčskou strukturou a precizně, s lehkostí, humorem, ale i velkou porcí smutku naplňuje unikátní a osobitou vizi, která vás zcela uhrane a jako bonus vás naučí skutečně vnímat svoje ruce a vážit si jich. (10.10.2019)

I Lost My Body mi bylo dlouho doporučováno, ale pořád jsem se k tomu neměl, když tu náhle chuť přišla, já se do toho zakousl a nepustil. Ve společnosti stále převládá škatulka toho, že animovaný film je hlavně pro děti, pro jejich vyžití a připravení na komplexnější hrané tituly. I Lost My Body je další z řady animáků, jež tuto pomílenou tezi může s klidem vyvrátit. Snímek je totiž emocionální střepina, jež zasáhne vaše srdce velmi hluboku a již už nikdy nevytáhnete. Celé je to velmi kreativní záležitost. Animace je nádherná, plynulost splývající s trhaným pohybem je skvělou kombinací a rozhodně neruší, spíše obvzláštňuje a vedle Ratatouille je to nejlepší prezentace Paříže na poli animovaných snímků. K vizuálu se taktně přidává audio, naprosto geniální hudba vás posadí na obláček a vy se jím necháte unášet do hlubin cizích vesmírů, při kterém jsem občas zachytil až Blade Runnerovský feel. Z části příběhové se může zdát banální, ale celá pomalá trojčasná narace a nadpřirozený prvek tuto zdánlivou banalitu hází do koše a divákovi přináší pouze maximální dějové zaujetí. Hlavně je vše pojaté se znatelnou citelnou něhou, jež může přinést pouze Evropa a její umělecké nadání. Při sledování si celou dobu jen říkate, že takhle by to v Emerice nikdy nezvládli. Francouzské ručky letos díky Netflixu nadělili světu jeden z nejemotivnějších snímků za posledních pár let. Ze stejné pokory jako vyzařuje tento snímek nebudu bodově hodnotit, protože si myslím, že prezentovaná pozitivita mluví za vše. P.S. Koukněte na tom v původním znění, zážitek to ještě více umocní. (29.12.2019)

Kde je moje tělo? je vskutku povšimnutíhodný snímek, jenž zaujme diváka netradičním, syrově melancholickým námětem. Ruka hledá svého "pána", zatímco "pán" má životní krizi a zároveň zažívá hluboké city vůči knihovnici. Za zvuků podmanivé hudební stránky se odehrává místy až bizarní sled událostí, které vedou až k (ne)uspokojivému konci. Osobně jsem měl problém se identifikovat s postavou Naoufela, který se kvůli své dětské nerozvážnosti a později dospělácké nepozornosti dostal do prekérní situace (takřka vlastní vinou) - z mé strany jde možná o příkrý soud nad hlavním hrdinou, ale prostě mi to tak přišlo. Nicméně to nic nemění na tom, že jde o solidně natočený kousek, který si zaslouží diváckou pozornost. (05.02.2020)

Je to skvělý pocit, když jsi pustíte film o kterém slyšíte, že je dost dobrý a pak se o tom přesvědčíte na vlastní oči. Připomnělo mě to ránu na solar. Režisér Jérémy Clapin odvedl výbornou práci. Jeho film má poutavý příběh, zajímavé a působivé vyprávění, postavy se kterými lze soucítit a neposlední řadě přesnou animaci, která krásně prodává všechny emoce, a dokáže vytěžit z filmu maximum. Clapin má velkou oporu v hudbě, která umocňuje to co vidíme, a pomáhá dotvářet dost specifickou atmosféru. Je to silné a dobré. Mrzí mě, že mě to nesedlo o trochu více, protože na to film má, ale asi mě chybí jistá doslovnost. Doporučuji si nic nezjišťovat a jít do toho. PS: Je to na Netflixu. (20.12.2019)

Veľmi podmanivá atmosféra, skvelá hudba a pekný príbeh. Tá ruka mala síce veľmi veľké šťastie, až by som povedal nereálne, ale aj chodiaca ruka nie je moc reálna, takže išlo skôr o vyznenie a pointu ako o nejaké náhody. Koniec ma nechal trochu chladným a film nezakončil svoju cestu pre mňa osobne nejakou emočnou bombou, ale putovanie bolo skvelé. 7,8/10. (05.02.2020)