Loď do Indie

Tak tohle mě hodně mile překvapilo. Loď do Indie je hodně zajímavé drama (především) o nefunkčním vztahu otce a syna, ale taky vypráví o sedmiletém návratu námořníka Johannese, který se snaží po té dlouhé době znovu získat srdce Sally, do které byl dříve zamilovaný. Obě tyto linky jsou navzájem propojené (ačkoli jedna se odehrává ve vzpomínkách a druhá v současnosti), obě jsou funkční a velmi dobře promyšlené, stejně jako postavy, které působí životné a uvěřitelně. Dobře se na to dívá, je to excelentně natočené, s citem pro drtivou většinu záběrů, herecké výkony jsou taky slušné, do jisté míry to je i silné... Vadil mi snad jen divně podaný konec a to, že se dalo trochu víc zamakat na psychologii ostatních postav (třeba u Sally), ale jinak nemám co vyčítat. Bergman holt uměl i v jeho začátcích a celkem se divím, že zrovna tenhle jeho film tak strašně zapadl. Díky Film Europe, že to dostali do Česka (včetně Snů žen, Prší nám na lásku a Večera kejklířů), protože jinak bych tyhle filmy těžko sháněl. Silné 4* (09.10.2020)

Můj oblíbenec Jenni zde snímek zhodnotil a popsal dostatečně, takže ani nevím, co dodat. "Loď do Indie" je vskutku výborný film. Může se pochlubit zajímavým příběhem a tradičně povedenými hereckými výkony. Bergmanovu ranou éru mám velice rád (řekl bych, že je z ní jasně cítit italský neorealismus). Něco jsem z ní viděl v roce 2008 v kině Aero (při velké přehlídce Bergmanových filmů), něco si nyní doplňuji díky ulož.to. (28.12.2020)

Touto seancí u televize jsem si nechtěl ani tak připomenout tento film jako jeho tvůrce. V době mého dospívání neměl na nás nikdo takový vliv jako právě Bergman (z toho je ovšem třeba vyjmout mnohé italské režiséry, Felliniho, Viscontiho,...). Bergman určoval nejen co, ale i jak. V Lodi do Indie poznávám však více "jak" než "co". Existenciálním "námořnickým" otázkám: Kde jsem doma? Kdo jsem já a kdo jsou moji milí? Jak se minulost mění v současnost? atd. se ovšem nevyhneme ani zde. Loď do Indie připravena k plavbě. Všichni na palubě. (27.11.2022)

Loď do Indie je existenciálně rozervaným melodramatem podle divadelní hry finského Švéda Martina Söderhjelma. Ingmar Bergman dirigentskou taktovkou udržuje sousled v antické tragédii, nabízí příležitost pro intimní fascinaci ženou a prozření existenciální neúprosnosti života. Námořníci jsou trvanlivějším dědictvím vikingského mořeplavectví i moderní společnosti v potřebách všednosti a slávy. Žízeň po životě se úzkostlivě obává vlastního fyzického rozpadu a touží po vymanění se ze svazujících okovů, eskalace konfliktu se nevyhýbá extremismu a s jistou rozkoší se rozhlíží po dopadech pro vnitřní světy zúčastněných, tak severská ponurost duše vytéká ven z obrazů kameramana Görana Strindberga. Průvodcem příběhu je Johannes Blom (zajímavý Birger Malmsten), mladý námořník ve vzpomínce na zásadní okamžiky dospívání. Žáry bolesti, rozkoše a snění v rozhodném vzepření se z útisku, jež nevyhne se hlubokým ranám vlastního nitra. Hrdinou existenciální balady o lásce je Alexander Blom (pozoruhodný Holger Löwenadler), Johannesův otec a kapitán vyprošťovací lodě. A tak příliš blízká předzvěst ztráty se zbavila posledních zábran, zběsile lační po rozkoši a pružnosti mládí, a mstí se vlastnímu děsu a slabošství. Hlavní ženskou postavou je Sally (velmi zajímavá Gertrud Fridh), mlaďoučká šantánová zpěvačka, jejíž náhlé podlehnutí romantice se odvděčilo rozkladnou ztrátou iluzí. Žena je chtíčem i úzkostí. Významnou postavou je Alice Blom (příjemná Anna Lindahl), submisivně přizpůsobivá Alexandrova manželka. A jedině obrana vlastního synka ji dokáže postavit na odpor proti despotické panovačnosti. Z dalších rolí: s rozběsněným kapitánem nepříliš spokojení další členové posádky vyprošťovacího člunu Hans (Lasse Krantz), Bertil (Jan Molander) a Pekka (Erik Hell), Sallyiny bezelstné kolegyně a kabaretní tanečnice Selma (Naemi Briese) a Sofi (Hjördis Petterson), či majitel zmiňovaného kabaretu (Åke Fridell). Loď do Indie, to je úzkost lidské duše a existencialismus o rozměrech v barvě antické tragédie. Ingmar Bergman sype lidskou rozervanost mezi diváky už od svého počátku filmového režiséra. To drsně romantické opojení písněmi o námořnících a doufajících ženách dostalo baladické ztvárnění. (06.02.2021)

Motto: "Mám pocit, jako by nic netrvalo. Ani láska. Ani smutek. Nic bolestného, ani krásného." Loď do Indie (Skepp till India land) je patrně nejzapadlejší autorův film, což je překvapující i škoda, protože jde o čistého Bergmana. Zajímavý je o to více, že se zabývá - jako žádný jiný z raných Bergmanů - ústředním problémem režisérova života: vztahem otec-syn. Že nepůjde o nic harmonického, zjistíme už v počátečním rozhovoru mladého páru: "Tvůj táta loni umřel, ale to nejspíš víš." - "Ne, to jsem nevěděl." Tradičního Birgera Malmstena (jako Johannese) tentokrát doplňuje Gertrud Fridhová (Sally), známá spíše z vedlejších rolí v pozdějších dílech. Příběh filmu napsaný podle stejnojmenné divadelní hry Martina Söderhjelma je snadné shrnout: Johannes se po sedmi letech vrací z moře (podobně jako v Přístavu), ale není to jen návrat fyzický, protože se ve filmové retrospektivě (která vyplňuje podstatnou část nímku) vrací i do oné doby před sedmi lety, kdy žil a pracoval na vyprošťovacím člunu svých rodičů. Konkrétně do dne, kdy jeho otec kapitán Alexander Blom přivedl na loď Sally z varieté (v 19. minutě filmu lze před kašpárkovým divadlem vidět z profilu samotného Ingmara). Z jednotlivých "soukromých rozhovorů" pronášených převážně na lodi se postupně dozvídáš "kdo je kdo" (starý a mladý pár), přičemž žádná z postav nebude černobílá ("Neměli jsme kvalitní výbavu a byli mladí. Pamatuješ? Pumpovala jsem vzduch do tvých plic, abys mohl být ve vodě. Bylo to jako bych ti pokaždé dávala život. Vzpomínáš? Byly to dobré časy."). Zde Bergman rozvíjí své drama, přičemž vše vrcholí němou scénou při potápění, jež se blíží hororu. A pak to jde dál... Na postavě kapitána je cosi deformovaného: v synovi vidí příčinu životního fiaska, skutečnou zrůdu (postava matky říká: "Bylo to jiné, když jsme s Blomem byli mladí. Ale pak přišel Johannes... Nemohl chlapce snést. Že byl mrzák. Musela jsem ho chránit, protože Blom by ho spráskal jako psa. Občas, když byl opilý, držel Johannese a křičel: 'Měli byste se před ním chránit. Je to nakažlivé.' Nakonec jsem ten hrb taky viděla."). Spíše se však zdá, že nakažlivá je sama nenávist, a tu lze podle filmu překonat jedině láskou. Slovy Sally, potřebuješ někoho, o koho se starat, koho milovat, jinak bys mohl být stejně tak mrtvý. "Neuzavírej se do sebe, musíš se z toho dostat. Nemůžeš jen zavřít dveře a být stále vyděšenější. Musíš to překonat, i když se to zdá beznadějné. Jinak vše kolem poroste a stane se neproniknutelným. A ty nakonec vyskočíš z okna." (23.07.2015)