Afrika na Pionieri
Through Africa on a Pioneer
VOD (3)
Obsahy(1)
Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně, jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.
Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým. Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník.
Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mozambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.
(Bontonfilm)
Videa (3)
Recenze (100)
A ten šílený, i když nakonec uskutečněný, plán a strasti plná cesta, jež dokonce přestala být na deset dní sranda, se nakonec stala duševním obohacením, je to nejen road movie ale i přírodopisný a sociální dokument z kontinentu zrodu člověka...zajímavý výlet do minulosti, jež je zašpiněná současností, ale vidět zase jednou veselé a skotačící africké děti či inspirativně pomáhající osoby, člověka nádherně na chvíli uchlácholí, takže díky, chalani. [Kino Citadela] ()
Záběry jsou na úrovni profesionální práce což je rozdíl od "trabantů". Ty točili také hádky, ale zde vládne slunečná nálada. Jeto až uvěřitelné. Po cestě vidíme Coca-Cola je levnější než voda, široko daleko nelze doplnit benzín, všude mouchy , Pijonýr uveze stopaře, místní školu tvoří kus plachty, samoléčba zanícení popálené nohy, vězení je jen pár kůlů, Somálec jede s dalšími Afričany za fuhrer mom Merkel do Německa. Bezstarostnost protagonistů je úplně klukovská až dětinská. , Navštívíme neblaze proslulý slum, kde dobrovolničí slovenský kněz, vidíme obchodní zdatnosti domorodců, kteří chtějí poplatek za focení , nebo za vrácení ukradeného mobilu. Milá nálada končí s nákazou malárie v přímém přenou z nemocnice. Křeče, třes, boj o život a téměř smrt. Slunná ležérnost se po tomto hrozném hraničním zážitku nanahodí. V době koronavirovépandemie se to nesleduje snadno. Nicméně do cíle tito stateční cestovatelé dojeli. ()
Tak jestli sem dával těm posledním Trabantům 5 hvězdiček, tak fichtlům bych musel dát 7... Tohle se vážně povedlo. Je krásně vidět, jak si kluci dali práci i menším scénářem, kterej tomu však dal ty správný koule. Výběr hudby je taky o poznání chytlavější a údernější než v trabantech. Taky mi přijde taková srandovnější posádka, která to sice má celkem dost naplánovaný, ale i je tam dost punku. Nejvíc si budu pamatovat Africký gheto, kam se šli podívat, z toho jak ti "lidi" dejchaj z petky asi naftu a sou uplně mimo a pak závěrečná malárie. Nejdříf sem si myslel, že si dělaj kucí prdel, ale bylo vidět, že jim šlo o život. Oproti trfabantům je tady i mnohem důkladnější kamera, která se nebojí točit i fakt krutý věci. No a záběry z drona a do toho ta podmanivá africká hudba... Z toho sem si málem cvrknul. Fakt zatím nejlepší road dokumentofilm, kterej sem viděl - BRAVÓÓÓÓ!!!! ()
Trochu som sa bál, aby v Slobodníkovom sólovom filme nebolo hlavným pozitívom, že tam neni Dan Pribaň. :) A na koniec je to minimálne na rovnakej úrovni, technicky prvotriedne, a atmosférou omnoho odlahčenejšie a príjemnejšie. Chvíľu som rozmýšlal aj nad 5*-kou. “Všetci sme len malí chlapci. Motorky, samolepky...” 85% ()
Dvě nejvtipnější složky žlutého cirkusu Dana Přibáně se rozhodly vydat na vlastní samolibou výpravu po celém východním pobřeží afrického kontinentu a já se díky nim zase mohl projednou kochat krásami dobrodružného života neohrožených cestovatelů. Zvlášť nyní, když nemůžu cestovat ani za hranice do Německa, se cestopisy hodí jedna báseň. Už aby bylo po všem a mohl jsem taky vyrazit. ()
Galerie (49)
Photo © Marek Slobodník
Zajímavosti (13)
- Parametry malého motocyklu Jawa 50: Zdvihový objem 49,8 cm 3, tři rychlosti – nožní pákou, objem nádrže 5,5 litru, hmotnost 65 kg (bez paliva), užitečná hmotnost 160 kg, největší rychlost 65 km/h, průměrná spotřeba paliva 2,3 l na 100 km, při plném zatížení 3,2 l na 100 km. (sator)
- Na dotaz v rozhovoru s Markem Slobodníkem, kolik že má vlastně malých motorek značky Pionýr, dlouho přemýšlel, pak začal počítat a zastavil se u čísla dvanáct. (sator)
- Marek Slobodník přiznal, že vyjet v únoru při minus dvanácti stupních na motorkách nebyl logisticky šťastný nápad. Když dorazili Do Vráblů byli zmrzlí na kost. Nakonec dostali nabídku od kamaráda, který jel s prázdnou dodávkou do Itálie, že je tam odveze. Markovi to přišlo ponižující, ale nakonec pochopil, že by jinak nejspíš umrzli. (sator)
Reklama