Obsah
-
Film podle stejnojmenného románu Francoise Saganové (v době, kdy tento bestseller napsala, jí bylo pouhých 18 let). Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Cecile (Jean Seberg), která tráví prázdniny se svým ovdovělým a bohatým otcem (David Niven) na francouzské riviéře. Cecile má ke svému otci velmi úzký vztah, který dostane trhliny v okamžiku, kdy na návštěvu přijede otcova bývalá láska Anne (Deborah Kerr). Cecile ze žárlivosti vymyslí intrikánský plán, jak zabránit jejich znovu se rodícímu vztahu a tragickým způsobem tak změní životy všech zůčastněných. (Sofia)
Film podle stejnojmenného románu Francoise Saganové (v době, kdy tento bestseller napsala, jí bylo pouhých 18 let). Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Cecile (Jean Seberg), která tráví prázdniny se svým ovdovělým a bohatým otcem (David Niven) na francouzské riviéře. Cecile má ke svému otci velmi úzký vztah, který dostane trhliny v okamžiku, kdy na návštěvu přijede otcova bývalá láska Anne (Deborah Kerr). Cecile ze žárlivosti vymyslí intrikánský plán, jak zabránit jejich znovu se rodícímu vztahu a tragickým způsobem tak změní životy všech zůčastněných. Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Oskar
Protože autorka předlohy Francoise Sagan i režisér Otto Preminger měli pověst lidí, kteří rádi střílejí kamením po vosích hnízdech, a protože zápletka se zdá být ožehavým příběhem z rodu Lolity a Pokání, čekal jsem od filmu ostřejší hrany. Z rozmazlené dcery, jejíž výhodnou pozici krku, otáčející hlavou rodiny, náhle ohrozí jiná žena, by se nepochybně dal udělat větší padouch. Zásahy do vztahu otce a jeho nové velitelky jistě mohly být odvážnější, prapodivně blízký vztah mezi otcem a dcerou blíže vysvětlený, film možná kontroverznější. Mohlo by to tak být, ale asi by to byl jiný film. Mám-li zhodnotit Bonjour Tristesse tak, jak leží a běží, je to krásně nasnímaný a navenek oddechový film o rozesmátých prázdninách. Jeho temná stránka je něco, co patří k všednímu životu postav, naznačenému černobílým rámcovým dějem, a co do hlavní, barevné části, sice také prosakuje, ale nikdy ji neovládne. David Niven a Jean Seberg si přijeli na Riviéru odpočinout, zapomenout na byznys, školu a na celou tu všední a přízemní Paříž, ve které jinak žijí. Deborah Kerr vnáší do této únikové idylky nežádoucí pragmatismus. Otci připomíná jeho pokročilý věk a dceři její nedospělost. Na prázdninách u moře lze její snaze organizovat jim život uniknout, bude to ale možné i v Paříži? Není těžké dceři porozumět, proč chce vztah té dámy s otcem překazit a trochu jí i fandit, aby se jí to podařilo. Deborah Kerr je perfektně použitá. Záměrně říkám použitá, protože vlastně jen opakuje své dvě nejčastější šarže - otec ji vidí jako kultivovanou dámu a perspektivní partnerku pro praktický život, dcera jako nepříjemně akurátní guvernantku s očima na stopkách. To i ono hrála Deborah i v řadě jiných filmů a v této roli oba své typy přesvědčivě spojila v jeden. David Niven ani Jean Seberg podle všeho nebyli první volbou režiséra - původně chtěl do jejich rolí obsadit Caryho Granta a Audrey Hepburn. Pravda je, že Nivena už jsem viděl v lepší kondici a talent krásné Jean Seberg měl své limity. Jako trojice ovšem fungují dobře a všichni do jednoho ve mně vzbudili chuť příležitostně si přečíst knížku a zjistit o jejich postavách víc. Můj článek o filmu zde. 70%(13.3.2011)
-
Sofia
Jeden z těch klasických filmů, kde jde především o příběh a herci ještě umí opravdu hrát. Psychologický příběh o životě zlaté mládeže na francouzské riviéře v 60. letech, stejně dobrý jako knižní předloha od Francoise Saganové. Navíc se mi moc líbí to slovní spojení "dobrý den,smutku..."(11.2.2006)
