Nazar

Pravděpodobně ten nejnáročnější a nejnepřístupnější film, jaký jsem zatím viděl. K hvězdičkování se necítím být kompetentní. (01.05.2012)

Podle Dostojevského povídky NĚŽNÁ. Příběh vztahu čtyřicetiletého starožitníka a sedmnáctileté dívky ze sirotčince. Melancholická atmosféra, pomalé pohyby a záběry, dedramatizované dialogy, tlumený hudební motiv. Nevtahuje. (08.12.2017)

Snad nikdy – až teď v tom subtilním příběhu - jsem neviděl tak vědomou aktivitu kamery, ne v roli zprostředkovatele, ta je jí vlastní, ale v roli mentální součásti filmu, která samostatně koná, přemýšlí, usiluje. A to paralelně vedle dvou postav, zakonzervovaných ve svých vnitřních rozpoloženích a rezignujících na snahu o vyjádření těchto stavů – z (ne)odůvodněných obav, že formulovat je tak, aby byla pochopena, nelze, anebo byla-li by náležitě zformulována a pochopena, budou shledána nepatřičnými. Z kamery, kterou jsem zkraje podezříval z pouhé tvorby obrazových ornamentů, se vyklubala činná bytost; ta do filmu vnáší odlišnou tendenci – oproti rigidnímu vakuu mezi postavami – empatický, mírně zvídavý, přirozeně živý pohyb. Popisovat reje kamery a to, co sugerují, by se rovnalo spojlerování vůči divákovi, který by – snad dílem chvilkové absence nemožného - vnímal film podobně. Podvojnost filmu (ale komplementární) ve mně vyvolala dvojí emoci: s postavami, jež vedl Dostojevskij, jsem soucítil, kameře, již osmyslnil režisér Kaul, jsem fandil. // Hódně hluboko do oka mi padl vizuální tón filmu, tak nepatrný ze zdejšího plakátu. (28.03.2021)