Pohádky z mechu a kapradí

Stoprocentně srdeční záležitost - nikdy nepřestanu mít ráda paseku, pařezovou chaloupku, a dva mužíčky: Ten, co byl přikrytý červenobíle pruhovanou peřinou, se jmenoval Křemílek. A tomu pod modrobíle pruhovanou peřinou říkali Vochomůrka... Animace, hudba, vypravěčka - vše v takové harmonii... taky máte svou paseku, na které Křemílek s Vochomůrkou bydlí? (09.11.2009)

Pokud lze, trávívám přelom roku v kavárně Malá ryba. Jednou se nad ránem dostavila asi pětičlenná mezinárodní skupina mladých hudebníků. Šli ze štace a tady začali hrát jen tak, k nemalé radosti všech přítomných. Zlatým hřebem bylo, když dva z nich, Češi, houslista a pozounér, rozjeli znělku Křemílka a Vochomůrky. Byl jsem v nebi. (29.01.2012)

Klasika, co dodat. Kremilek a Vochomurka nemaji chybu. Jejich pribehy jsou napadite, roztomile a detske, coz se dle meho nazoru, od vecernicku ocekava. Dokonaly dabing Jiriny Bohdalove nadherne podtrhava uz tak krasnou animaci a napadity dej. Spice vsech vecernicku. U me je hned na druhem miste po Rumcajsovi. (16.10.2012)

Poté, co jsem zhlédl Jak Křemílek a Vochomůrka zabloudili v bedlovém lese, jsem měl v noci děsivé sny... A jak se mnou zamávalo jejich setkání s drakem, to tu raději ani nebudu popisovat... Ano, tihle dva chlapíci z pařezové chaloupky byli kdysi jedni z mých prvních opravdových hrdinů a dodnes u mne stojí ještě výš, než slavný Rumcajs. A po grafické stránce je tenhle večerníček vrchol, který nikdy nebyl překonán. (22.10.2011)

Pamatuju si, že tenhle večerníček byl na mě až příliš poetický a umělecký, něco, co jsem tehdá jako malý prostě ocenit nemohl a styl animace nebyl už vůbec moje kafe (teda limonáda). Vše zachraňovala hudba. A protože u večerníčků dávám hodnocení zcela neobjektivně podle mých dětských zážitků a vzpomínek, nemůžu jinak, ale nechci tím srážet jeho kvalitu. (12.06.2005)