Hlava v oblacích

Jeden z nejlepších filmových trojúhelníků, které jsem viděl. Užívat si volnosti a svobody, tak jako oni by chtělo jistě hodně lidí. Hlavní představitele ale čekalo celkem drsné vystřízlivění. Filmu se podle mě podařilo dokázat, že válka zasáhla opravdu každého, i když se proti ní snažil bránit jakkoliv. A také se mi zde potvrdilo, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán.. (01.04.2013)

Možná by to dopadlo i dobře, nebýt té tuny nelogických střihů, střídání lokací a prazvláštního posouvání děje. Největší zápich je snad na nádraží u odpalování bomby, kdy Townsend během asi dvou střihů stihne dostat kulku, objevit se v katedrále v centru Paříže a skončit v nemocnici v Londýně (mezitím ještě uběhnou nejlépe dva roky a Townsend všechno vypravěčským hlasem dovypráví). Takhle nějak se ale začíná film vystříhávat až od své druhé poloviny. Do té doby sice postavy po plátně jen bloumají, nicméně celkově to ještě působí konzistentně a jako poetická výpověď o rozmařilých a zamilovaných lidech na přelomu 20. a 30. let jakžtakž funguje. Finále je ovšem na facku, kdy kromě toho, že se odehrává během povstání v Paříži, nevíme odkud se všechny postavy berou, kdo a kam celou dobu vůbec směřuje, jestli Němci nebo Němec, Francouzi, Charlize či Townsend, který to nakonec samozřejmě nestihne. Na ty tři to vytahuje fakt, že v porovnání s věcmi, které jsem po cestě autobusem byl nucen zhlédnout, jsem Hlavu v oblacích nesmírně ocenil :) (20.09.2012)

Charlize Theron je vrcholem milostného trojúhelníku, v němž další úhly tvoří okouzlující Penelope Cruz a Charlizein civilní přítel Stuart Townsend, a já si říkám, že její herecké umění začíná nabírat nebezpečné obrátky. Nebezpečné v tom smyslu, že si můžete stokrát opakovat, že je to bývalá modelka a dlouhonohá blondýna, není to nic platné, je to film od filmu lepší herečka, z které prostě nespustíte oči, a tenhle film? Magnetická a dojemná romance, prostě červená knihovna. (07.07.2005)

Spojením jmén: Charlie Theron, Penélope Cruz a Stuarta Townsenda bylo nejlepším možným řešením. Příběh o válce, velkém přátelství, lásce a žárlivosti. Příběh je zasazení do dobového předválečného a poté válečného období. (Stuart) cukrouškem a snílkem v oblacích, zamilovaný do (Charlie) ženy která je svou orientací bisexuální. Extravagantní a krásně lidsky srdečná (Penélope) žena, která dokáže rozumně uvažovat i v prostředí války. (10.01.2011)

Gilda Bessé ve mně evokovala Zeldu Fitzgerald... Je to tak trochu spratek, co se stále hledá, chvíli maluje, chvíli se věnuje filmu, chvíli fotografuje... Ve své moci si drží dva miláčky, které si nahnala do zlaté klícky , má je ráda svým "ugly love" způsobem. Miláčci vesele hopsají, jak se zrovna Gildě hodí, jsou poslušní a milí, jednoho dne ji sice opustí pro jakési vznešené ideály, že válka ve Španělsku je jejich morální povinnost, ale i zde se ve svých "hlavách v oblacích" vracejí ke Gildě. Hlavní hrdinka je zoufale nesympatická, druzí dva stojí jen v jejím stínu, jsou to nudné postavy nudně ztvárněné. Čekala jsem velkolepější a osudovější drama. "Kdo jde na bál, musí tančit." - Henri Cartier-Bresson (19.09.2012)