Normální lidi

Seriál jsem zkusila, protože v jedné recenzi psali, že je pro lidi určité generace. Kterou já rozhodně nejsem. Takže jsem zkusila – a můžu potvrdit: tohle není nic pro mě. Pitvání vztahů do posledního vlákna a poslední buňky mě nudilo k smrti. Bolestínské rozebírání, co tím myslel, co já jsem tím myslela, co si myslel, že já si myslím….  Uf, ne, pro mě děsně nezáživné a nestravitelné. (03.02.2023)

Connell je tak trošku srab, který si neví rady sám se sebou , natož s komplikovanou a zajímavou Marianne, ale člověk si na něj zvykne a začne ho mít snad i rád. Zhltla jsem pomalu plynoucí romanci obou protagonistů jedním dechem. Líbila se mi kamera i napětí a hlavně opravdové, byť špatně komunikované, emoce. Trošku mě zklamal závěr, který se sice nese ve stejném duchu jako celá série, ale namísto uzavření tenhle křehký příběh znovu otevřel. I když možná je i to dobře. (03.05.2021)

Na Normal People jsem se původně ani neplánoval dívat, ale vzhledem k tomu, že sleduju na BBC jiné seriály, tak mi to tam poslední dobou často nabíhalo jako doporučení. A Daisy Edgar-Jones jsem si oblíbil jako vedlejší postavu v Cold Feet, tak jsem se rozhodl tomu dát šanci a jsem za to vážně rád. O tom, že je to podle nejlepší britské knihy roku 2019 jsem se dozvěděl až potom. Ona je tak trochu namyšlená chytrolínka, ale ve skutečnosti je osaměla a ostatní si ji dobírají. On je populární sportovec, který si sice uvědomuje, že tenhle status není navždy, ale ještě si ho nechce kazit. A jak Marianne a Connell dospívají, tak se samozřejmě vyvíjí a role se začínají měnit. Určitě vám to nabídne pár okamžiků, které jsou jako z vašeho života a pár takových, kdy na hlavní hrdiny nevěřícně koukáte a chcete jim říct, ať už spolu mluví. Je to příjemná záležitost, která vás baví sledovat dál a dál. Hlavní dvojice spolu perfektně funguje a oba herci předvádějí skvělé výkony. Navíc já mám slabost pro ty ostrovní seriály, takže Irsko, Dublin a jejich přízvuk u mě boduje. Líbí se mi, jak je to natočené, jaká tam hraje hudba v podkresu. V podstatě se mi líbí všechno. Tleskám i za závěr, kdy jsou všechny karty vyložené na stůl, ale je vlastně na vás si rozhodnout, jak to tedy dopadne. (09.05.2020)

Já si ani nejsem jistý, na co jsem po těch dvanácti dílech vlastně koukal. Šlo o kritiku dnešní lehkovážných vztahů? Šlo jednoduše od příběh dvou zamilovaných lidí v 21. století? Šlo o nějaké dílo plné jinotajů, jako kdyby šlo o literární preromantické dílo? Nebo šlo třeba jenom o jinak natočené soft core porno bez soft core prvků, takže bylo špatně natočené? Kdo ví. Já totiž ne. I když mi byl ze začátku seriál lehce sympatický, tak se v něm nakonec nedělo nic, co by mě nějak zaujalo nebo prostě, že by šlo o něčím zajímavý příběh. I to se stává. Osobně proti tomu nic nemám. Ale obešlo mě to jako program SPD. (28.05.2020)

Velmi dobrá a věrná adaptace velmi dobré knih. Oba dva herci v hlavních rolích ze sebe vydali co mohli a řekla bych, že se jim to povedlo. Těžko říct, co na to říká člověk, který knihu nečetl. Protože já byla ještě před pár dny v hlavách Marianne a Connella a tak mě občas dokonce rušilo, kolik toho třeba Daisy Edgar-Jones prozrazuje svým výrazem. Ale jasně, že to tak musela hrát, protože pak by většina diváků nechápala už vůbec nic. Takhle mi ale připadá, že spoustě lidem musí v žaludku ležet hlavně Connelle. Btw. Taky v Paulu Mescalovi vidíte probleskujícího Jakuba Štáfka? A taky vás fascinují ženy jako Daisy Edgar-Jones alias mimochodemjsemfaktkrásná? :-) Za mě je to skvěle natočené, dostali to do rukou lidi s citem (teď čučím, že to jsou skoro samý ženský), moc se mi například líbilo, když se k nějaký scéně vrátili a bylo vidět, jak strašně odlišně ji oba protagonisté viděli a prožívali a tak, pokud se na to nedíváte jen jako na podivnou vztahovku, dostanete mnohem víc témat - od rodinných vztahů, přes sociální rozdíly, neschopnosti existovat mimo svou nastavenou bublinu, strachu, k vyhoření a duševním poruchám. A teď jdu hledat soundtrack! (12.02.2021)