Requiem pour un vampire

Mé druhé setkání s Rollinem mě dovedlo k závěru že s jeho tvorbou to bude o něco složitější. Po celou dobu jsem se nezbavil pocitu, jakobych sledoval nějaký divadelní záznam a ke konci filmu mi došlo, že místy až ochotnické herectví zůstačestněných osob, má jistě svůj dobrý důvod. Nevím jistě jestli se Rollin snažil o jakési perverzní umělecké představení, každopádně z toho mám rozporuplné pocity, hádám že to byl asi účel. (04.01.2016)

Co mám napsat k dalšímu filmu s upírskou tématikou od Rillina? Snad jen že Rillin je blázen, ani v době vydání nemohl tenhle film nějak vystrašit. A navíc ten pokus o uměleckou vizi či co to bylo byl hodně nepovedenej. Vydržel jsem hodně Rillinových filmů s upírama a ba co víc některé se mi i celkem líbily ale tohle je prostě sračka. A za sebe říkám že teď nebudu chtít vidět dlouho žádnou upířinu vidět. (16.12.2013)

Krajne naivný Rollinov pokus o vampírsky horor. Po trikovej stránke je tento kúsok na úrovni kinematografickej doby kamennej - teda ak sa za triky vôbec dajú považovať také "vychytávky" ako sú snehobiele umelohmotné kostry, statické plyšové netopiere, atrapa revolveru, strieľajúca bez nabitia či plastové upírske špičáky, aké nesmú chýbať na žiadnej detskej halloweenskej párty. Celé je to o tom, že zopár nadržaných trotlov a zmätených ženských za doprovodu uši drásajúcej hudby, v ktorej dominujú bicie nástroje pobehuje medzi ruinami starého hradu a cintorínom, pričom tu takmer úplne absentujú súvislé dialógy, rovnako ako zmysel dávajúci príbeh. Našťastie sa tu nešetrí nahotou či erotickými scénami na úrovni vtedajšieho soft porna a nebyť týchto typicky rollinovských atribútov, tak by Requiem for a Vampire vlastne nestál za nič. (19.12.2011)

Francouzský snímek „Requiem pour un vampire“ nijak zásadně v tvorbě Jeana Rollina nevyniká. Je to přesně to, co od něj očekáváte, jen to není tak barevně vymazlené jako jiné jeho filmy. I tak jsou zde ale parádní záběry, až už na lidská těla anebo na krajinné prvky. S kamerou si Jean Rollin prostě uměl vyhrát a dokazuje to každým svým filmem především z konce 60. let a z let sedmdesátých. (26.11.2018)

Chemický proces. Leptanie a úplný rozklad hororu. Rollin film akoby ani nerežíroval a o dramaturgiu zavadil iba veľmi letmo. Jeho nahodilé "kurátorovanie" jednotlivých scén a obrazov nachádza vyvážený protipól v cite pre skvelú kompozíciu, kombinácie prirodzeného a umelého svietenia a celkovo prepájanie modernity s gotizujúcimi prvkami na podklade kontrastov medzi temnými kulisami a idylickými slnkom zaliatymi scenériami s belasou oblohou. Všetky premenné spolu vytvárajú film-narkotikum, roztekajúce sa v mŕtvolne pomalom tempe, dlhých záberoch a narúšaní pravidiel strihu a obrazovej kontinuity. Snové, psychedelické, miestami naozaj až dychberúco maginatívne narábanie so žánrovmi prvkami, ktorej sledovanie je slušná fetovačka. Viac než Jesusa Franca pripomína Requiem zlúčeninu Russa Meyersa a Joséa Marinsa. (30.10.2022)