Europa '51
Europe '51
Europe '51
Režie:
Roberto RosselliniKamera:
Aldo TontiHudba:
Renzo RosselliniHrají:
Ingrid Bergman, Alexander Knox, Rossana Rory, Giulietta Masina, Antonio Pietrangeli, Ettore Giannini, Marcella Rovena, Carlo Hinterman, William Tubbs (více)Obsahy(1)
Dlouholetá fascinace Františkem z Asisi přivedla Roberta Rosselliniho k nápadu vytvořit film o člověku s povahou svatého a následně jej postavit do kontrastu s poválečnou Itálií. Ingrid Bergman si tak mohla zahrát roli Irene, která se po rodinné tragedii snaží vzpamatovat tím, že pomáhá potřebným lidem z chudinských čtvrtí. Protože ale doma tráví míň a míň času, v jejím manželovi začne vzrůstat podezření, a poté, co se Irene pokusí pomoci chlapci, který se dopustil krádeže, se do věci vloží i policie. Je nastolena otázka, zda člověk s takovou povahou vůbec může žít v moderním světě. (Morien)
(více)Recenze (18)
Výborný výkon Ingrid Bergman v mnohostranné roli ženy, která prošla radikální proměnou od lehkomyslné buržoazní paničky až k altruistické světici. Rossellini v ní objektivně paralelizoval kritiku sociální situace v poválečné Evropě s tendencí k ideologii a k zjednodušování. Jak by mohla moderní společnost reagovat na jedince, kteří se chtějí oddaně obětovat pro potřeby druhých, zobrazuje velice působivý závěr. ()
Ani po rokoch nic moc socialna drama. Ingirid Bergman bola len lakadlom, aby sa divaci chytili. Kecy o svatom Farntiskovi z Assissi /1180 - 1240/ ma tiez neujali, lebo to boli kecy v kleci. Retronuda. Rosseliniho najlepsie filmy ostavaju Germania Anno Zero 1948 a este i Paisa 1946 s vybornou Giulettou Masinou. 50 % ()
Článek obsahuje spoilery. Irene, žena z vyšší společnosti je natolik zabraná do udržování svého postavení, že nevěnuje dostatek času svému synovi. Ten vinou jejího přehlížení zemře. Irene si začne uvědomovat nedostatky svého třídního zařazení a začne pomáhat sociálně slabším rodinám (její snaha ji zavede až do továrny k běžícímu pásu). Její rodina (matka, manžel) nedokážou pochopit její empatii, soucítění s chudinou, odvrácení se od svého postavení. Ve chvíli, kdy Irene dopomůže k útěku mladého zločince („dopomůže“, samozřejmě však s těmi nejčistšími úmysly), její rodina toho využije, a aby zabránila skandálu, nechá Irene nastálo hospitalizovat v zařízení pro duševně choré. Irene se už ani nebrání, jelikož jen naprosté odloučení/samostatnost/samota ji sblíží se všemi ostatními. Dobrými i zlými. Evropa 51 nepropaguje socialismus, ani křesťanství. Přitom Irene tak trochu působí jako světice i hlasatel dělnických práv. Nad tím vším se klene hluboce humanistická myšlenka o tom, že všichni mají právo na kvalitní život, a tím, že se rozhodneme tento fakt ignorovat (nepodat pomocnou ruku), zabráníme i těm ojedinělým snahám o nápravu. Na druhou stranu Rossellini vypráví svůj příběh poměrně pateticky, nemá to tolik dokumentárních prvků jako první spolupráce Rossellini-Bergmanová Stromboli (když scéna z továrny je dostatečně vypovídající o realitě, i beze slov), příběh působí trochu vyumělkovaně. To celé ale prosvětluje skvělý výkon Bergmanové (její výraz je úplně jiný než v jiných filmech, takový zasněnější, ne tak drzí jako ve Stromboli), krásná kamera (ostře kontrastující černé obleky hrdinky a světlé dekorace za ní), a příjemná gradace děje. Na podobné filmy už se dnes nemůže dívat každý (vzhledem k tématu a způsobu vyprávění), ale kdo přistoupí na hru, bude odměněn příjemným zážitkem. ()
Silné drama o ženě, která hodně ztratila a chce najít smysl v životě po tragické události. Rozhodne se, že ten smysl je v pomoci chudákům, ale její konání se nesetkává vždy jen s pochopením. Jako kdyby takový člověk do současné společnosti nepatřil. Za sílu filmu může jak skvělá režie a kamera, která je v podstatě netečná, tak i krásná Ingrid Bergman, která je rozhodně víc než jen pěkná žena. ()
Ingrid Bergman si príliš so svojim manželom nerozumela, ako po osobnostnej stránke, tak po umeleckej. O Európe 51 to našťastie neplatí. V neorealistickom príbehu hraje Ingrid ztelesnené dobro, sväticu, paradoxne v dobe, keď ju za jej opustenie manžela a svatbu s Rosselinim prestali považovať za sväticu v Hollywoode. Pekná irónia. Pokiaľ film vo svojej dobe pokladá otázku, či je možná takáto obetavá sebarealizácia, v dnešnej dobe by bola odpoveď jasná. ()
Reklama