V karavanu po Slovensku
Obsahy(1)
Ve druhém díle míří Dalibor Gondík do drsného Jánošíkova kraje. Malá Fatra se před čtyřmi sty lety stala domovinou Valachů, ovčích stád, žinčice a pravé ovčí brynzy. Proslulá obec Terchová je poskládaná z malých okolních osad. Právě v jedné z nich se narodil i proslulý Jánošík, který se sice dožil jen 25 let, ale stihl proslavit celý kraj. V Národním parku Malá Fatra leží i přírodní rezervace Rozsutec, jejíž součástí jsou známé Jánošíkove diery, které jsou stejně divoké a nespoutané jako zbojník sám. No a co by bylo Slovensko bez tradičních místních specialit jako je brynza, parenica, korbáčiky nebo halušky? Dalibor si dokonce výrobu takového pravého ovčího sýra na salaši sám vyzkouší. S karavanem dál zastavuje u Šútovského lomu a pokračuje na jih do regionu Turiec, který byl v minulosti plný nerostného bohatství. V baňských osadách se těžila měď, stříbro a dokonce i zlato. Objevenou ukrytou perlou na východní straně hor je pro Dalibora malá obec Špania Dolina. (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Druhý díl je stejně tak krásný jako byl ten první. Začíná v Jánošíkově domovině, Těrchové, kde dneska je všechno Jánošíkovo. Poté následují krásná Malá Fatra. Ovšem mě se nejvíce líbila ta malá dědina Španiel Dolina, kde se ve středověku těžila měď. Za to to dojení ovcí, to fakt nebylo pro mě, jak ty ovce tahaly za střiky. [76. hodnocení, 4. komentář, 73%] ()
Vlkolínec a Liptovský Ján jsou známé. Malá a Velká Fatra je pro nás Čechy klasika v létě v zimě. Na Liptovské Maře jsem byl na hudebním festivalu. Ten Gondíkův karavan vypadá útulně. ()
Skvělé téma, příšerné zpracování. Vyšeptaná bývalá tvář TV NOVA provází místy, o kterých zjevně nic neví, bez naučeného textu se neobejde a nocuje v karavanu (který není karavanem) na místech, na kterých by obyčejného smrtelníka ihned vyhmátli policajti a mastně pokutovali. Vadí mi, že to slibuje pořad o jezdění karavanem po Slovensku a místo toho je to jen další tv bedekr. ()
Pořad je i v druhém dílu tak nějak inertní. Neopominutelné vaření halušek mne docela pobavilo. Recept odfláklý, konzistence těsta nekomentovaná a pohánět těsto v haluškometu rukou, no nevím, co by na to řekla „porota“ z pořadu o vaření. Když už se k haluškám nepodávala žinčica (kde by se v hotelu vzala), vhodné je alespoň mléko. Herec nedostal nic. Možná je ani nedojedl – navinulá chuť brynze (v SK, tedy v originálu - bryndza) nemusí každému sedět – zde po hříchu nikterak nekomentováno... Dobré by bylo zmínit, že existují i jiné varianty např. se zelím (v SK - kapustou). ---- Ťala mne část s fujarášem. Záběr, kdy v popředí je fujaráš a v dáli mistr s obytňákem pojednat tak, že po sekundě je zaostřeno na ostříleného cestovatele a předmět zajmu(?) je zákonitě rozostřen, mne mate, jelikož si nejsem jistý, co se nám v cestopisu vlastně ukazuje. Kolik z nás vidělo fujaru z blízka? Ani tentokrát jsme se nepoučili. Podíl redaktora na „výrobě“ píšťalky mi připomíná Toulavku za řemesly. I tam se redaktor, levý jako turecká šavle (jinak by nebyl tím co je, ale dělal něco pořádného), snaží pod dohledem (zuby skřípajícího) člověka, který má výrobu v malíčku, také něco vyrobit. Velmi by mne zajímalo, kdo toto počínání tvůrcům poradil, resp. co tyto pokusy mají v divákovi evokovat, jelikož to zákonitě nedopadne dobře. Obvykle z toho padám do mdlob. Zařadil bych to do stejné skupiny jako svlékání před kamerou. ---- Náš cestovatel vždy někam vlítne a hned je se všemi veliký kamarád, tedy pomineme-li nepřehlédnutelnou nadřazenost vypěstovanou několika desítkami let soužití v jednom státě. Při odchodu (jakoby zpět na nebesa, ponechávaje domorodce ve svých exkrementech) často ani nepozdraví. ()
jééé Těrchová, tam jsem byl se školou. ()
Reklama