Lovec krokodýlů

Jediný dokumentrární seriál o přírodě na který jsem se koukal . Každy díl byl strašně zajímavej Steve Irwun byl ten největší borec . I po své smrti je Jistě vzorem pro všechny kteří milují přírodu. Navzdory jeho zraněnim při lezení po skalách nebo i jinak způsobených. Se nikdy nezastavil. Byl jako neunavný běžec který se snažil běžet i po té , co proběhl cílovou páskou. Zlepšoval přírodu a nabádal k tomu i ostatní. Jeho posláním bylo aby lidé začali přírodu respektovat a chránit jí. Je to vzor a jeho poselství bude věčné. Super seriál díky jeho zajímavému pojetí. Jeho hlášky taky paráda . (30.05.2011)

Steve Irwin bol frajer a už ním zostane. Hoci by sa mohlo zdať, že len v krajine Urulu, Aboridžincov a Opery, ktorá každému inteligentnému pozorovateľovi pripomenie niečo úplne iné, je možný výskyt človeka s takýmto extravagantným štýlom, nie je to pravda. Všade na svete pobehovali a pobehovať budú milovníci fauny a flóry, nebojaci sa hazardovať kvôli tejto svojej láske s vlastným životom. Dian Fosseyová, Timothy Treadwell, tí všetci zahynuli brutálne, ale pri povolaní, ktoré zbožňovali. (14.10.2007)

"A teď se ho pokusím pořádně nasrat..." Myslím si, že ho měl nějaký nasraný had nebo krokodýl už dávno zabít. EDIT: No tak to byl nakonec rejnok. Odpočívej v pokoji, Steve (ale hodnocení ti zvyšovat nebudu, promiň - jako dokumentarista jsi stál za prd a navíc jsi ta zvířátka před kamerou opravdu velmi velmi bezohledně stresoval). (05.12.2003)

Překrásné drsné "dovádění" s krokodýly a podobnou havětí, která se vám snaží jít po krku. A cestami džungle, kudy jiní před takovouto zvěřinou utíkají přichází neohrožený Steve Irwin. Nepolapitelný, nedobytný a neohorázně oprsklý dobrodruh přichází polapit další svou oběť. Jeho trofejemi však vždy byly pouze lesklé kotoučky filmového pásu, na kterých zůstaly zachyceny jeho divoké skopičiny. On sám by však živému tvoru neublížil a stal se zaníceným ochráncem přírody. Bohužel jej tyto skopičinky stály život - zde. (04.09.2006)

9 / 10 Je tomu už zopár dní, čo svetom preletela správa, že jeden z najaktívnejších, najznámejších a divácky najobľúbenejších popularizátorov a ochrancov prírody je mŕtvy, ale tá nepríjemná zmes smútku a hnevu mnou aj naďalej preteká ako jed. Priznám sa, Steve Irwin mal od počiatku moje veľké sympatie, miloval som ten entuziazmus a zápal, ktorý sa zrkadlil v jeho usmiatej tvári vždy, keď mohol pred svojimi divákmi odhaliť ďalšiu z krás prírody a živočíšnej ríše. Nikdy som si však neuvedomil, ako veľmi potrebujem vedieť, že ešte aj dnes, v dobe nekonečných bojov o moc, vplyv a peniaze, v dobe, kedy sa viac ako veľkosť charakteru cení veľkosť bankového konta, existuje človek spájajúci v sebe odvahu, múdrosť, vôľu a silu niečo dokázať - všetky vlastnosti, ktoré som si vážil a ctil ako malý chlapec. Aj preto je krutou iróniou osudu, že až jeho smrť kdesi uprostred chladného a mĺkveho oceánu mi opäť pripomenula, čo je v živote skutočne dôležité: pocit, že ho žijete naplno, že každý váš nádych a výdych je ďakovnou rečou za možnosť okúsiť všetky jeho skryté krásy, pocit, že svojim konaním vtláčate svoju pečať do plynutia histórie, nie však zbraňami a úradníckymi pečiatkami, ale rozumom a snahou niečo po sebe zanechať - niečo, kvôli čomu sa oplatí pretrpieť všetky tie momenty, kedy by sme to najradšej vzdali. (06.09.2006)