Memories

Silná poviedková kompilácia troch významných anime režisérov, ktorých podpis je na spracovávanej látke jednoznačne poznať. Každý vyniká jedinečnou atmosférou, zasadením, soundtrackom a v neposlednom rade kresbou. Magnetická ruža - Kódži Morimito (psychologická hard sci-fi s hororovým nádychom): Režisér jedného z najlepších partov Animatrixu nesklamal. Štýlová kresba západného razenia podporená zo začiatku jemnými jazzovými melódiami, neskôr opernou hudbou sleduje medzinárodnú posádku malej lode putujúcej nekonečnými hlbinami vesmíru, ktorá zachytí núdzový signál z podivného miesta. V zastaralej lodi objavujú honosné sídlo sopranistky, ktoré sa však pri postupe ďalej čoraz zjavnejšie rozpadáva a postupne rozkladá. To je symbolom kolízie minulosti so súčasnosťou, sopranistky žijúcej zašlou slávou len v spomienkach a ovládajúcej práve pomocou spomienok členov posádky, ktorý prekročili prah jej domu, s realitou. Je to duch, hologram alebo skutočnosť? 90% /// Smradľavá bomba - Tensai Okamura (komediálne ladený thriller): Spolutvorca Wolf's Rain, Neon Genesis Evangelion či sequelov DtB sa vydal vtipnejšou cestou. Príbeh, ktorého humorná narácia je zvýraznená typicky karikujúcou kresbou, zvýrazňujúcou povahové črty charakterov, začína ako nenápadný thriller, ale neskôr trasformuje do podoby výbušného koktejlu aby sa v závere zmenil na militantnú frašku. Hlavný hrdina mi nevdojak pripomínal japonskú nešikovnú verziu Johna McClanea - proste prežije všetko. Úplne ma to nechytilo, ale stále slušné, i keď jednoznačne zo všetkých najslabšie. 75% /// Mesto kanónov - Kacuhiro Ótomo (militaristický steampunk): Režisér animovanej verzie kultového Akiru, ktorý je povedľa Ghost in the Shell či Mijazakiho filmoch považovaný za jeden z absolútnych vrcholov anime vystriedal cyberpunk za steampunk- a funguje to skvele. Obstarožne pôsobiaca kresba akoby z artworkov či ilustrácií sa k téme vyslovene hodí (resp. sadne ako riť na šerbeľ, ak mi odpustíte tento výraz). Príbeh bez centrálneho hrdinu si kladie za úlohu odprezentovať vojensky založenú spoločnosť, a činí tak aj za pomoci hesiel ako "Niet víťazstva bez práce!" alebo "Strieľaj a odpaľuj zo všetkých síl, pre svoj národ!". Satyra plná odkazov na II. svetovú vojnu , zdôrazňujúca nezmyselnosť a fakt, že ľudia už ani nevedie, za čo a proti komu alebo čomu vlastne bojujú. Jednoduché, ale nesmierne efektívne. 85% /// Priemer = 83% = 4,17* (16.04.2014)

Poslední příběh město kanónů se mně líbil jednoznačně nejvíc, pro své cirkusácké pojetí, hravost a originální animaci. Prostřední povídka je i přes docela zajímavý nápad průměr a skoro ničím mě nezaujala. A zbývá už jenom Magnetická růže. Tu si pro sebe ukradla nádherná hudba, která ji vystřeluje z "obyčejného" příběhu o zhrzeném hologramu do magických výšin a působí celkově velice vznešeně. Asi mi něco podstatného uniklo, jinak si nedokáži vysvětlit proč tyto tři příběhy sklepli autoři dohromady když jsou si podobné asi jako alan delon a jožin z bažin. Škoda no..jinak hodnocení jednotlivých povídek : 3,5 / 2,5 / 4 / (04.05.2006)

Magnetická ruža ma moc nebavila, táto téma bola dostatočne vydrenená v iných anime (aj keď, priznávam, anime mladšieho dáta). Smradľavá bomba ma začala baviť až s príchodom armády a záverečná pointa bola priehľadná jak bráchove trenky. Naproti tomu Mesto kanónov je dielo ohromujúce svojím perfektne štylizovaným vizuálom (tie farby!). Škoda že v Japonsku vzniká tak málo filmov (a pravdepodobne aj málo comicsov) s originálnym poňatím mangy a keď už, tak ich naštvaná obec hard-core otaku skope pod zem, pretože to vraj "nieje pekné" (viď štýl kresby vo filmoch Masaaki Yuasa a Satoshi Kona). (15.12.2007)

Přiznám se, že jsem od Studia 4°C čekal trochu víc, hlavně poté, co jsem si od nich něco přečetl. Nevím, jestli "Memories" je zrovna film, který se až tak klasické japonské animaci nevymyká, ale přišel mi celkem standardní, i když pravda, styl vyprávění rozhodně není tak přímočarý. Některé scény jsou opravdu výborné a je vidět, kolik se toho v jedné scéně může dít. Asi jsem prostě jen čekal něco moc výjimečného. (08.08.2014)

Z těch tří povídek za něco stála jen ta první a možná by se mi líbila víc jako hraná. Spojení vážné hudby, resp. opery, a vesmíru sice není žádná novinka (a ani Kubrick nebyl u 2001 první), ale tady to mělo ve spojení se zhmotnělými vzpomínkami své kouzlo. (Ostatně, hudbu nahrála Česká filharmonie, to mě potěšilo.) Škoda, že jsme se nedozvěděli nic moc o pozadí toho světa kromě toho, že „robot se zbláznil“. A větší škoda, že to nemá pointu, nikam to nevyústí. Druhá povídka asi byla inspirací pro pozdější americkou sci-fi o chlápkovi, který z neznámých důvodů lidem kolem sebe přináší nějakým biochemickým procesem smrt. Japonci to pojali jako komedii, takže si začínám myslet, že jsou komediemi i Godzilla a Gappa, kde jsou taky srovnána města se zemí a umřou tisícovky lidí. Já těm Japoncům pořád ne a ne porozumět, ty jejich složité otázky cti, rodiny a seppuku, a tady ještě tenhle divný smysl pro humor. Tady pointa sice je, ale asi jako by vám někdo vyprávěl úmorně dlouhý vtip a pak jej zakončil, jak jste čekali, že to skončí. Třetí povídka mi připomněla knížku Deset měst od Marcella Argiliho, tam je taky jedno vojenské město. V knížce ta povídka ale měla pointu, a tady opět tragicky chyběla. (A ano, to s tím písmenem S psaným jako SS jsem pochopil.) Celkově suma sumárum Magnetická růže za 4*, Smrdící bomba za 2* a Kanonýr Jabůrek za 2*, to máme průměr 3*. (Různé animační styly neřeším.) (19.10.2021)