Režie:
Šárka MaixnerováObsahy(1)
Je možné vydělávat na tragédii matky, které umřelo dítě? Jak nás podivná spiritualita dokáže připravit nejen o peníze, ale i o rozum, rodinu a přátele? Skrytá kamera odhaluje další příkoří... Říkáme o sobě, že jsme jedna z nejateističtějších zemí na světě. Problém s naší nevírou nastává v momentě, kdy se začneme cítit nepohodlně, nebo se nám něco nepěkného přihodí. Kde pak narychlo hledat něco vyššího, než jsme my sami? Někdo se pokouší porozumět sobě skrze přírodu, jiný směřuje své myšlenky na východ, další ke starým kulturám. Běžná, denní spotřební alternativní spiritualita po česku s sebou nese jinou starost. Obchodníky s duší. Stávající nabídkou bohů pohrdáme pro jejich nefunkčnost, církvemi pro jejich chybný lidský rozměr, a tak si vymýšlíme bohy vlastní. Vrcholem, který hraničí s tragédií je, pokud se třeba obchodníci s duší nalepí na člověka, kterému někdo zemřel. Třeba na mámu, které umřelo dítě a ona by dala nevím co, kdyby s ním mohla ještě jednou promluvit. Naše infiltrátorka si touhle tragédií opravdu prošla. Rozhodla se, pro ty, kteří teď stojí ve stejné situaci, cestou, která jí dovedla málem k sebevraždě, znovu projít. Během hodiny našla desítky těch, kteří běžně komunikují s mrtvými, čistí byty od nepatřičných duší, vaši peněženku a v tomhle případě i vaši duši a zdravý rozum. Obchodníci s duší vás můžou připravit o peníze, ale i o rozum, rodinu, přátele a vaši opravdovou spiritualitu. A když člověk ztratí rozum, společenství i duši, samotné tělo už nemá z čeho a čím žít. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
Jako základní chybu celé premisy vidím v tom, že ta žena, která obchází ta média, skutečně o dceru přišla, a tak se můžeme jen domnívat, že ty média ji vážně vykořisťují... Kdyby tam šla některá z reportérek a předstírala smrt někoho blízkého, pak bychom skutečně viděli, nakolik jsou ta média schopna vidět a vnímat skutečnou lidskou bolest... Celé je to nastříháno velmi monotónně a udržet pozornost po celou dobu je tak dost náročné. Ačkoliv mám blíže k duchovnu, než ke kočkám, předchozí díl o kočkách mě teda zaujal mnohem víc..... ()
Infiltrace: Obchod se zdravím slízla v podstatě všeobecnou chválu, zatímco velmi podobně natočený Obchod s duší už ne. Čím to může být? Šlápli rádoby ateistickému Česku na kuří oko? Jasně, my nevěříme těm nesmyslům, co nám říká katolická církev, my Češi jsme hrdí ateisté, upínáme se totiž k horoskopům, talismanům, numerologii, čarodějnicím, převtělování, duchům, homeopatii, všemožným konspiračním teoriím a dalším naprostým blábolům, ale hlavně, že v tom není bůh a můžem se plácat, jací jsme kabrňáci. Fakt, že hlavní hrdinka je přímo citově i jinak zúčastněna, a že se v minulosti snažila těmto nesmyslům věřit a nyní už ne, celému dílu dává jinou šťávu. Nevidím důvod, proč na podobné šmejdy, kteří vydělávají na lidské hlouposti, naivitě a absenci jakéhokoliv kritického myšlení, nepoukázat, stejně jako nepoukázat na to, že přesně tyhle atributy způsobují to, že jsme jako lidstvo/Češi v podstatě ztracený... ()
Jen drobnou poznámku: každý si pochopitelně může věřit čemu chce a za co kdo vyhodí své peníze je čistě jeho věc. Ale pokud už při kritice tvůrčích postupů autorů pořadu, které jsou vám trnem v oku někoho citujete, čiňte tak prosím přesně a nepřekrucujte citáty tak jak se vám hodí do krámu (jako zde v jednom komentáři, který si mimo jiné bere do úst i Radkina Honzáka). Nejen že se pak komentátor sám dopouští manipulace, kterou (značně nepřesvědčivě) vyčítá režisérce, ale dělá hlupáka daleko spíš ze sebe samého, než z toho, na koho mířil :-). ()
Teda tomu říkám dokument o ničem. Snaha paní režisérky (asi) šokovat, vyznívá totálně hluše. Jediné, co v první cca půlhodině dokáže je, že se snaží dehonestovat různá setkání alternativně smýšlejících jedinců a snažit se v divákovi vzbudit dojem, jak strašně nebezpeční jsou. Ano, skutečně jsem bytostně cítil, jak mě ohrožuje paní, která si při pletí zahrady představuje, jak jí pomáhají skřítci a víly a jak se mě snaží sektářsky ovládnout pán, který si bůhvíproč myslí, že s ním hovoří "Paní vod". Ono natáčet různé sešlosti alternativců a vyznavačů podivných duchovních směrů je jistě velmi záslužná činnost, protože mnoho diváků se při pohledu na ně může na chvíli cítit jako ještě celkem normální lidé. I tak ale faktem zůstává, že je to zkrátka jejich pohled na svět a to, že ostatním připadají jako parta chovanců Bohnic na výletě na tom nic nemění. Pro režisérku jde ale zjevně o něco hraničícího skoro až se sektou Davidiánů a bere to jako důkaz, že všichni ti lidé jsou živnou půdou pro různé vědmy a šamany. V dokumentu vystupuje i doktor Honzák, který se ale celých 50 minut prakticky k ničemu nevyjadřuje (řekne všehovšudy cca 3 věty) a většinu času se režisérka omezuje jen na dlouhé záběry na jeho obličej, kdy sleduje její záběry ze skryté kamery. Vypovídací hodnota nula celá nula nic. Za co doktoru Honzákovi patří dík je, že alespoň přesně pojmenovává kámen úrazu. Ano, člověk, který je schopen uvěřit slibům politiků, že zrovna s nimi bude líp, je schopen bez mrknutí oka uvěřit i těmto rádoby duchovním, kterým jde ovšem v první řadě ne o jejich duši, ale o peněženku. A ano, "obchodníci s duší" suplují práci, která dříve příslušela farářům a ještě dříve kmenovým šamanům a duchovním představitelům obecně. Ovšem lidé, během posledních sta let soustavně odřezávání od náboženství, v posledních letech cítí, že jim v životě něco chybí a jelikož církev jim byla soustavně zhnusována (a často právem), hledají zkrátka jinou alternativu jak své duchovní potřeby ukojit. Tento dokument však nevypráví jejich příběh. Ani nakonec nějak nevím, co tím tedy vlastně paní režisérka chtěla říci. ()