Rakvičkárna

Nejprve rozpohybovaný betlém či netradiční orloj se svojí násilnou mechanizací, posléze pohled do autonomního života loutek. Krmící se morče (zneužitý Smetana jako potisk obilného kornoutku, z nějž se sype žrádlo lhostejně konzumované netečnou bytostí). Probuzené vlastnické pudy a vzájemná nevraživost, jež nemůže skončit než absolutní negací. Vše se nakonec vrací ke své spoutané nepřirozenosti. (16.08.2005)

Stručná Švankmajerova sonda do lidských vztahů vedoucích k oboustrané destrukci. Vše vyjádřeno formou loutkového divadla, prodchnuto jednotlivými odkazy (zvíře jako němý pozorovatel; samotná ničivost slov, kdy hřebík tlučený do rakve prochází nejdříve neživými ústy ženy na papíře a následně "živými" ústy šaška.....). Dovedené k absurdnosti. (10.06.2003)

Převod maňáskového divadla do filmu. Není to "jen" podobenství o hlouposti a zhoubném vlivu zla, které se přenáší jako mor z člověka na člověka; je to onen pradávný konflikt mezi lidmi, dialog, komunikační blok. Vzájemná destrukce obou aktérů. Švankmajer zde použil filmově-výtvarnou techniku s kombinací marionet a reálného prostředí, kterou dovedl k dokonalosti ve svém celovečerním filmu Lekce Faust (1994). K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=Z1orgv9WKn4 (03.03.2009)

Tak po Zahradě se vrátíme zase pěkně do reality....tedy té imaginární, mistrovo. Švankmajer si naštěstí drží Lišku pevně při ruce a ten se zas na oplátku trefuje do jeho filmových okýnek tak brilantním způsobem, že začínám mít pomalu ale jistě pocit, že byl skutečně neomylný. Tady opravdu nevím jestli Švankmajer doháněl Lišku či naopak. Neskutečně precizní práce obou mistrů. (22.07.2013)

Úžasná věc plná neodolatelné švankmajerovské poetiky a krásné hudby Zdeňka Lišky. Už jenom ten název - rakvičkárna - jaké nádherné slovo, jaký okouzlující neologismus! Coby bývalý majitel morčete a velký fanda Švankmajerovy filmové tvorby nemohu než tomuto krátkému filmu vyznat svůj nejhlubší obdiv. Naprosto mistrný filmový kousek. (14.06.2015)