Den cvoka

..... „Bojím se ráno vstát, bojím se dne. Každý den se ráno bojím otevřít oči.Ze strachu před světlem. Vůbec nevím co s novým dnem. Nemůžu... O kurva! Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého Amen. Mám sice nějaké závazky, ale ...prázdnota. Jako by vůbec nemělo význam, jestli vstanu, nebo nevstanu, jestli budu nebo nebudu něco dělat. Do hajzlu. Hygiena, jídlo, práce, jídlo, práce, kouření, prášky, spánek. Kurva, do prdele.“ Tak začíná velmi hořká, místy velmi vulgární Komedie/Drama?! Těžko říct. Každodenní zvyky, ta rutina, ke které každý jednou dospěje, nutkavé rituály (to naštěstí postihne jen někoho). Prostě jeden den života, viděný z té beznadějné strany. Politika : „Tolikrát jsem si sliboval, že se tím vším nebudu nervovat. Proč se zabývat problémy téhle země, které i tak nemůžu ovlivnit.“ Výplata : „Neuvěřitelné. Ne, to nemůže být pravda.. tohle mi platí. Jako by mi někdo dal přes hubu! Do prdele, kurva!“ Budoucnost: „Nevidím žádnou budoucnost. Jsem na prášky, úplně rozložený. Smrtelně unavený i když jsem v životě vlastně nic nedokončil.“Atd. Atd. A ode mě už jen doporučení „Dzien swira“ musíte vidět a hlavně ti trochu dospělejší. Tak snad ještě malá modlitbička na dobrou noc „Prosím Boha, Ježíše, Marii a Syna. Zničte toho zkurvysyna, toho hada souseda, rodáka a vraha. Aby mu vykradli garáž, aby mu zahýbala žena. Aby mu vypálili obchod. Aby dostal cihlou po palici. Aby si jeho dcera vzala Cikána. Aby měl AIDS a rakovinu“. (04.08.2006)

Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm… . Zvoní budík musím vstávat přitom bych ještě spal hodinu dvě alespoň pár minut kvůli povinnostem které plním s velkou nelibostí nemožné prudce vstávám točí se mi hlava musím si sednout nenávidím vstávání oblečení na záchod doufám že tohle bude šťastnější ráno že vyprázdním i střeva nevyprázdním samozřejmě ne spláchnout vstát otevřít zavřít zhasnout mechanicky čistím zuby pár tahů sem pár tahů tam omýt tvář vlažnou vodou vyhýbám se pohledu do zrcadla nesnídám nemám chuť nemám chuť žít jen hořký čaj žádný cukr nic sladkého obout se zamknout odejít zamknul jsem zhasnul jsem pořád pochyby nejistota nevíra v boha v autority ve spokojený život v sebe samého do autobusu se všichni tlačí jak o život nasrané výrazy kvap rychlost být rychlý rychlejší nejrychlejší a pak chcípnout tlačím se ke dveřím vystupuji do školy do práce kamkoliv povinnosti pachtění za úspěchem prázdné cíle proč dělám co mě nebaví nic mě nebaví nikoho nic nebaví tam a zase zpátky osm hodin v háji nejsem chytřejší větší lepší jsem pořád stejný odmítám být jiný nevím proč asi nedostatek odvahy čekám na zastávce zase plno tváří bez výrazu co jsme si udělali zpátky domů co doma nějaké povinnosti splnit povinnosti vynášení smetí jako jediná naplňující činnost a pak volný čas k čemu tolik volného času co s ním jít ven uvidět holku se kterou bych chtěl strávit zbytek života mít děti kariéru velkou televizi a pěknou rakev já naivní blb bez ambicí nic z toho se nestane nechci je tak pohodlné nechtít jít do kina přede mnou kretén které mi puštěným mobilem svítí do očí vedle mě druhý který chrastí popcornem a svému synkovi vysvětluje co se děje na plátně ani náhodou jít do restaurace kde chce nakvašená obsluha na otázku chutnalo vám slyšet jedinou odpověď upřímnost vymřela zkuste být upřímní a umlátí lžete podvádějte cpěte se dopředu využívejte svých známostí bible moderního věku vezmu si radši knihu a prokoušu se pár stránkami stejně po odložení na všechno zapomenu paměť zakrněla nenamáhám ji jsem líný necítím potřebu být jiný jíst zapomněl jsem zmínit jídlo něco k obědu hnusné ale vyhládlý žaludek to zaplní večeře něco si najít přežrat se a aspoň na pár vteřin být spokojený a hned nato mít výčitky svědomí mám depku dám si čokoládu mám ještě větší večer jako každý jiný lapnout před televizi nechat se vysát sledovat jenom z principu sledovat cokoliv až do úplného zblbnutí už je tma další série očistných rituálů další den v háji ten další bude stejný ulehám do postele a přemýšlím jinak na to není čas jediné logické řešení zůstává neměnné spáchat sebevraždu odejít a ničím víc se netrápit jak zbabělé jak srabské pro mne ideální ale co ostatní co lidé na kterých mi ještě pořád záleží nemohu zatím ne stejně bych to nedokázal vždycky se zastavím před cílem ať ten den konečně skončí KURWA! (01.09.2008)

Vynikající reflexe současného životního stylu plného bezmyšlenkovitých každodenních rituálů, odcizenosti, bezcílného přešlapování na místě a existenciální frustrace. Černohumorná satira místy hrubého zrna plná nezapomenutelných scén (cesta vlakem!) zakončená symbolickou modlitbou Poláka je přesně tím filmem, který vás vrátí do pohody a zaručeně rozesměje. Jsem moc rád, že jsem se v hlavním hrdinovi neviděl a že se mi obsedantní chování zatím vyhýbá! :) Kvůli slabší druhé půlce nakonec dávám jen čtyři hvězdičky, ale třeba po další projekci ještě jednu přidám - tenhle film by si ji kurwa zasloužil... (18.01.2011)

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Vše mi přišlo tak trošku jako Příběhy obyčejného šílenstvá po Polsku. Hlavní hrdina bravurně ztvárněný Markem Kondratem celý film z obrazu prakticky nesleze, k tomu Nás provází svým originálním komentářem se svými vnitřními pocity a myšlenkami. Ne moc úspěšný básník trpící v životě svými každodenními temnými rituály, ovlivněn počítáním so sedmi a silnou obsedantní poruchou se běheme jednoho dne dostává do naprosto běžných ať už skutečných, či vysněných situací. Tyto minipříběhy jsou vesměs plné absurdních momentů a a divnopostaviček, které dějově nekončí vždy tak, jak by člověk předpokládal. Rozhodně se nejedná o žádnou vychechtanou komedii, jde spíše o úsměvný až lehce ironický počin. (04.04.2015)

Skvělé, já se smál snad v kuse, ale taky to bylo zlehka depresivní. Humor hodně drsný. Divím se, ale zároveň mě těší, že v Polsku něco takového vůbec vzniklo. Hlavního hrdinu v podání Marka Kondrata, kterého terorizuje vlastní matka a nemá žádnou autoritu u svých studentů štve vlastně všechno a dává to najevo nezapomenutelným způsobem. (27.03.2006)