Čínská ruleta

...Väčšinou som sa s nimi ôsmymi zdržiaval na akomsi honosnom zámku, keď som ani poriadne netušil, čo si mám o nich všetkých de-facto myslieť... ? Boli klamármi, alebo najmladšia Angela Christ sa vôbec nechovala, ako jej prináleží priezvisko ! Zhltol som to na jeden záťah, a s blížiacou sa „čínskou ruletou“ som bol ešte vo väčšom nemom úžase, ako nemá vychovávateľka Traunitz ! _ Opäť Brigitte Mira, zasa Ballhaus+Fassbinder= psychologická štúdia povahových čŕt jednotlivých postáv... (20.10.2018)

Ironický, jízlivý, a ve své důslednosti opět vznešený a do lidí a všech jejich "poklesků" zamilovaný film. ** Už název je čirý výsměch, protože ruleta by dala šanci někomu či něčemu uniknout - tady spíš než ruleta je to střelnice, kde všichni jsou cílem i odměnou, anebo hon v zrcadlovém sále, kde všichni lovci jsou lišky, krásné a chytré a milující oheň. S jiskrami ironie v královském kožichu běží ebonitovým lesem společnosti, zapalují, hoří a něžně po sobě ňafají. ** Expozice udržuje zdání klišé, čitelné aristokratické morálky, ale je krátká, protože film je prostořeký a těší se na tanečky. Postoje, přetvářky a intriky jsou jen začátek, pouhý vklad do hry. Následuje smích, smějí se postavy, zálibně se po sobě dívají, a s nimi, nikoli jim, směje se film. ** Každý "poklesek" proti morálce, bontonu či etice, každé porušení tabu, přistižení, je tu odměněno, obdivnou metaforou, úsměvem, přímočarou kamerou, vyznáním lásky. Manželky manželově milence, manžela ženě, milence manželky manželově milence. ** A dcera, "stvůra", která je zdánlivě všechny nutí hrát hru na odhalování zkažené morálky, dcera štváčka, která chce přistihovat, je ve skutečnosti jejich vlastním nejkrásnějším stvořením, je to miláček, ďábelská Angela, a je jisté, že se jim podařila a že za vášně, které dokáže vyvolat, jsou na ni pyšní a uznání jí dávají najevo o to nemilosrdnější, drsnější hrou. ** Převratná struktura, kotrmelce a kotrmelce, rozpustilost, láska k lidem v kráse jejich nejnemorálnější lidskosti, která přitom dál dovede být elegantní, střídmá, sebevědomá a vznešená. (23.07.2011)

(LFŠ 2010) ČÍNSKÁ RULETA je datována rokem 1976, tj. ještě spadá do Fassbinderova druhého režijního období (1972-1976), které se vyznačuje inspirací sirkovskými melodramaty, jež jsou charakteristická jasnou typizací postav a přebujelým stylem způsobujícím odstup, aniž by se užívalo očividných brechtovských zcizovacích prvků ala promluvy do kamery apod. Zatímco u Douglase Sirka distanc způsobovaly přepísklé technicolorové barvy a okatě na odiv stavěné emoce, u Fassbindera je stejného efektu dosahováno mrtvolně nalíčenými postavami, které příliš neprojevují emoce a ve vyprávění se pohybují jako figurky na šachovnici. Jestli se zrovna neorientuje v nedávné historii německého národa, ke které se ČÍNSKÁ RULETA zjevně vyjadřuje, můžete film vnímat jako precizní studii moci a jejího zneužití, manipulaci a zlu. Za to je zodpovědná buržoazní společnost, která se není schopná vymanit ze svého prostředí a způsobu života, o čemž svědčí významotvorný styl, založený na interiérovosti, důsledné práci s odrazovými plochami a pohybující se kamerou, značící duševní pochody a vztahy mezi postavami. Samotná hra, nejsilnější pasáž snímku, je završena otevřeným závěrem, který vybízí k četným interpretacím, jež se alespoň napoprvé ztrácí pod perfekcionistickým stylem a snahou o pochopení jejího systému. (05.08.2010)

"Jste ochotni, když vstupujete do manželství, řídit se věrností a milovat se, dokud vás smrt nerozdělí?" Celkem poklidný začátek pozvedá v závěru samotná hra, která je dechberoucí. Po zamlžené závěrečné scéně si myslím, že pro plné docenění tohoto Fassbinderova díla ho musím vidět víckrát, napoprvé mám z něho dost rozporuplné dojmy. (15.08.2010)

Film zhruba z prostředku Fassbinderovy kariéry opět potvrzuje svou originalitu a hlavně schopnost neustálého vývoje svých filmů, v tomto případě snad nejvíce zaujme stránka formální. Jízdy kamery (zejména kruhové), nájezdy k tvářím herců jim dodávají to "něco", co herci pod režisérovým vedením nechali pod neprostupnými výrazy, skrývajícími pravé pocity (nejvýrazněji Ulli Lommel). Záběry v interiéru patří k tomu nejnápaditějšímu, co Fassbinder v tomto ohledu kdy předvedl. Hudba ve spojení s takovouto kamerou dodává atmosféře scén onu falešnou nádheru, jakou se pyšní krásný zámek, ve kterém se (snad už od nepaměti) odehrávají scény nevěr, úskoků a zakrývané nenávisti. (16.02.2014)