Quo vadis, Aida?

Skvělé psychologické válečné drama, na kterém si nejvíce cením, že udrží napětí, autenticitu a dusnou atmosféru bez zbytečného naturalistického násilí, které si samozřejmě domyslíte, ale nemusíte vždycky vidět. Výborný herecký výkon hlavní představitelky. Její a holandská bezradnost z obrazovky přímo tekla, tak jako moje slzy v poslední třetině filmu. (14.09.2022)

Půl století od konce druhé světové války si Evropa připomněla, že Homo sapiens nemusí vždy znamenat člověk moudrý. Válka v Jugoslávii, to jest kromě jiného masakr ve Srebrenici, později dokonce uznaný za genocidu. Okolo plánovaného vraždění vesměs mužů a chlapců muslimského vyznání sledujeme příběh bosenské učitelky Aidy, která (místy marně) pobíhá po základně, snaží se překládat a po očku neustále sleduje stoupající napětí a zejména svého muže a dva syny, protože vojáci srbského velitele Ratka Mladiće už mají téměř prsty na spoušti. Stejně jako u většiny zfilmovaných tragédií je to i tentokrát intenzivní a funkční. Do spletitosti onoho konfliktu nicméně úplně nenahlédneme. Zpracováním/uchopením je mi přeci jenom bližší třeba Greengrass (a jeho syrová Krvavá neděle, Breivikovo řádění či Let číslo 93). (28.01.2022)

Člověku se po těchto filmech fakt ani nechce věřit, že je to natočeny tak autenticky, že se tohle ve světě prostě opravdu dělo a doufá, že je to ve filmu přibarvené a tlačí se tam na pilu. Bohužel, někdy je pravdou pravý opak a filmy ani nemohou zachytit horory, které si lidé ve válkách opravdu prožili. O tohle téma jsem se díky tomuto filmu začala zajímat víc, přesto, že pravda nebo objasnění asi nikdy úplně nevyjde na světlo světa. Herecky skvostné a filmařsky bez výtek, prostředí nasnímané naprosto neskutečně, zoufalství vyobrazené autenticky, příběhově depresivní, skandální a bolestivé.  KVIFF 2021 (02.12.2021)

Chápu, no.. Historická hrůza a  filmový doják, tak nějak automaticky mířící k hromadné sklizni všelijakých drahokovových naháčů, lvů, medvědů atd... Ale mě to prostě minulo... Když si budu chtít pustit nějakou tragickou frašku o impotenci modré helmy (protože frustrace právě z UN předposranosti je zdaleka nejsilnější pocit co ve mě film vyvolal), asi šáhnu po nějaké verzi rwandské zpovědi generála R.Dellaira. (19.03.2022)

Praktická ukázka toho, že OSN už dávno přežila svůj historický význam a měla by se zrušit. Srebrenica byla pod ochranou OSN a Srbové klidně všechny zdejší muže postříleli zmateně přihlížejícím holandským vojákům před nosem. Jasmila Žbanićová to natočila strhujícím způsobem se zaměřením na hlavní hrdinku v přesvědčivém podání Jasny Duričićové. A závěr je vlastně ještě depresivnější, než jsem čekal. (22.09.2022)