Playbook: Vítězné strategie

Červené eNko vyslalo do světa další dokument a ty jak známo povětšinou umí. Představuje nám několik koučů, kteří díky vývojem jakým si prošly a nebo jen díky sobě, jak říká José Mourinho hned z kraje, to aby bylo všem jasno, dosáhli velkých výsledků. Jedná se o cca 35 minut dlouhé dokumenty a já si jak jinak, užil nejvíce právě s Žozém. Ovšem hodně toho nabídl i díl první a čtvrtý. Ten je výjimečný tím, že jako jediný ukazuje jiný než kolektivní sport. Pro sportovní fanoušky je to v určitém slova smyslu povinnost a i když jimi tolik nejste, dokument nabízí několik rad do života, který stojí za to si zapamatovat. 90 procent. (poslední díl neviděn, jelikož ženský basket jde úplně mimo mě) (17.11.2020)

Myšlienkový dokument velikánov, ktorý Vám v podstate povedia len to, čo ste už (možno) dávno vedeli, pričom s určitosťou sa nedozviete stratégie v pravom slova zmysle. Čo si ale určite zoberiem, je myšlienka v podobe pohľadu na podstatu ľudskej bytosti, a teda učiť sa od iných ľudí, ako byť správnym človekom, lebo čím lepší ste VY, tým lepší som JA, nazývanú v africkej kultúre: "UBUNTU". No a najlepšia časť je jednoznačne o Mouratoglovi. (19.10.2023)

Pětidílná minisérie, ke které jsem přišel absolutní náhodou na Netflixu a jako fanoušek sportů jsem měl samozřejmě očekávání, která se vyplnila tak napůl. Každý díl se zaměřuje na jednoho trenéra / trenérku, který vypráví svůj životní příběh a nutno dodat, že některé jsou parádní a některé zase nezáživné, ale i na ty horší se dá díky přijatelné stopáži koukat. Ten rozdíl jde poznat hned když porovnáte první dva díly, příběh Doca Riverse se svým Ubuntu bylo něco krásného, pak ale přišel druhý díl o Jill Ellis, kde to ani nebylo tak o fotbalu jako spíše o tom, že je Ellis lesba a nafouknutá aféra o tom, že hráčky chtějí stejný plat jako muži, což je za mě něco nezáživného na sledování. Od Josého Mourinha jsem měl největší očekávání, i proto, že je jediný trenér, kterého jsem před sledováním znal, ale víceméně to zabíjí fakt, že se prostě nemůže všechno vejít do krátkých 35 minut a tvůrci mi přišli, že do této krátké stopáže chtěli narvat úplně všechno za každou cenu a ve výsledku to je celé roztěkané a nesourodé, navíc se u Mourinha naprosto vymazala poměrně důležitá část, a to když trénoval Manchester United. Ale abych jen nehanil, tak tu José potěšil svým příběhem, kdy se schoval a zamknul v bedně na dresy, jen aby byl týmu nablízku v důležitém utkání. Díl s Patrickem Mouratoglou byl za mě rozhodně tím nejlepším, líbila se mi jeho filozofie, zároveň tu racionálně mluví o zajímavých otázkách typu "Proč tenisté a celkově sportovci vypouštějí zápasy". Jednoduše jsem mu musel dát se vším co řekl za pravdu a to si myslím mluví za vše. Na poslední díl s Dawn Staley jsem upřímně neměl chuť koukat, už jen to, že se jedná o ženský univerzitní basketbal v USA mě odhánělo, ale ve výsledku se jednalo o díl, který mi utekl ze všech nejrychleji. Dawn Staley je oproti Jill Ellis příjemná, ale na druhou stranu na díly s chlapama to prostě nemá. Celkově se jedná o povedenou minisérii a rád bych uvítal druhou sérii s dalšími trenéry. /75%/ (28.02.2021)

Hlavně v případě mužských hostů (Mourinho, Mouratoglou) poutavé a v klíčových momentech až dojemné, u Staley a zejména u Ellis se ale jedná jen o povídání o více či méně zajímavých životních křižovatkách. O nějakých vítězných strategiích, plánech nebo aplikovatelných pravidlech ale nemůže být ani řeč, proto jdu v hodnocení o něco níž, než je vzhledem k otevřenosti tázaných možná fér. (11.01.2021)

Extrémně motivující dokumentární seriál. Tyto trenéři jsou rozhodně správní lidé na svém místě. Akorát ne každý z nic mě zaujal stejně. Nejvíce mě bavilo vyprávění Doca Riverse. Možná to bylo způsobené basketbalem, ale Dawn Staley mě tolik nebavilo. Rozhodně však musím říct že každý trenér měl nějaké své pravidlo, které mi utkvělo v srdci. (26.10.2020)