Bullet Ballet

Film japonského režiséra Shinyu Tsukamota, ktorý v ňom stvárnil aj hlavnú postavu, predstavuje na prvý pohľad jednoduchý príbeh pomsty jedného muža proti gangu, ktorý má niesť zodpovednosť za smrť jeho priateľky. A áno, v jednoduchom ponímaní možno Tsukamotovu snímku vnímať takýmto spôsobom, ale oveľa zaujímavejší je metaforický výklad príbehu. Hoci to Tsukamoto priamo nepriznáva, v náznakoch môže divák cítiť, že postavy Gota (Takahiro Murase) a Chisaty (Kirina Mano) sú ako keby retrospektívnym pohľadom na minulosť Goda (Tsukamotova postava) (podobnosť mien Goda - Gota) a jeho nebohej priateľky. Príbeh tak pôsobí ako vyrovnanie sa s bujarou Godovou minulosťou, keď musí čeliť vlastným výčitkám a udalostiam, ku ktorým došlo. V takom prípade je pomerne ťažko definovateľné, do akej miery sa príbeh pohybuje v rovine reality, respektíve v rovine akéhosi "snenia". Nech už však divák nazerá na snímku z akéhokoľvek uhla, je nutné poznamenať, že jeho najlepšou časťou nie je príbeh, ale jednoznačne vizuál v spojení s kamerou. Čiernobiele poňatie ako základný stavebný kameň predstavuje dôležitý prvok celkovej atmosféry, ktorú navyše vylepšuje výborným strihom (nič pre epileptikov). Kamera dokáže viac než dobre vyniknúť najmä v detailoch. Bullet Ballet oplýva zaujímavou aurou. Svoj príbeh rozpovedá priamo-nepriamo, pričom v ňom možno vidieť retrospektívne metaforické poňatie. Čiernobiely vizuál s noirovým nádychom dolaďuje industriálnou atmosférou výpravy aj výberom hudby. Tsukamotov film nemusí v konečnom dôsledku niesť silnejšiu myšlienku či odkaz, ale je diváckym zážitkom ho sledovať. (16.12.2022)

Zmatený příběh dvou znesvářených gangů, jednoho pána co schání pistoli a jakéhosi nájemného vraha. Divný střih a roztřesená kamera, film jsem sledoval s absolutním nezájmem a nepodařilo se mu doručit jakékoli emoce či atmosféru. Zpracování příběhu mě minulo obloukem... Na mě asi až příliš umělecké... Jsem rád, že to mám za sebou.... A ještě jden zásadní postřeh na závěr, film je celý černobílý. (08.01.2012)

Osobně nevím, co je na tomto filmu tak zvláštního (v tomto případě by to podle všeho mělo znamená 'skvělého'), krom toho, že jsem měl při tak krátkém filmu pocit, jako bych se na něj díval 3 hodiny, během kterých jsem netrpělivě čekal, kdy už to utrpení nudného scénáře budu mít za sebou. Další "zvláštností" tohoto filmu bude bezpochyby MIZERNÉ technické zpracování, černobílý obraz si do huby neberu, od zvuku... přes střih... až po otřesnou kameru (úmysl/neúmysl, pořád úplně mimo a na poblití... ruční kamerování jinak oceňuji, ale holt to chce cit a um), díky které si aspoň nešlo ani moc všimnout děsných akčních/bojových scén. Ale klidně si tomu říkejte umění. Za něco zde stojí alespoň hudební sladění a Tsukamoto. Bohužel ne na režisérské židli, na ni u mě zcela selhal. (30.12.2012)

(Post)industriální noir ke kterému se přes absenci prakticky všeho cyber, cyberpunkový label stále nabízí. Svůj podíl na tom nese asi hlavně zdrcující nihilistická atmosféra. Tsukamoto tu skutečně vyniká nejen jako pan scénárista či pan režisér či pan kameraman či pan editor ale i jako pan herec. Ne že by v ostatních filmech herecky nevynikal ale v Bullet Ballet mu jeho role obzvlášť sedla. (27.05.2015)

Kazdym dalsim filmom, ktorym som od neho videl, som so Tsukamotom vacsi kamarat. Bude to hlavne tym, ze je skutocne tazke najst nieco, co by sa dalo s jeho tvorbou zrovnavat. Jeho rukopis je naozaj osobity - a mne sedi na 100%. Bullet Ballet je sonda do podsvetia, do spinavych ulic plnych nasilia a drog, do ludskej mysle pomaly prepadavajucej tomuto prostrediu a v neposlednej rade o jednej strelnej zbrani a jej dopadu na na vsetkych zucastnenych. Ak sa mame bavit o vyuziti ciernobieleho vizualu vo filme, Tsukamoto je jeho majstrom. Nic podobne dokonale (vyjma tetsua samozrejme) som este nevidel. A tento vizual v spojeni s neuveritelne agresivnou elektro-industry-neviem co muzikou, u mna vyvolava zachvaty nadsenia. Pripocitam si k tomu absolutnu nepredvidatelnost a vyklula sa moja dalsia srdcovka. (9/10) (17.03.2008)